DMY Awards & Jury Selection 2012

V Bauhaus archivu zrovna probíhá (do 15. 10. 2012) výstava mladých a nadějných designérů "Jury Selection from the DMY 2012 International Design Festival in Berlin. Tuhle prezentaci designu byste si neměli nechat ujít. Je to o 100% lepší než to, co vídám poslední dobou na pražském Designbloku.

K vidění je sice jen 10 designérských projektů, ale já nad nimi strávila víc než hodinu. Ono, přečíst si všechny katalogy a zhlédnout videa, která prezentují samotné práce, chvíli trvá. V podstatě je to to hlavní, jinak projdete kolem většiny děl bez sebemenšího "wow" efektu. Na první pohled kolikrát neprohlédnete, jak interesantní věcička stojí před vámi.

Je zajímavé, že na DMY festivalu v červnu jsem si většiny vítězných děl nevšimla. Jaký jsem to ignorant!

Jólan van der Wiel – Gravity Stool

Způsob výroby stoliček je prostě dechberoucí.

Chmara.Rosinke  – Mobile Gastfreundschaft 

Naprosto geniální kuchyň! Skvělý projekt, který se výborně hodí do veřejného prostoru.

Schenkladen: Mitnehmen & Mitbringen

Nemám ráda vyhazování věcí, které by ještě někomu mohly sloužit. Podporuji recyklaci. Recyklace v každé sféře života. No, kromě té milostné, asi. Recyklovat muže by nebylo úplně košer. V Berlíně jsem to zatím řešila tak, že jsem nepotřebné věci nechala před kontejnery u kolejí (zavedená kolejní praxe) a někdo se jich vždycky ujal. Pak mi kamarádka řekla o Schenkladen.

 

Přinesete cokoliv, co již neužijete a odneste si, co se vám zalíbí. Ovšem nemusíte nutně něco darovat, abyste si mohli něco odnést. To není povinné. Můžete klidně jenom brát.

Já darovala oblečení, z kterého jsem vyrostla (moje prsa se "na stará kolena" rozbujela) a na oplátku jsem si odnesla Spargel kuchařku, jednoduché a velmi zachoválé H&M tričko a retro bundu, z které by každý hipster čůral Maggi.

Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů

"Cestování je krásná věc, jenže člověk má mít místo tam, kde se narodil, místo, na němž by si vždycky mohl odložit svou hůl a ulehnout do čistě povlečené postele."

Už dlouho jsem se nezačetla do knížky, tak jako do této. Dostala jsem ji od kamarádky (díky, Katko) jako pozornost za poskytnutí střechy nad berlínským nebem. Zhltla jsem ji na jeden zátah. A to mám ráda, když mě knížka vtáhne a já, aby mi nic neuniklo, odkládám i základní lidské potřeby.

5 vypravěčů = 5 česko-brazilských osudů, které se navzájem proplétají. Ucelený děj nehledejte, v knížce se hrdinové spíše zamyšlení nad svými životy, než aby vyprávěli jeden velký konzistentí příběh.