Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů

"Cestování je krásná věc, jenže člověk má mít místo tam, kde se narodil, místo, na němž by si vždycky mohl odložit svou hůl a ulehnout do čistě povlečené postele."

Už dlouho jsem se nezačetla do knížky, tak jako do této. Dostala jsem ji od kamarádky (díky, Katko) jako pozornost za poskytnutí střechy nad berlínským nebem. Zhltla jsem ji na jeden zátah. A to mám ráda, když mě knížka vtáhne a já, aby mi nic neuniklo, odkládám i základní lidské potřeby.

5 vypravěčů = 5 česko-brazilských osudů, které se navzájem proplétají. Ucelený děj nehledejte, v knížce se hrdinové spíše zamyšlení nad svými životy, než aby vyprávěli jeden velký konzistentí příběh.

Pohodové odpoledne

Včera jsme byli na koncertě FM Belfast (mimochodem skvělá show), nebylo tedy divu, že po pořádném skákání a tancování jsem ranní hodinu nemčiny zaspala. Druhou - odpolední - hodinu jsem už nechtěla zazdít. Do tašky jsem si dala učebnici makroekonomie a namířila si to do školy. Ještě v tramvaji jsem byla pevně rozhodnutá navštívit tuhle vzdělávací instituci. Jenže cestou se bolest, kterou mi způsobovaly nově pořízené boty z blešáku, nedala vydržet. Takže, když nás tramvaj vyhodila před Rossmannem, protože nějaký pako blokovalo koleje, brala jsem to jako znamení, že si mám opatřit něco na ty rozedřené paty a na včasný příchod do školy kašlat.... A víte, jak to chodí, pak už bylo pozdě na to chodit na přednášku. Byla jsem ve městě a domů jet byla blbost. Rozhodla jsem se pro požitkářské odpoledne vyplněné nějakou tou kulturou.

V poledne jsem se odbyla polévkou, zamířila jsem si to tedy do fast food "risottárny" na pořádný oběd. Je kousek od mé fakulty, takže nelžu, když píšu, že jsem měla do školy opravdu namířeno. Podávají tu jen a jen risotto - denní nabídka se skládá z 6 jídel, plus jedna specialita. Ceny se pohybují v rozmezí 5,50 až 7,50 EUR. Obsluha je hrozně milá a svižně jí to odcejpá. Když si chcete dát rychlý a kvalitní oběd, tohle místo je dobrou volbou.

Ulice Berlína jsou polepené plakáty s ochlupeným dámským klínem. Když jsem nedaleko "risottárny" uviděla onen klín ve velkém, prostory galerie C/O Berlin, řekla jsem si, máš chuť na kultůru, půjdeš tedy očíhnout, kdo to ten Larry vlastně je.

Larry Clark je fotograf, jehož nejčastější objektem je americká mládež, které drogy ani sex nejsou cizí.