Off on OFF

Den první - pátek

Po alkoholickém (a vydařeném) večírku jsem se probudila ve 4 ráno, po pouhých 3 hodinách spánku. Musela jsem si zabalit, protože večer jsem to jaksi nestihla. Vlak jel v 6:17. Všechno jsem kupodivu - se zbytky promile alkoholu v krvi - zvládla. Dokonce se i v poklidu nasnídat (a to ja nesnídám a už tuplem ne takhle brzo ráno). Jedu metrem. Rekapituluju, co všechno s sebou mám, když na třetí zastávce od domova zjišťuju, že jsem zapomněla to nejdůležitější - lístek na OFF Festival! Otáčím to a volám mámě, zda by mi ho nemohla na metro donést. Rozespalá máma vyrazila na metro s mobilem, peněženkou, ale už ne s lístkem. Vrátila se pro něj. Bylo téměř jisté, že to nestihnu. Ale věřila jsem v zázrak. Jeden dredař se přidal k naší konverzaci - snažil se chytnout ten samý vlak. Risknul to - nejel přes Florenc, ale vystoupil na Můstku a na jednokolce "předjížděl" metro. Zajímalo by mě, zda to stihnul. Já ne. Vlak mi o minutu ujel.

Svojí zapomnětlivostí jsem tak strávila 10 hodin na kolejích. Pokusila jsem se ještě o dohnání spoje z Bohumína do Katowic, ale druhý nápoj v Hranicích na Moravě měl zpoždění (proč ten!), a tak jsem strávila tři krásné hodiny na nádraží v Bohumíně. Mohu říci, že tam mají moderní záchodky (s tradičním zápachem) a příjemný personál. Paní za přepážkou mi ochotně přerezervovala místenku na další spoj.

Couchsurferům jsem rozposílala sms, že přijedu později a že si je pak najdu. Davida (Peru) jsem měla potkat už ve spoji do Katowic, Ievu (Litva) až na místě. Nakonec to dopadlo přesně opačně. S Ievou jsme se srazily na nádraží a s Davidem se potkali při stavění stanu. Dvě krosny a stan byly jasným festivalovým znamením, a tak si nás vyhlídla Joanna (Polsko), že určitě víme, kudy na festival. Stala se z nás parta tří holek z Východu :-D. 

Páteční hudební zářezy:

Warpaint ------ TIP!
 

Mogwai

Na Mogwai byl natěšený snad celý OFF Festival. Kamarád mi na ně dal tip (takže v Praze jsem si něco naposlouchala), Ieva je chtěla slyšet... Řeknu vám, mě to nudilo a každou další písničku jsem si přála, aby zahráli něco, co mě vytrhne z letargie. Nezahráli.

Gangpol & Mit

Animovaný videa, sound z videoher. To byl nářez! Škoda jen, že to ke konci bylo monotónní a vo tom samým. Tři sety by stačily.

Low

Z Low jsme toho už moc neměla. Byla jsem tak utahaná, že jsem usínala ve stoje. Probrala jsem se z deliria a zeptala se Ievy, jak to vidí. Stejně. Zamířily jsme do stanů a ačkoliv bylo pódium takových 800 metrů od stanového městečka, slyšely jsme Low výborně. Hráli nám na dobrou noc.

Wild Beasts. Tonight!

Podle Michala to bude dobrý! Mám naposloucháno a souhlasím.

@ Lucerna Music Bar, 21:00

OFF Festival

Zítra v brzkých hodinách (v 6 ráno na hlaváku, to mě zabije) odjíždím na OFF Festival. Všichni kamarádi jsou papriky a festival úspešně zazdili, takže jsem se obrátila na CouchSurfing. Proto to bude bardzo mezinárodní. Nejen, že to bude v Polsku, ale vypadá to, že budu mít za spolucestovatele Peruánce, za sousedku holku z Litvy a spolubydlícího z Austrálie.

Kdo nemáte, co na víkend, určitě se do Katowic vypravte. Tak našlápnutý line-up jsem už dlouho neviděla!

TIP:  Neděle 00:10

Creepy Teepee

aneb na skok mezi hipstery

Lístek jsem si pořizovala bardzo (to je od filmovky mé oblíbené polské slovo) dávno, to se ještě měl festival konat v prostorách Jezuitské koleje Galerie Středočeského kraje. GASKu se změnilo vedení, které nepodpořilo festival a Creepy Teepee mělo namále. Nakonec se s touhle nepříjemností pořadatelé poprali dobře a festival se konal. S čím jde ale těžko bojovat, to je počasí. A to Creepy Teepee nepřálo. Bylo hnusně. Zima, pršelo nebo mrholilo. Do konce jsme to nevydrželi a na dnešní program jsem se vykašlali. Asi nejvíc jsme si užili TERROR PIGEON DANCE REVOLT!, protože hrál vevnitř. Bylo teplo, bylo dobře. V kempu jsme slyšela podobné ohlasy "Když hráli vevnitř, to bylo super, to mělo atmosféru". Zaměření festivalu by slušel klub.

Hudební objevy:

ZOO KID

Dělali jsme si srandu, že na tohohle mladíčka čekají v zákulisí rodiče ... A možná jsme nebyli daleko od pravdy. Muzikant Archy Marshall je ročník 1994. Fascinuje mě a zároveň deprimuje, že je někdo tak dobrej v tak raným věku. Co já v jeho letech? No nic!

YACHT

Zamilovala jsem si Claire L. Evans (vlevo, aby nedošlo k mejlce) a její krátký vlasy a taneční pohyby.

JEF BARBARA

Taky nebyl špatnej, jen to pak bylo trošku na jedno brdo. Naživo mnohem lepší! Mimochodem, slovo passengers si zaměňte za faggots, tak jako tomu bylo na koncertě ;-).

P.S. Vinyl je už moc mainstream, hipsteři se vrací k audiokazetám.

Bohemia Jazz Fest: Ondřej Štveráček Quartet

 

I don't rap about bitches and hos, I rap about witches and trolls

Tohle mi už dva dny zní v uších. Boží!!! Já je prostě miluju.

LMA: Johnny Foreigner (UK) + Young Legionnaire (UK)

Na sedmičce vystoupí 10. 5. britská indie kapela Johnny Foreigner spolu s Young Legionnaire. Michal povídal, že to bude stát za to :-). Zapište si to tedy do deníčku a uvidíme se tam! 

Událost je na FB.

Efterklang @ MF

Dánští  Efterklang jsou zodpovědní za můj před včerejší skvělý hudební zážitek. Jejich koncert jsem si náramně užila. Fakt pecka.

Před samotným koncertem proběhla projekce dokumentu An Island. Ze začátku to vypadalo na pěkně alternativní snímek o kapele, ale po pár minutách se to obrátilo v čistě hudební záležitost, což mě potěšilo. Nejvíc mě dostaly v písničkách zakomponované zvuky, jako třeba trefné propíchnutí balónků či  zametání smetákem. Pro fanoušky kapely dost příjemná záležitost.

 

Káťa se dotýká hvězd

Flight Of The Conchords

Stala jsem se závislou na Flight Of The Conchords. Každý pátek kolem 23 hod na ČT2.



Nejlepší jsou právě tyhle hudební vložky.

LMA presents: TUBELORD (UK)

Majkson má/měl vždycky skvělý hudební tipy, není tedy divu, že včerejší koncert Tubelord nebyl žádný fiasko. Výborná muzika. Poslechněte si:

Pokud se vám tenhle styl muziky líbí, sledujte label Landime Alert. V LMA je zainteresován i Majkslon, takže fajn hudební zážitky zaručeny. Dám na to krk.

A tiny glimpse of fame

WWW / Pikola (music video) from Bionaut Films on Vimeo.

Check time 1:15 - 1:21! Hahaha! Me, Michal and Petr.
Great music, anyway.

Colours of Ostrava

Colours of Ostrava jsem chtěla navštívit už na gymplu. Ale vždycky se mi to s něčím krylo, nejčastěji s mými delšími cestovatelskými výjezdy do zahraničí. Letos - po několika letech - mi to konečně vyšlo. V práci jsem si vzala dovolenou, takže jsme mohli s Petrem (který o Colours snil taky pěknou řádku let) vyrazit na celou dobu.

Do Ostravy jedině vlakem

Cesta vlakem se nám velmi vyplatila - jak časově (autobusem to trvá o hodinu a pul dýl), tak i finančně. Za Ticketprem dotovanou poukázku ČD Net za 250 Kč nám paní průvodčí vystavila zpáteční jízdenku s platností až do středy. Cesta Praha-Ostrava nás tak vyšla na směšných 125 Kč. Chyba v systému, nebo skrytá výhoda ČD, o které se obyčejný smrtelník jen tak nedozví? Protože podle informací z netu se jedna poukázka rovnala jedné cestě. Buď jak buď, potěšilo nás to a druhou poukázku jsme si schovali do foroty.

Aunt Irma visiting

Velmi nemilé překvapení. Ve čtvrtek, těsně po příjezdu, si to přihasila teta Irma. Na hudební festival, kde to je s hygienou na štíru, naprosto ideální. Do toho hrozná vedra ... Co vám budu povídat, bylo mi neskutečně blbě. Čtvrtek a pátek jsem si hudbu moc neužila (a díky mě si ji ani moc neužil Petr). Byla jsem jako přejetá. Ploužila jsem se městem/po stanovém městečku/ mezi pódii. Inu, živoucí mrtvola. Nejradši bych si lehla, ale ve stanu to nešlo, na něj už od půl osmé pražilo sluníčko, hotová sauna. Když to tak vezmu, Irma nebyla tak nejhorší. Vedro ji 100x překonalo.


Obrodný déšť

V sobotu večer přišel déšť ... Nejdřív se temně zatáhla obloha, pak přišel zlověstný vichr, který znamenal jediné - příchod deště. Déšť překazil všechny právě probíhající venkovní koncerty, bohužel i energií nabitý koncert kapely A Hawk and a Hacksaw. Opravdu škoda, hráli skvěle. I když bylo všude mokro, byla zima a koncerty se opozdily, za déšť jsme děkovali. Ta vedra byly nesnesitelná. Po slejváku jsme se vydali na jeden z taháku festivalu - na Cranberries. Hráli samé známé a oblíbené, koncert jsme si užili a evidentně si ho užívala i kapela.

Druhý den se rapidně ochladilo a odpoledne začalo pršet, což s mírnými přestávkami vydrželo až do noci. Po vymrznutí při koncertu Reginy Spektor (která pojala koncert ve velmi komorním duchu, což se v mokrých časech moc nehodilo, v tom počasí jsme potřebovali spíš nějakou vzpruhu) jsme chtěli Iggyho Popa vzdát a poslechnout si ho ze stanu. Ale palačinky a horký čaj nás nakopnul a mi nakonec zvládli celý koncert. Na Iggym mě zaujal jeho dobrý fyzický stav, když vezmu jeho věk a drogovou minulost. Žádná troska. Takže děti, drogy vás nemusí nutně zničit. I když je budete brát nějakou dobu, můžete se dožít úctihodného věku a křepčit jako Iggy :-D.

Zdroj: www.colours.cz, foto by David Webr

Ostravo, srdce rudé

V neděli dopoledne bylo počasí velmi příjemné, dalo se v něm normálně existovat, vyrazili jsme tedy okouknout město. Vrcholem (doslovným) prohlídky města byla radniční věž, jejíž terasa nabízí výhled na celou Ostravu.

Z ostravské radnice jsem si odnesla i tenhle čupr hrneček s ostravackym logotypem:

Zdroj: Studio Najbrt www.najbrt.cz

+ a -

Co mi na Colours vadilo? Nejvíc se mé výtky týkají stanového městečka. 1. Žalostný počet a stav sprch. Festival hlásí 3 týdny před začátkem vyprodáno, odhadovaný počet účastníku je 25 tisíc a ve stanovém městečku jsou pouze 4 sprchy pro ženy. Navíc, voda tekla čůrkem a dost často studená. Chtít za to 30 Kč je ostudné. Kdybych neměla Irmu, na sprchy bych se vykašlala a šla se mít do žlabů. 2. Celkové umístění stanového městečka. Špatná půda, kamení, hrboly ... Když to tak po sobě čtu, je vidět, že stárnu a zpohodlňuju. Už nejsem takovej pankáč jako kdysi. Další kritika míří k pitné policy. Do areálu se nesměly vnášet plné láhve ani s vodou. Před securiťákama jste je museli vylít nebo vypít. V těch vedrech velmi idiotské pravidlo. Jako poslední né úplně štastné řešení vidím v otevírání areálu festivalu. Areály otvírali až po poledni, takže dopoledne jste mohli trávit leda tak ve stanovém městečku. Díky zavřenému areálu jste se taky nemohli najíst v místních stáncích. Ale to zas taková škoda nebyla, junk food všude kam se podíváš. Ochutnali jsme tak toho opravdu hodně a všechno bylo fujtajbl. Výjimku tvořil stánek s řeckými specialitami.

A teď k plusům, které dají zapomenout na mínusy. Festival se může pochlubit velice příjemnou atmosférou, přináší zajímavý výběr muziky (chválu si zaslouží za zvaní "netradičních" kapel, které normálně v Čechách neuslyšíte) a lokalita je jednoznačně skvělá (hudební festival ve městě, žádné unifikované letiště). Příští rok bych ráda vyrazila zas, jen si možná vyberu jiné místo na spaní :-).

Amanda Palmer and Jason Webley in Prague

Fucking good show!

Neil Gaiman was there! (in the middle with the b´day cake)

Rafe Morris

Australského písničkáře Rafe Morrise jsem slyšela v pražském Vagonu na začátku července. Jak jsem později zjistila, byl to jeho poslední koncert v ČR. Škoda.

Co se týká hudebního žánru, kam bych ho zařadila? Na MySpace výstižně uvádí: folk, comedy, pop.

Ve Vagonu ten večer hrály ještě dvě kapely a Morris si asi vytáhl Černého Petra, neb šel na pódium jako první. Čekal ho tak nelehký úkol (jako všechny, kteří otvírají) pobavit - zatím vlažné a alkoholem neposilněné - osazenstvo klubu. Povedlo se mu to, jak by taky ne, když jeho vystoupení bylo nabité humorem a vtipnými hláškami. Bylo na něm vidět, že si to užívá a jeho dobrá nálada byla nakažlivá.

Skvělý koncert.

Naživo je mnohem lepší (atmosféra koncertu vás prostě nenechá chladnými), ale protože v Čechách v dohledné době hrát nebude, musí postačit jeho písničky na MySpace.

Björk Guðmundsdóttir

Myslela jsem si, že Björk uslyšíme z islandských rádií ustavičně. Za celých 20 dní jsme ji slyšeli 2x. Je to divný, když je to jedna z mála Islanďanů, kteří se proslavili v cizině. Podle průvodce jsou totiž Islanďané velice hrdí na ty, kteří se proslaví za mořem.

Na Islandu jsme si stopli příjemnou paní, která si v autě pouštěla Björk. Ze začátku jsem si říkala: "Tohle, že je Björk?". Nesedělo mi to k ní - Björk jsem brala jako potrhlou ženskou, co zpívá na můj vkus až moc alternativně. To, co se linulo z přehrávače, bylo vážně dobrý. Po tomhle stopu jsem Björk přišla na chuť.

Jedna moje oblíbená:

17. 6. 2009 / Barcelona

Do Barcleony jsem jely vlakem. Vlak už přijel narvaný, a tak opět stojíme. Na plážích, které lemují trať, se pomalu probouzí život.

U Barcelona Head se naše cesty rozdělily. Holky mě opouští a já mířím do La Barceloneta. Cesta podél přístavu je moc přijemná. Užívám si to. Jsem pánem svého času, nemusím nikam spěchat a můžu se jen tak procházet podél pláže a sledovat "život". Poté, co minu Homenatge a la Barceloneta, se vydávám do uliček La Barcelonety.

Přes molo si to štráduju k Monument a Colom. Na začátku La Rambly koupím poslední pohled - pro Kubu s fotbalovým stadionem FC Barcelona, který mu zaručeně udělá radost - a vydávám se do postranních uliček. O čtvrti El Raval průvodce píše, že je domovem rostoucí přistěhovalecké komunity a stále ještě oblíbeným místem pro životní ztroskotance, prostitutky a příležitostné drogové dealery. Na první pohled je vidět, že tu žije početná komunita přistěhovalců - zejména z Pakistánu a ze severní Afriky. Atmosférou mi tahle čtvrť připomíná Porto. Líbí se mi to, protože tu nenatrefím na turisty. Proplétám se uličkami, nemám žádný cíl a najednou stanu u zadního vchodu do tržnice La Boqueria. Mám štěstí, na pultech mají ještě ryby. Fotím si jednu pěkně rostlou rybu, když tu mi prodavač schválně nacáká vodu na objektiv. Raději odcházím a přemísťuji se k jedné postarší prodavačce ryb, která je hrozně vstřícná a ihned si se mnou povídá.

Z tržnice vyjdu na La Ramble a jdu směrem k Placa de Catalunya. Chtěla bych si na chvíli odpočinout, ale všechny lavičky jsou obsazené. Naštěstí se na mě štěstí usměje a jedne pán se právě zvedá. Pán z vedlejší lavičky se se mnou dává do řeči. Tohle se mi v cizině líbí. Když se s někým dáte do řeči, nekoukají na vás jako na cvoka. Když se v Praze snažím s někým cizím jen tak konverzovat, většinou na mě koukají jako na blázna. Zjišťuji, že moje španělština není tak špatná, a tak se s Javierem zakecáme skoro na dvě hodiny. Probíráme literaturu, muziku, Katalánsko, Barcelonu a její přesycenost turistama ... Javier mi rozšiřuje hudební obzory - pustil mi kapelu Los Delinqüentes - do které jsem se ihned zamilovala.

Mým dalším cílem je Casa Batlló a La Pedrera. Vstup do Cas Batlló zavrhuji - vstpné 13, 50 EUR se mi zdá příliš. Ale další dny mě to hlodá, ty prostory vypadaly nádherně. Možná příště. Vstup do La Pedrery za 5, 50 je ucházející. Fronta žádná, jít tam později se vyplatilo. V šatně se zbavuji báglu a vydávám se na střechu. Na střeše řeším logistický problém - kam s krytkou, číslem od šatny, vstupenkou? Mám jen šaty, kapsy žádné. Nakonec si to všechno strkám pod šaty, za lem kalhotek. Není se kam schovat, takže jsem byla atrakcí pro návštevníky. Z La Perdery je nádherný výhled na celou Barcelonu. La Perdera není jen terasa, ale i Apartmán - dobově vybavený byt. Úžasné prostory. Takový byt bych chtěla mít.

Ještě můžu stihnout večeři v hotelu, vyrážím na vlak. Vlak má bohužel zpoždění. Večeři jsem o pár minut nestihla. Na pokoji se dojídám jablkem a bebe sušenkami.

P. S. Na Placa de Catalunya jsem narazila na Pull & Bear, návštěvuju jsem si nemohla odpustit. S prázdnou jsem neodešla. Navíc ty ceny! Jak je známo - v Portugalsku a Španělsku nasadí vždycky nižší ceny než ve zbytku Evropy - to nejde nekoupit!