High gastronomy

V pátek jsem měla věru gastronomický den. Firemní oběd v Café Imperial a rodinnou večeři V Zátiší.

Z Café Imperial jsem už přinášela report, bohužel teď jsem tak nadšená nebyla. Jídlo bylo dobré, ale tu správnou atmosféru to nemělo. Večer je to mnohem příjemnější. Přes oběd to bylo moc busy a člověk si nepřipadal jako v nějakém lepším podniku.

Jako předkrm jsem měla paštiku z husích jater. Ta byla moc dobrá, perfektně okořeněná. Při vybírání hlavního jídla jsem dala na doporučení obsluhy a vybrala candáta s hráškovými lusky a petrželkovou omáčkou. Přílohu - bramborovou kaši - jsem si neměla dávat. Ne proto, že by byla nebyla dobrá (naopak), ale protože jsem ji nebyla schopná spořádat. Pro příště si musím zapamatovat "žádná příloha"! A protože jsme na firemním obědě mimo jiné slavily (100 % babinec) narozeniny, o dezert bylo postaráno. Malinový dort chutnal, jen jsme s ním všechny zápolily, žaludky hlásily "plno".

K večeru měla máma promoci, takže jsme její MBA museli pořádně oslavit. Z Betlémské kaple jsme se vydali opačným směrem než šly odiplomované davy a narazili jsme na restauraci V Zátiší. Skvělá obsluha, příjemná a klidná atmosféra, vynikající jídlo. Pozor, stůl je lepší si rezervovat. My jsme tam šli na blind a pan u "příjmu" se na nás nevěřícně podíval, když jsme mu řekli, že rezervaci nemáme. Nakonec nám na dvě hodiny našel stůl.

V Zátiší to funguje trošku jinak než v běžných restauracích. Mají tam tzv. degustační menu nebo několikachodové menu. Na degustační menu nebyl čas, tak jsme si vybrali z chodů. Protože jsem měla plný břich ještě z Imperialu, šla jsem jenom do předkrmu a v závěru jsem neodolala dezertu.

Moje menu:

• Tuňákové sashimi, salátek z okurek a hub enoki, wasabi mayonnaise
• Pistáciový cheesecake, malinová omáčka

Všechno bylo famózní. Vypadalo to dobře, chutnalo to dobře. Teď jak to píšu, zbíhají se mi sliny. A když si vzpomenu na víno - Pálava 2006 (vinařství Sonberk) - ach, mé chuťové buňky se tetelí blahem.

Jako pozornost podniku jsme dostali pralinky z domácí cukrárny. Mňam.

Závěrem několik tátových hlášek. Ještě aby nebyly, nóbl podnik, to táta nezapře svoji náturu. Choval se tam trochu jako buran.

"Tady nemaj uvedený ceny, to je proti zákonu, to bychom na ně mohli zavolat inspekci."

"Pivo a sladký - to je krásná věc. To jde k sobě."

Dlouze vybírám s ohledem na můj plný břich a táta na mě: "Neboj, tady rozhodně nebude velká porce.".

Cafe Imperial

Navštívit Café Imperial jsem chtěla už od doby, co začal pořad Ano, šéfe!, ale odskočit si tam jen tak na oběd mi nepřišlo vhodné. Chtělo to nějakou speciální událost. Babiččiny osmdesáté narozeniny a opožděná oslava mé promoce byly ideální.

Jídlo, to je oč tu běží, takže Vás nebudu zbytečně zahlcovat informacemi o bezchybné obsluze.

Jako předkrm jsem si dala Francouzkou cibulačku - tak poctivou cibulačku jsem snad nikdy nejedla. Zápolila jsem tedy se sýrem, který né a né namotat na lžičku.

Ač byl výběr hlavních jídel střídmý (a tak to má být) - nemohla jsem si vybrat. Nakonec jsem se - na radu číšníka - rozhodla pro Chilský Sea Bass s pórkem, cuketou s glazé z limet a zázvor. Mňamka. Báječné skloubení chutí - chuťové pohárky si to užívaly a ani oči nestrádaly - na talíři to vypadlo moc pěkně.

Na vytrávení - abych si udělala místo na něco sladkého - jsem si objednala čaj z pravé máty. K tomu med v roztomilé mističce (ve tvaru úlu).

Jako sladkou tečku jsem si dala Čokoládový fondant s pistáciovou zmrzlinou a malinovou omáčkou.

Ostatní členové rodiny si taky pochutnáli. Co si tak vybavím, na stole nám přistál Tatarský biftek s topinkami, Salát se zapečeným kozím sýrem a akátovým medem, Confit z kachny s červeným zelím a bramborovým knedlíkem s cibulkou, Svíčková, Zmrzlinový pohár Imperial, Créme Brulée.

Prostředí Café Imperial je nádherné - zdi zdobí rakovnické kachličky z roku 1914, hudba je decentní, nijak neruší. Oblsuha je perfektní. Dávám deset cuketek z deseti :-).

P. S. Na záchodech mají opravdu zlaté kohoutky ve tvaru labutí :-)