High gastronomy

V pátek jsem měla věru gastronomický den. Firemní oběd v Café Imperial a rodinnou večeři V Zátiší.

Z Café Imperial jsem už přinášela report, bohužel teď jsem tak nadšená nebyla. Jídlo bylo dobré, ale tu správnou atmosféru to nemělo. Večer je to mnohem příjemnější. Přes oběd to bylo moc busy a člověk si nepřipadal jako v nějakém lepším podniku.

Jako předkrm jsem měla paštiku z husích jater. Ta byla moc dobrá, perfektně okořeněná. Při vybírání hlavního jídla jsem dala na doporučení obsluhy a vybrala candáta s hráškovými lusky a petrželkovou omáčkou. Přílohu - bramborovou kaši - jsem si neměla dávat. Ne proto, že by byla nebyla dobrá (naopak), ale protože jsem ji nebyla schopná spořádat. Pro příště si musím zapamatovat "žádná příloha"! A protože jsme na firemním obědě mimo jiné slavily (100 % babinec) narozeniny, o dezert bylo postaráno. Malinový dort chutnal, jen jsme s ním všechny zápolily, žaludky hlásily "plno".

K večeru měla máma promoci, takže jsme její MBA museli pořádně oslavit. Z Betlémské kaple jsme se vydali opačným směrem než šly odiplomované davy a narazili jsme na restauraci V Zátiší. Skvělá obsluha, příjemná a klidná atmosféra, vynikající jídlo. Pozor, stůl je lepší si rezervovat. My jsme tam šli na blind a pan u "příjmu" se na nás nevěřícně podíval, když jsme mu řekli, že rezervaci nemáme. Nakonec nám na dvě hodiny našel stůl.

V Zátiší to funguje trošku jinak než v běžných restauracích. Mají tam tzv. degustační menu nebo několikachodové menu. Na degustační menu nebyl čas, tak jsme si vybrali z chodů. Protože jsem měla plný břich ještě z Imperialu, šla jsem jenom do předkrmu a v závěru jsem neodolala dezertu.

Moje menu:

• Tuňákové sashimi, salátek z okurek a hub enoki, wasabi mayonnaise
• Pistáciový cheesecake, malinová omáčka

Všechno bylo famózní. Vypadalo to dobře, chutnalo to dobře. Teď jak to píšu, zbíhají se mi sliny. A když si vzpomenu na víno - Pálava 2006 (vinařství Sonberk) - ach, mé chuťové buňky se tetelí blahem.

Jako pozornost podniku jsme dostali pralinky z domácí cukrárny. Mňam.

Závěrem několik tátových hlášek. Ještě aby nebyly, nóbl podnik, to táta nezapře svoji náturu. Choval se tam trochu jako buran.

"Tady nemaj uvedený ceny, to je proti zákonu, to bychom na ně mohli zavolat inspekci."

"Pivo a sladký - to je krásná věc. To jde k sobě."

Dlouze vybírám s ohledem na můj plný břich a táta na mě: "Neboj, tady rozhodně nebude velká porce.".

Portrait of Petr

Being a Dickhead's Cool

So fucking true, so hilarious!

A cat is chasing a mouse

New York Cheesecake

Po letní odmlce tu byla opět další gastropárty. Tentokrát se nesla v duchu JŮESEJ. Vymyslet něco typicky amerického bylo těžké. Nejdřív jsme s Eliškou chtěly péct muffiny, ale ty nejsou americké. Dva dny před gastropárty mi brácha vnukl nápad - CHEESECAKE. To je ono!

S Eliškou jsme se sešly před Albertem a dokoupily chybějící suroviny. Paní prodavačka si o nás musela myslet, že naprosto ujíždíme na žervé, neb jsme si odnášely 10 vaniček.

Doma jsme se daly do kuchtění. Ale čas byl proti nám. Na 24hod vychladnutí v ledničce nebyl čas, jen tak tak jsme stihly pečení. V receptu jsme nějak přehlídla, že po víc jak hodinovém pečení se má dort nechat 24 hodin uležet v ledničce. I přes tento hendikep se cheesecake povedl. Ale mohl být lepší!

 Ingredience:

Kůrka:

* 200g BeBe sušenek (rozdrobených)

* 50 g cukru krupice

* 115 g rozpuštěného másla

Náplň:

* 1 kg žervé (doporučuji Gervais original)

* 200 g cukru krupice

* 35 g hladké mouky

* 5 vajec

* 80 ml smetany ke šlehání (čím víc procent tuku, tím líp)

* 1 lžíce citronové kůry

* 1 lžička vanilkové esence (nahrazeno lžičkou vanilkového cukru)

Poleva:

* 240 ml zakysané smetany (žádné nízkotučné, hezky s pořádnou dávkou tuku)

*  30 g cukru krupice

* 1/2 lžičky vanilkové esence (opět nahrazeno 1/2 lžičkou vanilkového cukru)

Postup:

Kůrka

V míse smíchejte rozdrcené BeBe sušenky, cukr a rozpuštěné máslo. Vzniklou směs naneste rovnoměrně na dno a po stranách pečící formy. Zakryjte a dejte chladnout do lednice.

Náplň

V míse smíchejte žervé, cukr a mouku. Přidejte vejce, jedno po druhém. Po každém přidání vajíčka zamíchejte. Přidejte smetanu ke šlehání, citronovou kůru a vanilkovou esenci. Hmotu je potřeba míchat jen do té doby, aby se všechny ingredience spojily, krém se nesmí našlehat.

Vyndejte pečící formu z lednice a naplňte ji vzniklým krémem. Vložte do předehřáté trouby a pečte cca 1 hodinu. Když jsou okraje tuhé, ale střed se ještě trošku klepe a vypadá mokře, vyndejte cheesecake z trouby.

Poleva

V míse smíchejte zakysanou smetanu, cukr a vanilkovou esenci. Směs rozetřete na ještě teplý cheesecake a opět ho vložte do trouby na 15 minut. Vyndejte z trouby a objeďte ho po okraji nožem, zabráníte tak  prasknutí během chladnutí.

Cheesecake nechte 24 hodin uležet v ledničce. Servírujte s nějakým čerstvým ovocem, my použily maliny.

Farmářský trh na Jiřáku

Další farmářský trh! Tentokrát na Jiřáku. To kvituji s radostí, z práce to mám totiž co by kamenem dohodil. Středeční snídaně a odpolední svačinky mám tím pádem vyřešeny.

Dnes jsem si tam po obědě skočila pro svatební koláčky (to by byl jediný důvod, proč pořádat svatbu, protože jsou moc dobrý) a pro cukrem obalené tvarohové bulky (pozor, cukr pak budete mít všude) z Držkovské pekárny. Kolegyně z práce mě nalákala na maliny (mistička za 39 Kč), takže ty jsem taky koupila. Jsou yummy yummy. Přemýšlela jsem i o moštu, ale  vidina toho, jak sama (po boku žádný urostlý muž) vláčím 5kg krabicí domů mě odradila.

Na trhu nechybí stánky se zeleninou, uzeninami, mošty ... a stejně jako na Náplavce si můžete nakoupit ryby. Otevřeno každou středu a sobotu od 8:00.

P.S. Fronty se netvořily, takže nakupování bylo velmi příjemné. Snad ta "poklidná" atmosféra vydrží.

To není svíčková, to je mouková

Tahle historka je už drahně let stará. Byli jsme s kamarádkou a mými rodiči navštívit hrad Rabí a po prohlídce jsme se stavili na oběd v restauraci v "podhradí". Já a táta jsme si dali svíčkovou. A v  tom byl ten problém. Táta s ní nebyl vůbec spokojen a dával to notně najevo.

"To není svíčková, to je mouková!"

Číšníkovi pak poradil, že by měli psát do jídelního lístku mouková a ne svíčková, protože by to bylo výstižnější.

"Vyřidtě kuchaři, že by měl jít znova do učení, protože tohle není svíčková!"

"Tady dceři to sice chutná, ale ta neví, co je dobrý."

"To u nás v kantýně, tam dělaj výbornou svíčkovou, to bys viděla, Aničko."

Táta řval na celé kolo, furt slovně rejpal do svíčkové a ostatní hosté na nás vrhaly pohledy. Já (jakožto máma) jsme mohly hanbou propadnout. Jedině kamarádka se bavila, no jo, není to její táta. Je zajímavé, že když měl s jídlem takový problém, proč ho komplet snědl a nevrátil ho?! Stěžovat si, že jídlo není dobré, a pak ho celé sníst? To jaksi nedává smysl. Dodám, že mně "mouková" chutnala, nebylo to nejhorší.

Korunu tomu nasadil táta o pár týdnu později. Volal mi z práce, ať rychle přijedu, že maj v kantýně svíčkovou! Že ochutnám konečně dobrou svíčkovou a pochopím svůj tehdejší chuťový omyl. Je jasný, že jsem musela jet k tátovi na oběd. Řeknu vám, nijak extrovní nebyla. Máma dělá 100x lepší.

Předsevzetí - předem odsouzena k zániku?

V pondělí si to frajer v rámci Erasmu odfrčí do Portugalska a já tak přijdu na rok o spřízněnou duši. S kým budu chodit do kina? Divadla? Kdo se ode mě nechá kibicovat při focení? S kým budu o víkendech zevlovat? Kdo se mnou stráví víkend nicneděláním a bude ho to bavit? Kdo mi bude dělat tanečního partnera na tangu? Napadá mě fůra dalších věcí, u kterých přijdu o skvělého parťáka. Najednou na telefonu nebude nikdo, kdo by měl čas z minuty na minutu a podnikl by se mnou něco neplánovaně.

S vidinou "volného" roku mi přišla na mysl různá předsevzetí, kterým bych se mohla během Petrovi nepřítomnosti věnovat. Vypiluju si španělštinu, budu víc fotit, zveřejním všechny své dobré fotky, co mám v archivu, budu víc sportovat ... Jako kdybych se k tomu dokopala, bylo by to úžasný, ale takovýhle předsevzetí bylo, hlavně minulý rok, kdy jsem skončila bakalářská studia a na magisterská studia jsem se nedostala a měla spoustu času na "osobní rozvoj", hehe. Rozvíjet jsem chtěla i tu španělštinu. Zapsala jsem se do kurzů, chodila jsem tam cca 2 měsíce, pak jsem kvůli přesčasům v práci nestíhala lekce a když už byl čas, bylo mi trapné se tam ukázat při mojí předchozí absenci. Takhle neslavně skončily všechny moje plány.

Uvidíme letos, třeba se k tomu dokopu, ale vidím to bledě. Práce, na dveře klepají školní povinnosti ...