Showing posts with label výstavy. Show all posts
Showing posts with label výstavy. Show all posts

9 Oct 2012

DMY Awards & Jury Selection 2012

V Bauhaus archivu zrovna probíhá (do 15. 10. 2012) výstava mladých a nadějných designérů "Jury Selection from the DMY 2012 International Design Festival in Berlin. Tuhle prezentaci designu byste si neměli nechat ujít. Je to o 100% lepší než to, co vídám poslední dobou na pražském Designbloku.

K vidění je sice jen 10 designérských projektů, ale já nad nimi strávila víc než hodinu. Ono, přečíst si všechny katalogy a zhlédnout videa, která prezentují samotné práce, chvíli trvá. V podstatě je to to hlavní, jinak projdete kolem většiny děl bez sebemenšího "wow" efektu. Na první pohled kolikrát neprohlédnete, jak interesantní věcička stojí před vámi.

Je zajímavé, že na DMY festivalu v červnu jsem si většiny vítězných děl nevšimla. Jaký jsem to ignorant!


Způsob výroby stoliček je prostě dechberoucí.




Naprosto geniální kuchyň! Skvělý projekt, který se výborně hodí do veřejného prostoru.



6 Jun 2012

Pohodové odpoledne


Včera jsme byli na koncertě FM Belfast (mimochodem skvělá show), nebylo tedy divu, že po pořádném skákání a tancování jsem ranní hodinu nemčiny zaspala. Druhou - odpolední - hodinu jsem už nechtěla zazdít. Do tašky jsem si dala učebnici makroekonomie a namířila si to do školy. Ještě v tramvaji jsem byla pevně rozhodnutá navštívit tuhle vzdělávací instituci. Jenže cestou se bolest, kterou mi způsobovaly nově pořízené boty z blešáku, nedala vydržet. Takže, když nás tramvaj vyhodila před Rossmannem, protože nějaký pako blokovalo koleje, brala jsem to jako znamení, že si mám opatřit něco na ty rozedřené paty a na včasný příchod do školy kašlat.... A víte, jak to chodí, pak už bylo pozdě na to chodit na přednášku. Byla jsem ve městě a domů jet byla blbost. Rozhodla jsem se pro požitkářské odpoledne vyplněné nějakou tou kulturou.


V poledne jsem se odbyla polévkou, zamířila jsem si to tedy do fast food "risottárny" na pořádný oběd. Je kousek od mé fakulty, takže nelžu, když píšu, že jsem měla do školy opravdu namířeno. Podávají tu jen a jen risotto - denní nabídka se skládá z 6 jídel, plus jedna specialita. Ceny se pohybují v rozmezí 5,50 až 7,50 EUR. Obsluha je hrozně milá a svižně jí to odcejpá. Když si chcete dát rychlý a kvalitní oběd, tohle místo je dobrou volbou.

Ulice Berlína jsou polepené plakáty s ochlupeným dámským klínem. Když jsem nedaleko "risottárny" uviděla onen klín ve velkém, prostory galerie C/O Berlin, řekla jsem si, máš chuť na kultůru, půjdeš tedy očíhnout, kdo to ten Larry vlastně je.

Larry Clark je fotograf, jehož nejčastější objektem je americká mládež, které drogy ani sex nejsou cizí.



21 May 2012

Jan Lukas: Newyorský deník

Na víkend jsem si zajela do Prahy a chtěla stihnout výstavy, co jsem měla v merku. Krištofa Kinteru a jeho Výsledky analýzy jsem propásla o pár dní, což mě trochu štve, ale aspoň jsem stihla Jana Lukase: Newyorský deník v Leica Gallery. Fotky jsou to tisíckrát lepší než ty z minulé  "newyorské" výstavy Andreas H. Bitesnich: Deeper Shades tamtéž. A hlavně taky nesrovnavatelné. Fotografie Bitesniche byly bez jiskry, bez vnitřního příběhu, navíc kompozičně špatné. Prostě o ničem.

Naopak z Lukasových pouličních fotografií na vás dýchne atmosféra 70. a 80. let. Jsou to perfektní barevné momentky. Skoro jsme ho s kamarádkou podezíraly, že mu lidé pózovali.

Na výstavě najdete i sekci se s snímky rodinných příslušníků a přátel. To jsou černobílé momentky, které vám mnoho neřeknou, neb aktéry neznáte osobně. Je to jako kdyby vám přátelé ukazovali fotky z jejich oslavy. Oni vzpomínají, vybavují se jim historky, příhody a stráví nad prohlížením moře času. Ale vy, protože jste tam nebyli a navíc neznáte žádného z fotografovaných, je prolistujete během minuty a řeknete si fajn. Maxilmálně vás něco málo překvapí "Jéé, poznala bys tady Voskovce?" nebo šokuje "Václav Havel bez kníru? Jsem v šoku!" jak poznamenal nějaký Tom do návštěvní knihy.

Sice jsou prostory galerie malé, mnoho fotek tu ke zhlédnutí není, ale to není vůbec na škodu, když jsou fotky zajímavé.

15 May 2012

Industriál v Rudolfinu

Výstava Bernda & Hilly Becher je pro milovníky industriálu jak dělaná. Najdete tu skoro stovku černobílých fotografií průmyslových krajin. Snímky jsou to čisté, díky dlouhým časům i bez viditelných postav, což dodává snímkům zvláštní apokalyptický nádech.



Výstava trvá do 3. 6. 2012 a najdete ji v horním patře Galerie Rudolfina.

14 Nov 2011

Helmut Newton: POLAROIDS

 

My mom is in Berlin. For holidays. Because we both are interested in the photography we visited Museum für Fotografie/Helmut Newton Foundation.


The first floor is related to Helmut Newton´s Private Property. It shows the photographer’s personal life. We both think that is the best what you can see from the HN Foundation. What I found interesting were Helmut Newton´s cameras. I want them. And also I want Louboutin shoes from one of his shooting ;-). We liked the posters for exhibition. But what is not worth waiting for? Videos "how it´s made". Boring stuff. Don't wait for something interesting as us. 


The temporary exhibition "POLAROIDS" is in the second floor. There are plenty of polaroids but you will go through it quickly. The small polaroid formats would suit pictures, no blowups. I would choose just few pictures which I liked it. Nevertheless I enjoyed the exhibition. It gave me a new perspective on HN´s work.
INFO:
Museum für Fotografie
Helmut Newton Foundation
Jebensstrasse 2, Berlin
Opening hours: Tu - Su 10 a.m. - 6 p.m., Th 10 a.m. - 10 p.m.
Entrance fee: 8 € / 4 € student
TILL 20 MAY 2011

17 Sept 2011

ANDREAS FEININGER / That´s Photography

Po téhle výstavě si Feiningera zařazuji mezi své oblíbené fotografy. Fotky jsou to nádherné, čisté, vyznačující se perfektní kompozicí. Oko architekta se nezapře.

Z jeho fotografických cyklů mě nejvíc zaujal ten newyorský. Počínaje fotografiemi mrakodrapů a zachycením každodenního života konče. 



Ovšem Feininger má mnoho poloh, v jeho portfoliu tak najdeme akty i makrosnímky lastur, kostí atp. Výstavu si rozhodně nenechte ujít.
 


Dům U Kamenného zvonu
24. 6. – 23. 10. 2011
út – ne | 10 - 18 h
vstupné | student za 60 Kč, dospělák za 120 Kč 

11 Sept 2011

10 Sept 2011

Ladislav Sutnar: Americké Venuše

Last minute pozvánka na výstavu do Rudolfína. Končí tuto neděli!

 

Sutnar sice visí v malé galerii Rudolfina už od konce června, ale mně se ho podařilo zkouknout až teď. 

Potěšila mě nejen výstava, ale i volný vstup - prodavačka lístků nám poradila, když vydržíme do pěti hodin, budeme to mít zadarmo. Tak jsem se šli natáhnout na trávu před galerii a užili si - zdá se - posledního letního počasí.


Ty geometrické malby jsou prostě nádherné. Je to čisté, barevné, kompozičně dokonalé. Hned bych si jednu ze Sutnarových Venuší pověsila doma.


Galerie Rudolfinum
Víkend | 10 - 18 h
Vstupné | student za 50 Kč, dospělák za 80 Kč

14 Aug 2011

Obrazy z dějin fotografie české

Výběr fotografií ze sbírky PPF, který můžete až do konce srpna vidět ve Špálovce, rozhodně stojí za vidění.
Jaroslav Rössler
Minimalistický, jednoduchý koncept. Fotky jsou seřazeny podle autorů, návštěvníky neruší žádné zbytečný popisky, může se jen tak kochat fotografiemi. To se mi líbí! 

František Drtikol
Na výstavě se to hemží známými jmény. Najdete zde Drtikola, Funkeho, Chocholu, Pinkavu, Rösslera a mnoho dalších.
Jaromír Funke
Galerie Václava Špály
Národní 30, Praha 1
Po–Ne | 11–19
Vstupné | student za 20 Kč, dospělák za 40 Kč
Výstava trvá do 31. 8. 2011

2 Jul 2011

Pražské Quadriennale

Na PQ jsem se vydala dvakrát - poprvé hned na začátku. To jsem se holkama byly mrknout na Novou scénu ND, ale bylo to tam mrtvý, takže jsem šly radši o dům dál. Podruhé, se Standou, jsem vyrazila opět na Novou scénu - na výstavu Světlo a zvuk. Po výstavě světelného designu či zvukových prezentacích ani vidu ani slechu.

Zdroj: http://www.intersection.cz/boxy/; Foto by Miroslav Halada

Když jsme teda nepochodili na Nové scéně, vydali jsme se na piazzetu Národního divadla, do Boxů. Zajímavý projekt, bohužel jen pár krabic mi přišlo originálních a zaujalo mě (nás). Konkrétně:

Box č. 16 - MANTO

Performera jsem si vůbec nevšimli a náležitě se lekli.  



 Box č. 4 - STAGE MATRIX III



Box č.7 - PERSONA

Ďábelská maska. Pochopíte proč. Představte si temnou místnost, bodové světlo mířící na démonickou tvář, které rychle kmitají oči a jazyk a vydávají velmi přehlušující zvuk. Dobrý!


Box č. 24 Bohdan Holomíček - PROJEKCE NA PŘÁNÍ


Díky boxu č. 24 jsem poznala dokumentární tvorbu fotografa Bohdana Holmíčka. Sám osobně tu promítal své fotografie. Tady jsme vydrželi spokojeně sedět hodně dlouho.



12 Jun 2011

Pražská muzejní noc

Ty davy lidí na Můstku a na Staroměstský mě docela vyděsily, ale v muzeích, kam jsme s holkama šly, to nebylo tak strašný.

Krátce po sedmé jsem se vydaly do Městské knihovny na výstavu KONEC AVANTGARDY? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu. Načasování bylo dobré, neb nás žádná tlačenice nečekala a sály se daly komfortně procházet. Výstava představuje české výtvarné umění z let 1938 - 1948. Nejvíc mě zaujaly fotografie.

Poznali byste Kopeckého?
K zhlédnutí tam jsou zajímavé věci. Bohužel, výstava trpí nešvarem, tolik typickým pro české galerie, vystavují toho moc! To se všechno nedá vstřebat. Je toho přehršle, člověk se ztrácí, pozornost klesá, a tak si to pořádně nevychutná. Ze všch zdí se na návštěvníka valí obrazy, fotky, grafiky, kresby, atd. Kdy se čeští kurátoři poučí, že méně je někdy více a nebudou mít nutkání vystavit všechno, co mají na skladě?!

Chtěly jsme se podívat do Židovského muzea, ale bylo záhadně zavřeno ... nebo jsme nenašly ten správný vchod. Tak jsme kultůru vyměnily za stravu v nedaleké hospodě U Rudolfína. Svíčková prej dobrá, ale hermelín si tam nedávejte!


Blížila se 22. hodina a s ní i módní přehlídka Černobílá elegance v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Před vchodem do muzea se objevila nemalá fronta, ale naštěstí rychle ubíhala. V první čtvrtině jsme se dozvěděly, že stojíme ve frontě na výstavu Glamour  - Dámská společenská móda 1950 - 2010 ze sbírek UPM (což byl hlavní bod naší Muzejní noci) a že na přehlídku je to do zahrady. Pršelo, módní přehlídka probíhala venku a vyslaný posel referoval, že stejně nic není vidět, tak jsem se na to vykašlaly a zůstaly ve frontě na výstavu.

Šaty pro Olgu Havlovou
Kabelka z oděvního družstva Galex z roku 1967
Šaty ?? / Boty Alexander McQueen
Výstava splnila očekávání. Nejvíc se mi líbily šaty "vosí pas a široká sukně". To je moje. Střih podtrhuje ženskou postavu a vypadá to prostě nádherně. Nechápu, proč tenhle střih není častěji k vidění a z obchodů se valí "pytlovité" a neforemné šaty. Asi si budu muset nechat vosí šaty ušít na míru. 

Z Glamour přehlídky jsme se ještě vydaly do stálé expozice UPM. Po velmi interaktivním (pomáhal nám kde kdo) skládání kostkových puzzle, jsme narazily na to, co jsme hledaly. Na šaty! Následovalo kochání a achání. Pak moknutí při hledání podniku, kde by se našlo pár volných míst, a nakonec srkání báječné domácí limonády a malinovky.

1 May 2011

MARTIN PARR: Assorted Cocktail

Na fotkách si všímejte detailů - třeba tady nedozapnuté šaty
Výstava má rozhodně smysl jako celek. Samotné fotky by neměly mnoho účinku, ale takhle pohromadě zapůsobí pekelně. Je to skvělá fotosbírka, která přináší zajímavý a kritický pohled na naši konzumní společnost. Výstava rozhodně stojí za vidění.

Expozice představuje Parrovy fotky z let 1983 až 2009 a je rozdělená do těchto cyklů: Last Resort (místo, kde bych dovolenou opravdu trávit nehctěla), Small World, Bored Couples (so true), Common Sense, Think of England, Think of Germany, Knokke le Zoute, Mexico, Glasgow, Phone Project a Luxury. Nejvíc na mě zapůsobila ta neměcká část - klidně by mohla být nafocená v Čechách. Děsivé.

Výstava probíhá v DOXu a trvá do 16. 5.

11 Apr 2011

Kulturní neděle s Kočiškovic děvčaty

Šťastný Bohumil: Bez názvu
V neděli odpoledne mě vytáhla Jana K. na Prague Photo 2011 do pražského Mánesa. Musím říct, že tahle fotografická přehlídka se mi páčila. Ráda bych vám ji doporučila, bohužel výstava včera skončila. Nejvíc se mi líbila prezentace Českého Centra Fotografie a aukčního domu Greisen. Jana někde slyšela, že přehlídka mladých tvůrců /škol stojí za to, nás ale neoslovila.
Sudek Josef: Bez názvu
Zinke Petr: Zátiší

27 Mar 2011

Mutující médium: Fotografie v českém umění 1990–2010

Ivan Pinkava: Vanitas (2008, černobílá fotografie na želatinovém papíru, 58 x 77 cm

Z výstavy v Rudolfinu mám takový nijaký pocit - bylo to nemastné neslané. Expozice má být průřezem novodobé české fotografie, což je trochu zneklidňující, protože některá díla si prostě nezaslouží viset v galerii. Zajímalo by mě, zda je na tom současná český fotka tak bledě, nebo měl jen kurátor špatnou ruku při výběru...

Když byste se mě zeptali, zda bych vám výstavu doporučila, řekla bych, že ne.

Filip Turek: Josef Sudek Revisited, 1995

16 Mar 2011

Andy Warhol a Československo


S Evou nějak nemáme štěstí na výstavy, nejdřív tragická výstava Schileho v Českém Krumlově, teď Andy Warhol a Československo. Obě výstavy měly jedno společné - děl od samotných autorů tam bylo pramálo. Aspoň, že jsme za tuhle výstavu neplatily :-).

To nejhezčí na výstavě - Eva a portrét Andyho Warhola

Ušetřily jsme za vstupné, tak jsem si řekly, že zaskočíme na něco dobrého. Do cesty nám přišla vegetariánská restaurace Maitrea. Eva ji už nejednou navštívila, já jsem zase párkrát zavítala do sesterského podniku Lehká hlava. Ač nejsem vegetarián a maso miluju, na tamějších jídlech jsem si tam pochutnala. Tyhle dva podniky jsou důkazem, že vegetarináská jídla lze připravit nápaditě a chutně. 

Z restaurace jsem sice neodcházela přehnaně nadšená, ale ani nespokojená. Jídlo a pití bylo dobré (i když Eva říkala, že salát bejval lepší. Asi to má co dočinění s cedulkou "Přijmeme kuchaře".), interiér pěkný, obsluha svižná a restaurace nekuřácká! Co ubíralo Maitreiře na kráse, byly stoly moc blízko u sebe - není to příjemné, když pár centimetrů od vás sedí cizí pár. A taky si myslím, že letáčky na meditativní kurzy (pořádané stejnojmenou organizací) na stůl nepatří.

Navzodry nepovedené výstavě bylo odpoledne povedené, protože jsem ho strávila v příjemné společnosti. Nezáleží kde jste, ale s kým jste :-).

19 Feb 2011

Play

S reportem z výstavy Play přicházím trošku s křížkem po funuse -  neb končí zítra - ale jelikož stojí za starou belu, nemusíte litovat, že jste ji nestihli.

První zdešení - "desítky" kočárků
Koncept výstavy byl asi takový: vyhrabeme veškeré haraburdí, co máme na půdě, naházíme to do Mánesu a nazveme to výstavou. Tak děti si s tím budou hrát, to jo, ale ty by si hrály i s toaleťákem. Je to o ničem. Těšila jsem, že TY věci budou něco dělat, ale nic. Nůůůda. Navíc všude pobíhají fakani, hrůůůza.


Je vidět, na co letí dnešní děti
Pikachu!
Zemřeš!

A taky že jo :)


30 Nov 2010

Na skok do Vídně

Každý rok na podzim vyrážím do Vídně. Hlavním bodem návštěvy jsou výstavy. Vedlejším produktem cesty je koupě kabátu :-). Ani letos tomu nebylo jinak.

Tentokrát jsem do Vídně jela s mámou - dostala ode mě tuhle cestu k narozeninám.V plánu jsme měly výstavu Michelangela a Picassa v Albertině a výstavy v Leopoldově muzeu.

Máma nikdy nebyla ve Vídni, fungovala jsem tedy jako její průvodce. Je to fajn vyskytovat se po několikáté ve městě a víte, jak to chodí, kde co je, co stojí za vidění, kde se máte najíst... Je příjemný mít takový jistoty.

Ve středu jsme vyrazily z Prahy brzo ráno a ve Vídni jsme byli kolem půl jedné odpoledne. Zamířily jsme si to do hostelu, kde jsem se zbavily nepotřebné zátěže v podobě nesesérů, třiček na spaní a kalhotek na druhý den a vydaly se do víru města.

Pohybovala jsem se po městě sebevědomě a ukazovala mámě Vídeň. Zavedla jsem ji do restaurace, kterou jsem si pamatovala z předchozích návštěv. Tam jsme ukojily náš hlad. S plnými břichy jsme si to štrádovaly po Mariahilfer Strasse  a nakukovaly do obchodů. V Benettonu jsem si vyhlídala kabát!


Po "menší" procházce po části vídeňských pamětihodností jsme dorazily do Albertiny. Ač bylo po šesté, na Michelangelovi byly tři prdele lidí. Nejhorší byly skupinky s průvodcem - totálně zabarikádovaly několik kreseb a nikdo další si je neměl šanci prohlídnout. Snažily jsme se předbíhat tyhle skupinky, ale moc to nešlo. Když jsme se zbavily jedné, hned se objevila další. Zabít je je málo! Michelangelovy kresby byly moc pěkné. Prencizní, dokonalé. Když jsem viděla úžasně vykreslené záda, ihned jsem zatoužila po tak pěkném svalstvu, jako měl model na obrázku. Znovu jsem se utvrdila v tom, že Michelangelo byl bravůrní kreslíř (a sochař), ale kýčovitý malíř.

Po dokonale řemeslně odvedených dílech Michelangela jsme zavítaly mezi Picassova díla. Po prohlídce si člověk pomyslí "Picasso, ten se s tím nijak nesral". Frkal jeden obraz za druhým. Vzal štětec s barvou a tah sem a tah tam (aspoň takhle tvořil na filmech, které doprovázely exhibici). Na téhle výstavě se mi zalíbily  všehovšudy 3 obrazy a dvě sochy. Hm. Každopádně to byl jiný pohled na Picassa.

Kulturně obohaceny jsme se opět vydaly do ulic města. Byly jsme očíhnout Rathaus, kde už běžel vánoční trh. Samotné krámky hlásily zavřeno, ale to nás nemrzelo, šly jsme tak kvůli fotkám osvětlené radnice.

Naši rychlou večeři přeskočím a přesunu se rovnou do hostelového baru, kde jsem "musely" využít naše vouchery na 4 welcome drinky. Posadily jsme se na vysoké stoličky a pozorovaly osazenstvo. Je vtipný, jak se v hostelech vyskytují stejný typy lidí. Vždycky narazíte na vožralou holku, co leze po všem, co má pinďoura; osamělé cestovatele, co sedí na báru a pozorují TV; kluky, kteří do sebe hází jedno za druhým, pořvávaj a jsou vůbec hrozně kůl; intelektuálská dvojice, která si vyměnuje cestovatelské postřehy ze své big tour po Evropě... Máma říkala, že mi šlape po štěstí, že mě v její přítomnosti žádnej kluk neosloví :-D. Ale žádnej, kterej by stál za hřích, tam nebyl.
Druhý den jsme si zbalily svý saky paky a vyrazily za kulturou do Leopoldova muzea. Co tam stojí za vidění? Jednozančně The Leopold Collection - Schiele & Klimt. Leopold muzeum se právem chlubí, že vlastní nejrozsáhlejší sbírku Egona Schieleho. Jóó, kam se na ně hrabe Český Krumlov. Vyzdvihovaná výstava Cézanne - Picasso - Giacometti vás možná zklame. Za chvíli si to projdete a říkáte si "Tohle je všechno?". Aspoň z toho nemáte v hlavě galimatijáš. Ač tisk tvrdí něco jiného, kvůli tomuhle rozhodně nemá cenu jezdit do Vídně. Koho si však nesmíte nechat ujít? Otto Muehla! Je to hravý, vtipný, má to nadhled. Nejlepší je jeho série inspirovaná Van Goghem. Čůrala jsem tam smíchy. Gogh jako úchylák, co číhá na mladý pár / Ježíš na kříži, co střílí ze všech svých otvorů tělní tekutiny po nepřátelích / Gogh, který obcuje s kozou a v pozadí je Goghův typický most v Arles ... Nemá to chybu.
 Vidíte ten kozy vyděšený výraz? Úžasný, jak se mu ho tam podřilo jedním tahem dostat.

Otto Muehl byl příjemnou tečkou za všemi těmi muzejními zážitky. Autobus nám jel pozdě večer, takže jsem stihla mámě ještě něco málo z Vídně ukázat. Byl to moc pěkně strávený čas. Na shledanou za rok.

Hundertwasserhaus

P.S. Na kabát se nazapomnělo, už mi visí ve skříni :-).