Je tomu hodně let, co jsem si naposledy lakovala nehty. To jsem byla ještě teenagerka bez občanky, která se řídila modním diktátem Brava :-D. V květnu mě osud zavál do Londýna. V místním hostelu jsem se spřátelila s Australankou, která měla rudě nalakované nehty, vypadalo to nádherně. I zatoužila jsem po červených nehtech. Během nákupů v tom nejbáječnějším obchodě Primarku jsem narazila na červený lak za libru. Ideální testovací cena. Když se mi nátěr nebude líbit, ztráta jedné libry mě nebude bolet. Lak tedy zamířil do nákupního košíku.
K lakování jsem se dostala až včera. Jako odreagování od učení. První na řadu přišla levá ruka, ta snazší. Ale na to, že jsem pravák, to moc nevypadalo. Pamatuju si to lehčí. Celá procedura levé ruky mi trvala něco přes hodinu. Holt to není jako jízda na kole, která se nezapomíná. Lakování se zapomíná. První tahy štětečkem byly katastrofální - spolu s nehty jsem si obarvila okolní kůžičku. Vypadalo to fakt blbě. Do boje jsem musela povolat odlakovač. Naštěstí bez acetonu, takže mě po jeho nadměrném používání nebolela hlava. Jak jsem se snažila odlakovat ty nechtěné rudé plochy, odbarvila jsem si i lak z nehtů a mohla jsem jet nanovo. Když už to vypadalo nadějně - pravá ruka byla přesnější a nehty začínaly vypadat k světu - drcla jsem si do ještě nezaschnutého laku a setřela si ho. Takže od znova. Odlakovat-nalakovat. Nadávala jsem si, proč jsem se do téhle zkrášlovací šílenosti pustila, ale když už jsem nad tím strávila takového času, musela jsem to dodělat. Nakonec jsem to zvládla. Nehty na levé ruce nabarvené. Teď pravá ruka. Chopila jsem se štětečku a první zkusila nehet na palci. Nebyla jsem moc úspěšná. Pro jistotu jsem to nechala na mámu. Připomnělo mi to dětství, kdy jsem si uměla ostříhat nehty na levé ruce, ale s pravou jsem musela za mamkou. Dopadlo to dobře, když vezmu v potaz, že si máma odmítá pořídit brýle na blízko a moji ruku si pořád oddalovala, aby na to lépe viděla.
Lakování je taková piplačka, navíc s nedlouhou trvajícím účinkem, že nevím, jestli do toho půjdu zas. Ale je to krásné. A pro krásu se musí něco vydržet. Aspoň se to říká.
No comments:
Post a Comment