Předsevzetí - předem odsouzena k zániku?

V pondělí si to frajer v rámci Erasmu odfrčí do Portugalska a já tak přijdu na rok o spřízněnou duši. S kým budu chodit do kina? Divadla? Kdo se ode mě nechá kibicovat při focení? S kým budu o víkendech zevlovat? Kdo se mnou stráví víkend nicneděláním a bude ho to bavit? Kdo mi bude dělat tanečního partnera na tangu? Napadá mě fůra dalších věcí, u kterých přijdu o skvělého parťáka. Najednou na telefonu nebude nikdo, kdo by měl čas z minuty na minutu a podnikl by se mnou něco neplánovaně.

S vidinou "volného" roku mi přišla na mysl různá předsevzetí, kterým bych se mohla během Petrovi nepřítomnosti věnovat. Vypiluju si španělštinu, budu víc fotit, zveřejním všechny své dobré fotky, co mám v archivu, budu víc sportovat ... Jako kdybych se k tomu dokopala, bylo by to úžasný, ale takovýhle předsevzetí bylo, hlavně minulý rok, kdy jsem skončila bakalářská studia a na magisterská studia jsem se nedostala a měla spoustu času na "osobní rozvoj", hehe. Rozvíjet jsem chtěla i tu španělštinu. Zapsala jsem se do kurzů, chodila jsem tam cca 2 měsíce, pak jsem kvůli přesčasům v práci nestíhala lekce a když už byl čas, bylo mi trapné se tam ukázat při mojí předchozí absenci. Takhle neslavně skončily všechny moje plány.

Uvidíme letos, třeba se k tomu dokopu, ale vidím to bledě. Práce, na dveře klepají školní povinnosti ...