Showing posts with label travelling. Show all posts
Showing posts with label travelling. Show all posts

9 Oct 2012

DMY Awards & Jury Selection 2012

V Bauhaus archivu zrovna probíhá (do 15. 10. 2012) výstava mladých a nadějných designérů "Jury Selection from the DMY 2012 International Design Festival in Berlin. Tuhle prezentaci designu byste si neměli nechat ujít. Je to o 100% lepší než to, co vídám poslední dobou na pražském Designbloku.

K vidění je sice jen 10 designérských projektů, ale já nad nimi strávila víc než hodinu. Ono, přečíst si všechny katalogy a zhlédnout videa, která prezentují samotné práce, chvíli trvá. V podstatě je to to hlavní, jinak projdete kolem většiny děl bez sebemenšího "wow" efektu. Na první pohled kolikrát neprohlédnete, jak interesantní věcička stojí před vámi.

Je zajímavé, že na DMY festivalu v červnu jsem si většiny vítězných děl nevšimla. Jaký jsem to ignorant!


Způsob výroby stoliček je prostě dechberoucí.




Naprosto geniální kuchyň! Skvělý projekt, který se výborně hodí do veřejného prostoru.



4 Jul 2012

If it is our destiny, we will meet again

Tak to byla ta nejhloupější věta, kterou jsem mohla říct. Jaká je šance, že se znovu potkáme? V Berlíně? I když, události posledních dní mě přesvědčují, že Berlín je jedna velká vesnice a o náhody tu není nouze.


Stalo se to tak před čtyřmi týdny. Koukala jsem u kamarádů na Fußball. Tuším, že hrálo Polsko proti Rusku. Po zápase jsem se mírně přiopitá rozloučila a vyrazila domů. Cestou jsem se zastavila u pouličních muzikanů, kteří hráli na Frankfurter Allee. Hráli moc pěkně. Poslouchám, vláčně se pohupuju do rytmu. Mezi posluchači byl i jeden docela zajímavej kluk, tak jsem se rozhodla prověřit funkčnost jedné balící techniky, to jest vyhledat oční kontakt a usmát se. Musím říct, že to funguje. Germán mě oslovil a nabídl lahváče (to teda nezní moc romanticky, ale ke koloritu Berlína to patří :)). Slovo dalo slovo a vyrazili jsme do jednoho friedrichshainského báru. Pak mě šel chlapec doprovodit na tramvaj, kde jsem na žádost o telefon pronesla tu osudnou větu. Tím jsem tenhle noční Spaß odsoudila k zániku.


Ale kdybych jó kór chtěla, možná bych ho našla na oficiálních webových stránkách berlínského dopravního podniku. Tam si totiž můžete podat inzerát a najít ztracený flirt. Jít tomu štěstíčku naproti. Přijde mi to jako dost dobrý nápad. Že by něco takového zrealizoval i Dopravní podnik hl. m. Prahy?


28 Dec 2011

Turkish market

I simply love it there! You can buy everything there. Fruit & vegetables, bakery products, meat, spices (I have finally found lemon grass) ... Everything looks and tastes delicious. You have to struggle through crowd but it's worth it. During your first time I recommend to go through all vendors and then decide where you buy stuff. Mostly you can taste vendor´s products so don´t hasistate this and try because mandarin may not always be sweet.

Source: http://berlin.unlike.net
Open every Tuesday and Friday from 11:00 till 18:30. Where? Maybachufer. Just along the water. The best way how to reach the market is from Kotti U-bahn station.

30 Nov 2011

Fam. Dang

A Vietnamese restaurant in Berlin where you can eat really well for a fair price? Fam. Dang. The restaurant is located directly on Rosenthaler Platz.


We found the restaurant by chance. We were starving, freezing and looking for some nice not expensive restaurant (with proper food not only snacks etc.) around Rosenthaler Platz. And this is a really good place!

Service is nice and fast. Especially the young waitress is really amazing. She really enjoys it (at least she seems to enjoying it) and you will be infected by her enthusiasm.

During the first visit we tried Cha goi re - net spring rolls and some rice paper roll (I forgot the name) for the beginning. First one won. Yummy yummy. Sauce is very suited to the rolls. As the main course we took Phở Bo. Delicious and large as usual. One remark on amnout of beef meet. There could be more.
During second visit we picked something from their weekly menu. Also delicious. And for drink? I always take Zitronengras-Tee. Btw. do you know where can I buy Zitronengras?

People are going for take away "across the street". This is always a good sign. You have to definitely try it!

Source of pics: http://famdang.de/en/

7 Nov 2011

Flohmarkt / Flea market / Blešák

Berlín je pro "blešákování" rájem na zemi. Každou neděli (a někdy i sobotu) vyrážím za úlovky. Nikdy neodcházím s prázdnou. Jestli to půjde takhle dál, tak se v červenci neodstěhuji!

Mezi mé nejoblíbenější blešáky patří Nowkoelln a Kreuzboerg Flowmarkt. Nekonají se pravidelně, proto doporučuju sledovat FB, kde upozorňují na nadcházející termíny. Hodně se tu prodává oblečení, ale samo, že tu najdete možné i nemožné. Jak kdysi zmínila Markéta "každý zboží má svýho kupce" a koupila si prošlou bavu na vlasy, kterou ji přestali vyrábět. Jsem zvědavá, zda ji po užití zůstanou nějaké chlupy na hlavě. V létě je tu nádherně - procházíte se podél řeky, vychutnáváte si Chai Latte a prohrabujete se druhoručkovými věcmi. Já tam strávím klidně tři hodiny.

Další skvělou záležitostí jsou noční blešáky, tzv. Nachtflohmärkt. Byli jsme včera a to byly žně. Ceny lidové, příjemná atmosféra, lidí tak akorát. Nejlepší mix zboží - od každého něco. Škoda, že se to v Berlíně koná tak sporadicky. Byli jsme i v Lipsku - tak obří halu a tolik lidí jsem ještě na blešáku neviděla. Kupodivu jsem si toho moc neodnesla. Dalším vnitřní blešák najdete v klubu Huxley´s. Tady to mám taky ráda.

Teď o slavném blešáku v Mauerparku. Bohužel se z něho stává turistická must see záležitost, což vede k návalu lidí. Pokud chce tedy člověk  - ten, co nesnáší prodírání se lidma, přeplněné uličky stejně jako já - přežít, musí vyrazit ráno. Nejlépe na osmou hodinu ranní.

Další známý blešák je na  Boghagener Platzu. Není to tu marný, ale víc se tu vyřádí lidé, co si chtějí vybavit byt. Když budete v okolí, nazapomeňte navštívit blešák na Revaler strasse.

A kam nechodit? Na Straße des 17 Juni. Ten jsem si ze svého blešákového seznamu po první návštěvě vyškrtla. To není blešák, to je normální stánkový prodej. Stánky zaměřené na konkrétní zboží (kožešinové kabáty, nábytek, lustry), zboží působí nově, je to všechno předražené. Tady atmosféru klasických blešáků nenajdete. Odcházela jsem zhnusená.

P.S. Smlouvejte, smlouvejte, smlouvejte!

4 Nov 2011

The best kebab in Berlin


Prvně jsem ho ochutnala minulý týden. To jsem si ho dávala s Michalem a Luckou, kteří se přes Berlín vraceli z Islandu. Michal o kebabu básnil a opětovnou návštěvu Mustafova bistra měl poznamenanou v diáři. Tomu se nedalo odolat.


Michal nekecal, kebab byl vážně dobrej. Poctivé maso, grilovaná zelenina, opečené brambory, na vrchu pokapané citronem ... Mňam, mňam!


Podruhé jsem na něj pozvala bráchu. Byl tu přes víkend na návštěvě a já ho o tenhle gastro zážitek nemohla ochudit. Bohužel sláva Mustafových kebabů se dostala do průvodců jako must see záležitost, takže jsme si vystáli asi 30 minutovou frontu. Ale jeho výtečná chuť nám to čekání vynahradila.

Approved by me!

P.S. Doporučuji si to dát bez pálivé omáčky - pálí po ní moc huba.

18 Oct 2011

Longboarding @ Tempelhof


Využila jsem krásného počasí a vyrazila si zajezdit na Tempelhof. Je to tam báječný! Místo si zalíbí nejen "kolečkoví lidé" (aka kolaři, longboardisti či inlajnisti), ale i milovníci pikniků, grilování nebo ptactva ;-). Odporúčám všemi deseti! Já tam budu do prvního sněhu pečená/vařená.

14 Apr 2011

Saturday trip to Regensburg


Mom takes pictures of me taking ISM pictures.
And then we put it together.



My brother
Spring!



Jagr!
Kýč!

25 Mar 2011

I saw the Queen

Touching the queen´s boobs. Naughty girl!
Myslela jsem si, že tohle bude mé jediné setkání s královnou, ale mýlila jsem se. Druhý den sedím u Buckinghamského paláce a čekám, až vyjde sluníčko, abych si mohla vyfotit jednu sochu. Když tu od paláce vyjede auťák a v něm královna z masa a kostí. To byla ale náhodička.

19 Mar 2011

London calling

Na příšpěvek o Londýně jsem kompletně zapomněla - skončil nedokončený v konceptech. Nadešel čas oprášit virtuální prach a hodit článek online. Vzhledem k množství fotek to asi rozdělím do vícero článků.


Po neslavné au-pair dráze a návštěvě Corku jsem se rozhodla podívat do Londýna. Protože letadlo z Corku mělo zpoždění, dorazila jsem do Gatwicku ve 22:20. Rychle jsem běžela pro svoje zavazadlo a snažila se chytnout vlak Southern Railway (jízdenky se SR jsou nejlevnější) ve 22:38. Rovnou jsem si to zamíříla k paní za přepážkou, protože jsem se nechtěla zdržovat naklikáním toho nejvýhodnějšího tarifu v automatu. U pokladny jsem byla ve 22:34. Čapla jsem lístek (s výhodnou off-peak fare) a letěla po eskalátorech k nástupišti. Vlak akorát vjížděl na nástupiště. Stihla jsem to na minutu přesně, oddechla jsem si, protože pozdějším SR vlakem bych horkotěžko stíhala poslední metro.

Za cca 30 min jsem dorazila na Victorii. Rychlými kroky jsem vyrazila k metru. To jsem našla v pohodě, všechno je krásně značené. Před vstupem do podzemí jsem si pořídila Oyster card - kartičku na MHD - a mohlo se jet, resp. utíkat na poslední metro. Metro jsem stihla a hostel našla hned.
Na druhý den jsem byla domluvená s Eliškou, že se potkáme v Londýně a mrknem se do Madame Tussauds. Doporučuju si koupit lístky online - je to levnější a vyrazit brzo ráno - vyhnete se tak frontám na vstup. Bohužel se nevyhnete frontám na focení se s celebritami. 

Me and Superman


The best wax figure


Madame T. byla pro nás zklamáním. Za ty prachy bych čekala něco víc. A tu kýčovitou jízdu "Spirit of London" v závěru si mohli strčit za klobouk. Navzdory tomu, je to furt nejlepší muzeum voskových figurín, který znám.

The most expensive photo ever
  

14 Mar 2011

Budapešť



Být spontánní a akční - to je heslo nového semestru. A tak jsem se jednoduše domluvila s kamarádkou a vyrazila na prodloužený víkend od Budapěště. Shodou náhod to byl víkend, kdy jsem měla narozeniny, takže to byl takový narozeninový výlet.

Cesty se Student Agency neutíkaly vůbec rychle, zvlášt když nám pouštěli filmy, které stále omýlají dokola. Můj soused zabiják (na cestě tam i zpět) už nechci nikdy vidět!!! Btw. SA nasadila nový film - který aspiruje na to stát se jejím filmovým postrachem - Dragon Hunter. Větší blbost jsem snad neviděla. To i Kněžna Libuše je lepší :-D.

Víkend jsem pojaly spíše požitkářsky:  jídlo, pití a lázně. Taky bych neměla zapomenout na příjemné vyspávání do dvanácti hodin (bydlely jsme v hrozně super hostelu, spíš apartmánu, dvoulůžkáč za pouhých 11 EUR).
Lucka si omylem objednala pekelně drahý (a nedobrý)  roasted goose liver slices served with grilled fruits.
V lázních Széchenyi jsme se potkali s kamarádem Michalem, co tu studuje přes Erasmus u nás na zemědělce, a pořádně si prohřáli naše čím dál starší kosti. 

V sobotu večer jsme šly oslavit moje narozeniny. Na doporučení jsem se vydaly do sedmé čtvrti, kde se to prý hemží bary pro normální smrtelníky (rozuměj bary, kde naše peněženka nevykrvácí). Z jednoho se vypotácel přiopilý pán a povídá, že to tam je fakt dobrý a levný. Daly jsme na jeho radu a vkročily dovnitř. Úžásný bar/kavárna. Byly jsme tam ještě dlouho po oficiální zavíračce. Odcházet se nám nechtělo - komu by se chtělo, když tam měli tak dobré (a levné - v přepočtu dvě deci za 29 Kč) tokajské - takže nás museli "vyhazovat". Jóóó, do tamějšího tokajského jsem se zamilovala a musely jsem tam jít i druhý den.
 

15 Jan 2011

Adeus, Lisboa

Inverze v neděli zahalila Lisabon, což mi připomělo Prahu a krutou skutečnost, že odpoledne odlétám. Kristýně jsem slíbila přivézt Pastéis de Belém, vyrazili jsme tedy do té mlhy a v nejbližší pekárně je nakoupili ( i pro mě :-) ).

Petr mě varoval před "dochvilností" autobusů, vyrazili jsme tedy na zastávku se značným předstihem. Úplně zbytečně. Autobus jel na čas. Co ale "nejelo" na čas, bylo letadlo. Měla jsem z Lisabonu odlétat v 15:30, ale nakonec jsem odletěla po 18. hodině. V Praze jsem byla místo osmé hodiny v půl jedenácté.

TAP se při zpáteční jízdě moc nevytáhnul - k jídlu bylo jen pár sucharů a pár plátků pomeranče. Aspoň jsem si dala víno - narozdíl od mých spolucestujících, já mohla. Cestovala s námi početná grupa puberťáků. Patrně školní zájezd. Bylo to děsný. Jako bych se ocitla ve školním autobuse, navíc na velice lukrativním místě. Vždycky, když vidím nějakého problémového cestujícího a přeju si "ať si nesedne ke mně, prosím, ne ke mně", je jasné, že si sedne vedle mě. Takhle jsem seděla mezi dvěma štěbetajícími kluky, kteří mi kecali přímo před obličejem. Když jsem jim nabídla, aby si sedli vedle sebe, nechtěli :-(. Nebo mi jedna holčina furt strkala svý nohy mezi sedadla, tedy na mé opěrátko. Po vzepření se proti tomuto "fuseklovému teroru" se mi dívka pouze vysmála. K tomu se přidaly návaly horka (příznaky "rýmičky", kterou jsem chytla od Petra) ... prostě parádní let. Po těch třech hodinách letu jsem toho měla fakt dost a byla jsem ráda, že už jsme na Ruzyni.

Snažila jsem se co nejdřív vypadnout z letadla, ale portugalští tínejdří totálně zablokovali uličku. Najednou se za mnou ozve "Excuse me" - někdo chce projít. Říkám, že bych je ráda pustila, ale není kam, vždyť sami vidí ty lidi. Takže pokud neumí lítat, nikam se nedostanou. Po chvíli slyším slečnu, jak slovensky a velmi ostentativně komentuje můj "laxní" přístup. "Slečinka nepospíchá na vlak, ta se nebude nikam drát." Nuž tak jsem česky odpověděla, že teda drát se nikam nebudu, že jestli chtěj, tak je před sebe pustím a můžou se zkusit prorvat. Ještě jsem dodala, že jsou stejně zavřené dveře, takže to jejich rvaní nemá cenu. Jóó, příště by si měli hlídat pusu, protože je velká pravděpodobnost, že v letadle, co letí do Prahy, jim někdo bude rozumět. Slováci mě přelezli a samozřejmě, že se zasekli přede mnou. Pousmála jsem se. Komu není rady, tomu není pomoci. Nevím, proč tak zbytečně honili, stejně museli čekat na svá zavazadla.

Domu jsem se dopravila s máminou pomocí a nadopovaná acylpirinem rovnou ulehla do postele. Rýmička iz goin 2 kill me.

8 Jan 2011

Výlet do Cascais

Na  Nový rok jsme si udělali výlet do přímořského města Cascais. Nachází se 30 km od Lisabonu, je to asi hodina jízdy vlakem. 

K obědu jsem uvařila novoroční čočku a již odpoledne přinesla první plody - Petr našel na ve vlaku do Cascais pěti eurovou bankovku, za kterou jsme si při cestě na zpátek nakoupili dobroty v pastelarii.


Byl to skvělý výlet. Čistý vzduch, moře, vobrovský vlny, západ slunce. Někdy mi je líto, že fotím, neprožiju ten okamžik. V honbě za dobrým snímkem cvakám a cvakám a neužívám. Tak jsem se na to zaměřila a po sérii fotek jsem si  řekla dost a kochala jsem se  .... a pro změnu zapisovala do lidské paměti a  ne na kartu :-). 

1 Jan 2011

Silvestr

Odpoledne jsme vyrazili do Belému. Petr mě chtěl vzít nahoru na Padrão dos Descobrimentos (Památník objevitelů), ale měl zavříno. Tak třeba příště. Na Torre de Belém jsme potkali Petrova kámoše Erica, který nás pozval na silvestrovskou krabí večeři. Můžu vám říct, že kraba jsem jedla poprvé a zřejmě i naposled. Krabí tyčinky jsou stokrát lepší. Asi proto, že s krabem toho mají pramálo společného.
Torre de Belém
Kolem půl dvanácté jsme se všichni sebrali a vypravili jsme se směrem k Praça do Comércio, kde měl o půlnoci začít velký ohňostroj. Byl opravdu monstrózní. Mrzelo mě, že jsem fotila a sledovala ho vesměs skrz hledáček objektivu. Ale to je úděl fotografů :-D.
Po ohňostroji začala hrát na náměstí portugalská verze Olympicu, takže jsme se raději rozloučili a šli domů. 

Feliz Ano Novo!

30 Dec 2010

Lisabon: den Petrových narozenin

Takhle si Petr asi narozeniny nepředstavoval. Z Čech si přivezl rýmičku a někde nad Portugalskem mu v letadle prasknul ušní bubínek. Musel tedy včera navštívit portugalské felčary. Na lisabonském ORL strávil dopoledne a část odpoledne. Já zatím tvrdla na bytě se čtyřma kočkama a jedním psem. A venku bylo zrovna tak krásně.

Kočičí obyvatelé
Místo dortu Petrovi nadělili antibiotika. Tak jsme aspoň uskutečnili Petrovo narozeninové přání jít se podívat do ocanária. Oceanárium se nachází na Oriente, v EXPO komplexu. Vstup je docela mastnej - studenta to vyjde na na 11 EUR. První patro nic moc, byli jsme vcelku zklamání, ale přízemí nám to vynahradilo. Zblízka vidět všechny ty mořský potvory - žraloky, rejnoky, hnusoryby (tak jsme pojmenovali jedny fakt vošklivý ryby), mořský koníky, chobotnice, svítící medůzy, ... - to fakt stálo za to.
Hnusoryba
Cestou na metro jsme se stavili v Pull&Bear, sice jsem si odnesla pár kousků, ale celkově mě nepotěšili. Přehršle hipsterských a 80´s kousků. Člověk, aby si na pěkné tričko najmul detektiva.

Večer jsme strávili ve společnosti Petrových kamarádů-Erasmáků. Pozn. málo chlastaj. V porovnání s nima jsem hrozná násoska. Já už do sebe klopila druhou skleničku a oni stále ucucávali tu první.

Když jsme přišli do bytu, tak se nás Henrique ptal, jak jsme se měli a dělal si (jak je jeho zvykem) z nás srandu. Tentokrát si vzal na paškál jen Petra a jeho chraplavý, skoro neslyšitelný hlas (důsledek rýmičky).