DMY Awards & Jury Selection 2012

V Bauhaus archivu zrovna probíhá (do 15. 10. 2012) výstava mladých a nadějných designérů "Jury Selection from the DMY 2012 International Design Festival in Berlin. Tuhle prezentaci designu byste si neměli nechat ujít. Je to o 100% lepší než to, co vídám poslední dobou na pražském Designbloku.

K vidění je sice jen 10 designérských projektů, ale já nad nimi strávila víc než hodinu. Ono, přečíst si všechny katalogy a zhlédnout videa, která prezentují samotné práce, chvíli trvá. V podstatě je to to hlavní, jinak projdete kolem většiny děl bez sebemenšího "wow" efektu. Na první pohled kolikrát neprohlédnete, jak interesantní věcička stojí před vámi.

Je zajímavé, že na DMY festivalu v červnu jsem si většiny vítězných děl nevšimla. Jaký jsem to ignorant!

Jólan van der Wiel – Gravity Stool

Způsob výroby stoliček je prostě dechberoucí.

Chmara.Rosinke  – Mobile Gastfreundschaft 

Naprosto geniální kuchyň! Skvělý projekt, který se výborně hodí do veřejného prostoru.

Schenkladen: Mitnehmen & Mitbringen

Nemám ráda vyhazování věcí, které by ještě někomu mohly sloužit. Podporuji recyklaci. Recyklace v každé sféře života. No, kromě té milostné, asi. Recyklovat muže by nebylo úplně košer. V Berlíně jsem to zatím řešila tak, že jsem nepotřebné věci nechala před kontejnery u kolejí (zavedená kolejní praxe) a někdo se jich vždycky ujal. Pak mi kamarádka řekla o Schenkladen.

 

Přinesete cokoliv, co již neužijete a odneste si, co se vám zalíbí. Ovšem nemusíte nutně něco darovat, abyste si mohli něco odnést. To není povinné. Můžete klidně jenom brát.

Já darovala oblečení, z kterého jsem vyrostla (moje prsa se "na stará kolena" rozbujela) a na oplátku jsem si odnesla Spargel kuchařku, jednoduché a velmi zachoválé H&M tričko a retro bundu, z které by každý hipster čůral Maggi.

If it is our destiny, we will meet again

Tak to byla ta nejhloupější věta, kterou jsem mohla říct. Jaká je šance, že se znovu potkáme? V Berlíně? I když, události posledních dní mě přesvědčují, že Berlín je jedna velká vesnice a o náhody tu není nouze.

Stalo se to tak před čtyřmi týdny. Koukala jsem u kamarádů na Fußball. Tuším, že hrálo Polsko proti Rusku. Po zápase jsem se mírně přiopitá rozloučila a vyrazila domů. Cestou jsem se zastavila u pouličních muzikanů, kteří hráli na Frankfurter Allee. Hráli moc pěkně. Poslouchám, vláčně se pohupuju do rytmu. Mezi posluchači byl i jeden docela zajímavej kluk, tak jsem se rozhodla prověřit funkčnost jedné balící techniky, to jest vyhledat oční kontakt a usmát se. Musím říct, že to funguje. Germán mě oslovil a nabídl lahváče (to teda nezní moc romanticky, ale ke koloritu Berlína to patří :)). Slovo dalo slovo a vyrazili jsme do jednoho friedrichshainského báru. Pak mě šel chlapec doprovodit na tramvaj, kde jsem na žádost o telefon pronesla tu osudnou větu. Tím jsem tenhle noční Spaß odsoudila k zániku.

Ale kdybych jó kór chtěla, možná bych ho našla na oficiálních webových stránkách berlínského dopravního podniku. Tam si totiž můžete podat inzerát a najít ztracený flirt. Jít tomu štěstíčku naproti. Přijde mi to jako dost dobrý nápad. Že by něco takového zrealizoval i Dopravní podnik hl. m. Prahy?

Pohodové odpoledne

Včera jsme byli na koncertě FM Belfast (mimochodem skvělá show), nebylo tedy divu, že po pořádném skákání a tancování jsem ranní hodinu nemčiny zaspala. Druhou - odpolední - hodinu jsem už nechtěla zazdít. Do tašky jsem si dala učebnici makroekonomie a namířila si to do školy. Ještě v tramvaji jsem byla pevně rozhodnutá navštívit tuhle vzdělávací instituci. Jenže cestou se bolest, kterou mi způsobovaly nově pořízené boty z blešáku, nedala vydržet. Takže, když nás tramvaj vyhodila před Rossmannem, protože nějaký pako blokovalo koleje, brala jsem to jako znamení, že si mám opatřit něco na ty rozedřené paty a na včasný příchod do školy kašlat.... A víte, jak to chodí, pak už bylo pozdě na to chodit na přednášku. Byla jsem ve městě a domů jet byla blbost. Rozhodla jsem se pro požitkářské odpoledne vyplněné nějakou tou kulturou.

V poledne jsem se odbyla polévkou, zamířila jsem si to tedy do fast food "risottárny" na pořádný oběd. Je kousek od mé fakulty, takže nelžu, když píšu, že jsem měla do školy opravdu namířeno. Podávají tu jen a jen risotto - denní nabídka se skládá z 6 jídel, plus jedna specialita. Ceny se pohybují v rozmezí 5,50 až 7,50 EUR. Obsluha je hrozně milá a svižně jí to odcejpá. Když si chcete dát rychlý a kvalitní oběd, tohle místo je dobrou volbou.

Ulice Berlína jsou polepené plakáty s ochlupeným dámským klínem. Když jsem nedaleko "risottárny" uviděla onen klín ve velkém, prostory galerie C/O Berlin, řekla jsem si, máš chuť na kultůru, půjdeš tedy očíhnout, kdo to ten Larry vlastně je.

Larry Clark je fotograf, jehož nejčastější objektem je americká mládež, které drogy ani sex nejsou cizí.

Flohmarkt update

Aktualizovala jsem blešákový příspěvek tu.

Kam za filmem v Berlíně?

O Berlinale či jiných filmových festivalech psát nebudu (a ani o multikinech, fuj!), zaměřím se na klasická kina a místa, kam se můžete vypravit za pravidelnými filmovými projekcemi.

Jde to i zadarmo

Každé pondělí a čtvrtek si můžete zajít na film do KØPI. Kino Peliculoso se skrývá ve sklepě tohoto squatu. Nenechte se odradit vzevřením dvorku a směle vkročte do kina. Na baru si dokonce můžete dát Plzeň. Nabídka promítaných filmů je široká a English friendly. Jen jednou se mi stalo, že jsem byla na švédském hororu a DVD nabízelo jen německé titulky. Když je možnost, publikum si zvolí anglické titulky (když se stane, že film není v anglickém znění).

Der Stummfilm 

Milovnící filmové klasiky si oblíbí středy ve Froschkönigu. Pravidelné promítání němých filmů s živým doprovodem piana či kytary. Zadarmo, ale na peněžní odměnu pro hudebníka byste zapomenout neměli.

Nepravidelné projekce najdete i v tomhle komunitním centru Gemeinschaftshaus. Nachází se nedaleho Froschkönigu, ale není to ani zdaleka tak příjemné a útulné místo jako "žabí král". Hudbení doprovod je tedy výborný, ale to místo je poněkud chladné a sterilní. V červnu bude k vidění Metropolis.

English friendly cinema

Jednoznačně nejpřívětivějším kinem k německy nemluvícím divákům je CENTRAL-Kino. Najdete ho na Hackescher Marktu po průchodu street-art uličkou. P.S. Od dubna promítají hype film, který měl premiéru na Berlinale a byl totálně vyprodán -  Iron Sky.

YORCK KINOGRUPPE 

Dobrý rozcestník na skupinu artových kin: http://www.yorck.de/.

Do výšin

se Sputnikem. Respektive se Sputnik-Kinem. Netradiční věcí na tomhle kině je, že se nachází v pátem patře starého baráku. Abyste se k němu dostali, musíte vystoupat mnoho schodů. Ale stojí to za to. Už jenom kvůli výhledu z terasy baru.

Zdroj: http://seitenstrasse.blogspot.com/2010/10/sputnik-cinema-berlin.html

B-Movie

Máte rádí sedmdesátkové béčkové filmy? Tak to je pro vás jako stvořený Z-Bar.

Filmové vzdělávání
---> Arsenal – Institut für Film und Videokunst e.V.

Letní kina / Freiluftkino

Freiliuftkino im Volkspark Friedrichshain 
Freiluftkino im Cassiopeii - když je vám zima, dostanete zadarmo k zapůjčení deku ;)
Freiluftkino Mitte - zaměřeno na filmovou klasiku
Freiluftkino Kreuzberg - asi mé nejoblíbenější letní kino; je na opravdu krásném místě

Závěrem zmíním dvě maličká kina, která jsem objevila při toulkách Friedrichshainem: Kino Intimes a ladenkino.

Mein neues Zimmer

Bydlení bez Rusky - jaká lahoda. Na konci února jsem se přestěhovala a nemůžu si to vynachválit. Doufám, že bydlením s Ruskou jsem si všechno špatné vybrala na několik let dopředu a teď mám před sebou jen světlé zítřky :-D. Sice jsem se trochu bála, aby nová spolubydlící nebyla stejná nebo horší než Maria. To by byl teda gól! Naštěstí se mé obavy nevyplnily. Spolubydla, Němka, se jeví jako milá dívčina. Jen by si teda v koupelně v sedm ráno nemusela pouštět tak nahlas rádio. Pokoj mám opět hned vedle koupelny a všechno je slyšet. I čůrání. Takže asi proto má zapnuté rádio, abych neslyšela zvuky linoucí se z toalety ;-).

Ač mám pokoj menší a bez balkónu, líbí se mi víc. Je mnohem útulnější. Twistra si tu asi nezahraju, na balkóně si nezagriluju, ale když je teď venku jaro, kdo by trávil čas na kolejích.

This Ain't California

My first movie of the Berlin International Film Festival was this German one This Ain't California.

An amazing documentary film about the skateboarding subculture in GDR. The film follows 3 guys from their childhood in the 70´s when they discovered their passion for skates through their punk teen years, ending in summer 1989. This year was a kind of milestone in their lifes. The beginnig of the end of their rebellious life. Then we meet them again in 2011 when an unexpected situation prepared a reunion of skateboarding community.

It´s a brilliant movie, celebration of life. I wanted to ride my longboard after the screening. Even there was snow outside. One guy from the film industry told me it is one of the best films which you can see on Berlinale. I have to agree. It´s a really great film. Germans simply can make good movies!

There is an interesting thing for Czechs - do you remememebr the movie "Lucie, postrach ulice"? The one of the main heroes saw the skateboard there for the first time in his life.

P.S. Attention: "Ostalgie" may appear ;-)

Für immer jung / 50 Years of the German Youth Photo Prize

Andrea Klement, Selbstbildnisse, 1969, Deutscher Jugendfotopreis/DHM

The majority of pictures was rubbish but we found some treasures like the picture above. It doesn´t worth for the 6 € (but if you plan to see all exhibitions in the museum you should include this one in your itinerary). Anyway, we were most of the time suprised how some pictures could win the photo prize. Like this one:

Ralf Wesemann, ohne Titel, 2000, Deutscher Jugendfotopreis/DHM

INFO:

Deutsches Historisches Museum

Unter den Linden
Opening hours: daily 10 am - 6 pm
Entrance fee:  6 €

TILL 5 FEBRUARY 2011

You want more? You get more!

Kamarádka Kristýna chce víc "ze života s Ruskou". Tady to je.

Cathérine se ke mně přitočila: "Víš, že je podle Marii kuchyň pouze a jen pro cooking a ne pro resting?" 

To takhle Cathérine a její přítel večeřeli v kuchyni - já se přimotala jen k polévce, takže jsem o tohle poselství přišla - a Maria jim vyčetla, že si při jídle povídají (tzn. odpočívají). Hlavně, že včera Maria spolu se svou jedinou kamarádkou klábosila (bez jídla) v kuchyni. Pravidla holt jsou jen pro někoho!

Pro pobavení jedna libově nadabovaná reklama.

You are not allowed to use toilet at 3 a.m.

Podle Rusky bych neměla po půlnoci používat toaletu. S čůráním ve tři ráno mám utrum! Asi bych si měla vystavět venkovní záchod na balkóně nebo venku ochcávat keříky.

Turkish market

I simply love it there! You can buy everything there. Fruit & vegetables, bakery products, meat, spices (I have finally found lemon grass) ... Everything looks and tastes delicious. You have to struggle through crowd but it's worth it. During your first time I recommend to go through all vendors and then decide where you buy stuff. Mostly you can taste vendor´s products so don´t hasistate this and try because mandarin may not always be sweet.

Source: http://berlin.unlike.net

Open every Tuesday and Friday from 11:00 till 18:30. Where? Maybachufer. Just along the water. The best way how to reach the market is from Kotti U-bahn station.

Ruska mi spálila hrnec

Těsně před mým odjezdem z Berlína na mě Ruska zaťukala. Tak jsem se vylekala, co zas má, za co mě bude jebat. Karty se ovšem obrátily.  

Anna! Jsem ti spálila hrnec. Zapomněla jsem rozpálenou plotýnku a na ní byl tvůj hrnec. Byl z Ikea?

Jo. Tak mi ho tam kup.

Jsem zvědavá, zda tam na mě bude po Vánocích čekat.

Tahle příhoda mi připomněla jinou hrncovou příhodu, kterou mi vyprávěla moje německá spolubydlící. Dala si vařit brambory. Ovšem dělaly se nějak dluho, neobvykle dlouho ... protože Ruska ji vypla plotýnku.

Život s Ruskou

Bydlení na Kosmonautech by bylo dokonalé, kdybychom neměli ruskou spolubydlící, velmi divnou spolubydlící. No je to prostě kráva!

Maria je pojem. Každý ji zná. Buď se s ní setkal naživo, nebo ji zná z vyprávění. Předminulý víkend jsem trávila s Cathérine (moje výborná německá spolubydlící) a jejími rodiči. Při sobotní vánoční večeři došla řeč na Mariu. Všichni u stolu věděli o koho jde, dokonce i sousedi. Je prostě slavná.

Než začnu popisovat naše peripetie s Ruskou, je důležité, abyste věděli, jak je náš byt dispozičně řešen. Tři pokoje (tři holky) a společná kuchyň s koupelnou. Můj pokoj je vedle koupelny, Rusky pokoj je vedle kuchyně a zbylý pokoj je u vchodových dveří.

První měsíc nás otravovalo její neustálé "pššššt". Stačilo vejít do kuchyně a Ruska hned vybíhala z pokoje a okřikovala nás. Nebyly to ovšem žádné noční hodiny, to byla osmá, devatá hodina. Měly jsme návštěvu, seděli jsme v kuchyni a v jedenáct se ve dveřích objevila Maria, že teda konec zábavy, že je už pozdě. A to jsme prosím pili ve třech čaj, žádné orgie se nekonaly. Čekala mezi dveřmi, dokud naše návštěva neodešla.

Po necelém měsíci si nás vzala na slovíčko, že prej musíme stanovit pravidla. Respektive, že musíme přijmout její pravidla. Mezi hlavní patřila:

• nepoužívat kuchyň po 23. hodině
• psát ji o našich večerních plánech (v kolik se budem vracet atp.)
• dávat nějaké znamení, že jsme doma
• stanovit plán používání koupelny - kdo může v kolik hodin používat wc či sprchu

Na to jsme jí řekly, že se zbláznila a že ji na to kašlem.

Ustavičně si stěžuje na hluk z kuchyně. Na to mám jedinou odpověď, každej máme něco. Mě zas ruší zvuky z koupelny (zvlášť její fén). Je to prostě panelákový byt, kde je všechno slyšet. Ale já s tím umím žít. Když se ji to nelíbí, nemá bydlet na kolejích a má si najít vlastní bydlení.

Ruska káže vodu a sama pije víno. Cathérine vyčetla, že nesmí sušit prádlo v kuchyni, že se jí nelíbí pohled na její trička! Ale ona tam může mít lux a v předsíni kolo (na kterém mimochodem nikdy nejezdila, protože nemá ráda sport), protože byla první, kdo se nastěhoval, tudíž má takovýhle práva.

Pokračování příště ...

Fam. Dang

A Vietnamese restaurant in Berlin where you can eat really well for a fair price? Fam. Dang. The restaurant is located directly on Rosenthaler Platz.

We found the restaurant by chance. We were starving, freezing and looking for some nice not expensive restaurant (with proper food not only snacks etc.) around Rosenthaler Platz. And this is a really good place!

Service is nice and fast. Especially the young waitress is really amazing. She really enjoys it (at least she seems to enjoying it) and you will be infected by her enthusiasm.

During the first visit we tried Cha goi re - net spring rolls and some rice paper roll (I forgot the name) for the beginning. First one won. Yummy yummy. Sauce is very suited to the rolls. As the main course we took Phở Bo. Delicious and large as usual. One remark on amnout of beef meet. There could be more.

During second visit we picked something from their weekly menu. Also delicious. And for drink? I always take Zitronengras-Tee. Btw. do you know where can I buy Zitronengras?

People are going for take away "across the street". This is always a good sign. You have to definitely try it!

Source of pics: http://famdang.de/en/

Stravování v menze

Nikdy bych neřekla, že mi kdy bude v nějakém stravovacím zařízení vedeném školou chutnat. Jako malá jsem chodila na obědy do školní jídelny jen na prvním stupni. Kvalita nic moc. Zařízení trpělo klasickými neduhy školních jídelen. Pro ilustraci mohu přihodit historku, kterak paní kuchařky vracely netknuté jídlo zpět do oběhu (když jsme to zjistili, radši jsme všechno jídlo roznimrali a pokrájeli, aby to dělat nemohly). V šesté třídě jsem to vzdala a na oběd chodila domů. Tahle nechuť k jídlu vařenému ve školách mi vydržela až do konce bakalářských studií (tady nutno dodat, že naše vysoká škola menzu nevedla). Návrat ke školnímu jídlu jsem učinila na zemědělce. Nu a nebyl to šťastný návrat, ale sem tam jsem si tam na oběd zašla.

A tady v Berlíně? To se nedá vůbec srovnávat. Hlavně Mensa HU Nord, to je královna mezi zdejšími menzami. Do jiné už ani nechodím. Velký výběr jídla, několike druhů příloh (mimochodem, přílohy si nandáte kolik chcete a platíte stejně). Široká nabídka pití, ovoce, zeleniny, pudinků, kompotů, koláčů a jiných dezertů. Cenově to vychazí také víc než dobře - průměrně se tu najíte za 2,50 E.

interfilm FESTIVAL 2011

Momentálně probíhá v Berlíně 27th International Short Film Festival. Pokud se tu ocitáte/octnete, zajděte si na aspoň na jeden blok filmů. A nemusíte se bát, že nebudete rozumět, když "nešprechtíte" - všechny filmy jsou s anglickými titulky.

Včera jsme byly s dánskou kamarádkou na animovaném soutěžním bloku Rendezvous Fatale. Zítra budou set v kině Babylon opakovat. Doporučila bych: Vie d'enfer, Flamingo Pride, Galeria, Overcast a En La Opera.

A pro ty, kteří to do Berlína mají daleko, vygooglila jsem mé dva top filmy ze zmíněného bloku.

Zítra se chystáme na Sound & Vision promítání. K filmům budou na místě vymýšlet nové ozvučení. Zní to zajímavě, doufám, že ještě budou lístky. A protože jsem trošku bike addicted (v Berlíně to ani jinak nejde), dám si v neděli Bike shorts.

UPDATE

Projekt Sounds & Vision bohužel nesplnil očekávání. Vybrali fakt divný filmy, moc alternativní. Kamarád na to odvětil "Nemusíš říkat alternativní, můžeš rovnou říct blbý". Na druhou stranu, hudební doprovody byly skvělý (až na nás moc alternativní Susie Asado). Nejlepší a nejvíc sedící muziku do klipu (filmem bych to nenazvala) vytvořil Bitgewitter.

Řekla bych, že nový soundtrack je lepší než ten originální. Posuďte sami.

Helmut Newton: POLAROIDS

 

My mom is in Berlin. For holidays. Because we both are interested in the photography we visited Museum für Fotografie/Helmut Newton Foundation.

The first floor is related to Helmut Newton´s Private Property. It shows the photographer’s personal life. We both think that is the best what you can see from the HN Foundation. What I found interesting were Helmut Newton´s cameras. I want them. And also I want Louboutin shoes from one of his shooting ;-). We liked the posters for exhibition. But what is not worth waiting for? Videos "how it´s made". Boring stuff. Don't wait for something interesting as us. 

The temporary exhibition "POLAROIDS" is in the second floor. There are plenty of polaroids but you will go through it quickly. The small polaroid formats would suit pictures, no blowups. I would choose just few pictures which I liked it. Nevertheless I enjoyed the exhibition. It gave me a new perspective on HN´s work.

INFO:
Museum für Fotografie
Helmut Newton Foundation
Jebensstrasse 2, Berlin
Opening hours: Tu - Su 10 a.m. - 6 p.m., Th 10 a.m. - 10 p.m.
Entrance fee: 8 € / 4 € student

TILL 20 MAY 2011

Flohmarkt / Flea market / Blešák

Berlín je pro "blešákování" rájem na zemi. Každou neděli (a někdy i sobotu) vyrážím za úlovky. Nikdy neodcházím s prázdnou. Jestli to půjde takhle dál, tak se v červenci neodstěhuji!

Mezi mé nejoblíbenější blešáky patří Nowkoelln a Kreuzboerg Flowmarkt. Nekonají se pravidelně, proto doporučuju sledovat FB, kde upozorňují na nadcházející termíny. Hodně se tu prodává oblečení, ale samo, že tu najdete možné i nemožné. Jak kdysi zmínila Markéta "každý zboží má svýho kupce" a koupila si prošlou bavu na vlasy, kterou ji přestali vyrábět. Jsem zvědavá, zda ji po užití zůstanou nějaké chlupy na hlavě. V létě je tu nádherně - procházíte se podél řeky, vychutnáváte si Chai Latte a prohrabujete se druhoručkovými věcmi. Já tam strávím klidně tři hodiny.

Další skvělou záležitostí jsou noční blešáky, tzv. Nachtflohmärkt. Byli jsme včera a to byly žně. Ceny lidové, příjemná atmosféra, lidí tak akorát. Nejlepší mix zboží - od každého něco. Škoda, že se to v Berlíně koná tak sporadicky. Byli jsme i v Lipsku - tak obří halu a tolik lidí jsem ještě na blešáku neviděla. Kupodivu jsem si toho moc neodnesla. Dalším vnitřní blešák najdete v klubu Huxley´s. Tady to mám taky ráda.

Teď o slavném blešáku v Mauerparku. Bohužel se z něho stává turistická must see záležitost, což vede k návalu lidí. Pokud chce tedy člověk  - ten, co nesnáší prodírání se lidma, přeplněné uličky stejně jako já - přežít, musí vyrazit ráno. Nejlépe na osmou hodinu ranní.

Další známý blešák je na  Boghagener Platzu. Není to tu marný, ale víc se tu vyřádí lidé, co si chtějí vybavit byt. Když budete v okolí, nazapomeňte navštívit blešák na Revaler strasse.

A kam nechodit? Na Straße des 17 Juni. Ten jsem si ze svého blešákového seznamu po první návštěvě vyškrtla. To není blešák, to je normální stánkový prodej. Stánky zaměřené na konkrétní zboží (kožešinové kabáty, nábytek, lustry), zboží působí nově, je to všechno předražené. Tady atmosféru klasických blešáků nenajdete. Odcházela jsem zhnusená.

P.S. Smlouvejte, smlouvejte, smlouvejte!

The best kebab in Berlin

Prvně jsem ho ochutnala minulý týden. To jsem si ho dávala s Michalem a Luckou, kteří se přes Berlín vraceli z Islandu. Michal o kebabu básnil a opětovnou návštěvu Mustafova bistra měl poznamenanou v diáři. Tomu se nedalo odolat.

Michal nekecal, kebab byl vážně dobrej. Poctivé maso, grilovaná zelenina, opečené brambory, na vrchu pokapané citronem ... Mňam, mňam!

Podruhé jsem na něj pozvala bráchu. Byl tu přes víkend na návštěvě a já ho o tenhle gastro zážitek nemohla ochudit. Bohužel sláva Mustafových kebabů se dostala do průvodců jako must see záležitost, takže jsme si vystáli asi 30 minutovou frontu. Ale jeho výtečná chuť nám to čekání vynahradila.

Approved by me!

P.S. Doporučuji si to dát bez pálivé omáčky - pálí po ní moc huba.