Schenkladen: Mitnehmen & Mitbringen

Nemám ráda vyhazování věcí, které by ještě někomu mohly sloužit. Podporuji recyklaci. Recyklace v každé sféře života. No, kromě té milostné, asi. Recyklovat muže by nebylo úplně košer. V Berlíně jsem to zatím řešila tak, že jsem nepotřebné věci nechala před kontejnery u kolejí (zavedená kolejní praxe) a někdo se jich vždycky ujal. Pak mi kamarádka řekla o Schenkladen.

 

Přinesete cokoliv, co již neužijete a odneste si, co se vám zalíbí. Ovšem nemusíte nutně něco darovat, abyste si mohli něco odnést. To není povinné. Můžete klidně jenom brát.

Já darovala oblečení, z kterého jsem vyrostla (moje prsa se "na stará kolena" rozbujela) a na oplátku jsem si odnesla Spargel kuchařku, jednoduché a velmi zachoválé H&M tričko a retro bundu, z které by každý hipster čůral Maggi.

Flohmarkt update

Aktualizovala jsem blešákový příspěvek tu.

Flohmarkt / Flea market / Blešák

Berlín je pro "blešákování" rájem na zemi. Každou neděli (a někdy i sobotu) vyrážím za úlovky. Nikdy neodcházím s prázdnou. Jestli to půjde takhle dál, tak se v červenci neodstěhuji!

Mezi mé nejoblíbenější blešáky patří Nowkoelln a Kreuzboerg Flowmarkt. Nekonají se pravidelně, proto doporučuju sledovat FB, kde upozorňují na nadcházející termíny. Hodně se tu prodává oblečení, ale samo, že tu najdete možné i nemožné. Jak kdysi zmínila Markéta "každý zboží má svýho kupce" a koupila si prošlou bavu na vlasy, kterou ji přestali vyrábět. Jsem zvědavá, zda ji po užití zůstanou nějaké chlupy na hlavě. V létě je tu nádherně - procházíte se podél řeky, vychutnáváte si Chai Latte a prohrabujete se druhoručkovými věcmi. Já tam strávím klidně tři hodiny.

Další skvělou záležitostí jsou noční blešáky, tzv. Nachtflohmärkt. Byli jsme včera a to byly žně. Ceny lidové, příjemná atmosféra, lidí tak akorát. Nejlepší mix zboží - od každého něco. Škoda, že se to v Berlíně koná tak sporadicky. Byli jsme i v Lipsku - tak obří halu a tolik lidí jsem ještě na blešáku neviděla. Kupodivu jsem si toho moc neodnesla. Dalším vnitřní blešák najdete v klubu Huxley´s. Tady to mám taky ráda.

Teď o slavném blešáku v Mauerparku. Bohužel se z něho stává turistická must see záležitost, což vede k návalu lidí. Pokud chce tedy člověk  - ten, co nesnáší prodírání se lidma, přeplněné uličky stejně jako já - přežít, musí vyrazit ráno. Nejlépe na osmou hodinu ranní.

Další známý blešák je na  Boghagener Platzu. Není to tu marný, ale víc se tu vyřádí lidé, co si chtějí vybavit byt. Když budete v okolí, nazapomeňte navštívit blešák na Revaler strasse.

A kam nechodit? Na Straße des 17 Juni. Ten jsem si ze svého blešákového seznamu po první návštěvě vyškrtla. To není blešák, to je normální stánkový prodej. Stánky zaměřené na konkrétní zboží (kožešinové kabáty, nábytek, lustry), zboží působí nově, je to všechno předražené. Tady atmosféru klasických blešáků nenajdete. Odcházela jsem zhnusená.

P.S. Smlouvejte, smlouvejte, smlouvejte!

CAKEBREAK II

Letos byly ceny - v porovnání s minulým ročníkem - střízlivější (rozuměj přimeřené na blešák), ale samo, že se našlo ještě dost prodejců, co to s cenama přehnaly. Ale jejich chyba, pak jim to zůstane :-D. U stojanů, kde chtěli za oblečení 100,- a výš, jsme se nezdržovaly. Mířily jsme níž. Já si nakonec odnesla puntíkatou sukni a triko-svetr z Markse  - celkem za pade. 

S Eliškou jsme se hlavně zaměřily na šmuky. Bižu, to je naše. A tady je můj nej úlovek za pár korun:

CAKEBREAK - blešák v Meet factory

Spousta lidí, špatné osvětlení. Ale i přes tyto dva velké hendikepy jsem neodešla z blešáku s prázdnou.

Úlovek první: svitkové filmy kus á 25 Kč - důvodem tak levné ceny byla několikaletá expirace filmů, tak uvidím, co z toho vyleze. Třeba nějaký umění :-).

Úlovek druhý:

Agatha Christie: Murder at Hazelmoor á 20 Kč

Úlovek třetí:

HYPE Tričko - sice za pade, ale kvůli tomuhle nápisu jsem ho prostě musela mít

P.S. Na blešáku se objevili prodejci vintage bižuterie. Z těch napálených cen jsem byla rozčílená. Brož, kterou jsem koupila na blešáku na Náplavce za 30 Kč, tu prodávali za 150Kč! Náušnice, které jsou k vidění na aukru za 50 Kč, se tu snažili prodat za trojnásobek. Takže pozor, nakupujte bižu s rozmyslem.

A vintage feel

V sobotu obyčejně vyspávám do dvanácti. Přes týden toho moc nenaspím, takže si to o víkendech vynahrazuju. Táta mi vždycky nadával, že celý den prospím a promarním. Inu, minulou sobotu jsem "neprobendila".

Z postele jsem vylezla před osmou a vyrazila s bráchou na blešák v Kolbence. Do turniketu jsme vhodili dvacku a byli jsme propuštěni do areálu. Bylo to rozsáhlé. Taky jsme tam strávili 2,5 hodiny. Co se týče sortimentu, najdete tam od každého něco. Nové zboží typu Kik, pneumatiky (ty tam prodávalo nejmíň 5 prodejců), starou bižuterii, korálky, sladkosti, vajíčka (ty byly stejně jako pneumatiky v kurzu), knížky, vinyly, lebky zvířat, obrazy, skleničky, oblečení, ledničky, televizory ... Jednu takovou vobrovskou plazmu prodávali cikáni - jsme si s bráchou říkali, že je lepší nepátrat, jak k ní přišli. 

Na blešák jsem šla s cílem najít nějakou bižu. Bylo toho tam spousta - ale prodávající se o to vůbec nestarají. Všechno je to naházené a smotané v jedné krabici. Hledajíc nějaký ten poklad jsem se několikrát  nabodla na sichru z broží. Ještě, že jsem očkovaná proti tetanu. Nakonec jsem našla to, pro co jsem přišla. Byla to náhoda. Už jsme byli znavení, vypravili jsme se směr východ, když tu mé oko spočinulo na zem a tam byly dva starožitné náramky po 20 korunách. Po pár metrech jsme narazili na stánek, který se specializoval na starou bižuterii. Z něj jsem si odnesla další starožitný náramek, štrasovaný.

Tyhle používané, většinou staré, věci mám ráda. Vyzařuje z nich historie. Věci mají svůj příběh, jsou něčím výjimečné. Rýhy, škrábance pro mě neznamenají vady na kráse, já to beru jako devizu, patinu minulosti.

Taky mám radost z vinylu boogie woogie (za 30 Kč). Staré americké nahrávky ze 30. & 40. let.

Tenhle blešák se mi zamlouvá víc než ty na Míráku nebo na Náplavce. Prodejci tolik nerejžují, v areálu najdete i něco k zakousnutí a k pití.

Když už jsme bylina druhé straně města, spojili jsme blešákování s plaváním. Sjeli jsme o stanici dál a šli jsme si protáhnout naše těla do Hloubětína. Když jsme vycházeli z bazénu, říkali jsme si s bráchou, že touhle dobou bychom vylejzali z postele :-D.

Bižu z blešího trhu na Náplavce

Když už jsem si myslela, že odejdu s nepořízenou (krom několika kil ovoce a zeleniny ze sousedního farmářského trhu), narazila jsem na stánek, kde pán rozprodával starou bižuterii. Ukořistila jsem 3 starožitné brože po 30 Kč a sadu "zlatých" knoflíků za 20 Kč. Pochlubím se tu jen s psími brožemi - ty jsou nejkouzelnější.

Ve tmě svítící foxteriér - v 60. letech prý velký hit

a jeho zlatý brácha

Berlin bitte

Nalila jsem si portského vína a jala se vypořádat se všemi blogerskými resty. První, na co se vrhnu, je příspěvěk o Berlíně. Srpen 2009.

....

Na Berlín jsem byla hrozně natěšená. A musím říct, že mě Berlín naživo nezklamal. Byla jsem z něj naprosto unešená. Dokonce uvažuji o tom, že se naučím německy, abych tam mohla jednou žít. I když ... možná bych si tam vystačila se svoji španělštinou, protože ta je slyšet odevšad a někdy se s ní lépe dorozumíte i s personálem v restauraci :-D.

Berlín byl taková last minute akce - na poslední dny v srpnu jsem neměla plány a když se mě máma zeptala, zda bych s ní nechtěla jet do Berlína, nebyla jsem proti. Čapla bráchu a jelo se.

Ze začátku si máma myslela, že je jediný geront v hostelu, potažmo v Berlíně. Byla z toho trošku nesvá, ale když jsme druhý den potkali u výtahu pár v důchodovém věku, její obavy zmizely. Ty se znovu objevily, když jsme stály před squatem KØPI. Měly jsem v plánu si sem zajít na film Milk. Tma jak v pytly, kolem vchodu se potulují samá pochybná individua a máma si připadá velmi nepatřične. Říká, ať jdu klidně na film bez ní, že ona dál nepůjde, že je na tohle moc stará. Samotné se mi moc nechtělo, tak jsem šla obhlédnout situaci a přemýšlela, jak mámu přemluvím. Nakonec se mi to podařilo a s mámou jsem se vrhly do útrob squatu. Daly jsme si českou Plzeň a usadily se do zatuchlých křesel. Všude byla cítít plesnivina a máma si dělala srandu, že se druhý den probudíme se zelenými houbičkami na kůži. Celý film se mi honilo hlavou, kam jsem to mámu zatáhla, že mě bude proklínat, ale mile mě překvapila. Byla nadšená a ráda, že jsem ji tam dokopala.

Na Berlíně se mi líbí, že je tam spousta věcí pro lidi, za každou cenu se nesnaží něco přestavět na obchoďák a nehoní si jen svoje zájmy. Vím, je to trošku naivní, ale oproti Praze to platí stoprocentně. U nás by byl squat Tacheles ihned srovnám se zemí a místo něj by postavili obchodní centrum.

Berlínské sekáče si žádají vlastní odstavec. Snaha zakoupit nějaké pěkné levné kousky do mého šatníku vzala hned za své. Proč? 1. Kvanta oblečení z let osmdesátých - to opravdu není můj šálek čaje. 2. Ceny. Například šusťákovou bundu, kterou v sekáči na Hlaváku pořídíte za 5 Kč, jsem tam viděla s cenovkou 40 EUR!!!

Všechny tyhle 80´s hadry - speciálně v Berlíně - hrozně letí. Na každém kroku šusťákovky, mrkváče, plísňáky, flanelové košile atp. Recyklace toho nejhoršího z let osmdesátých. Zajímalo by mě, kdy začnou být in všemi nenáviděné kamaše :-).

Z potulování berlínskými sekáči

Vanity fair vohoz, 10 EUR

Potulování se městem, kavárenské vysedávání, pozorování života v ulicích, šmejdění po obchodech (hlavně vinyl shopech a sekáčích) a focení. Tak by se daly shrnout mé dny v Berlíně.

Našla jsem si čas i na hudbu. Vyrazila jsem do Café Zapata na koncert Chico Trujillo. Tam jsem se pořádně vytancovala a opila :-). Druhý den jsem měla slušnou kocovinu.

Mise Berlín by nebyla kompletní bez návštěvy blešáku. Strávili jsme tam skoro celý den, ale já si odnesla jen jeden úlovek, zato pořadný! Úplně novou sukni, ještě s vysačkou, za 2 eura!

Jo a taky jsem tam udělali pár fotek, díky kterým jsme vyhráli 3 noci zdarma v berlínském hostelu, spoustu slevenek na vše možné a takové ty reklamní serepetičky. Takže, Berlíne, brzy na viděnou!