Jana

Filmový deníček no. 1

Rozhodla jsem se jednou týdně zrekapitulovat své filmové zářezy. Neumím psát výstižné dlouhé filmové recenze, jiní to umí líp, takže jasně a stručně.

Black Swan

•  Všichni mí kamarádi pěli na Černou labuť samou chválu, těšila jsem se dobrý filmový zážitek (navíc Aronofskyho předchozí tvorba se mi líbila), ale nic takového se nekonalo. Nuda, nuda, šeď, šeď.

Alfie 

•  Na ČSFD jsem dala sice pouhé 3 hvězdičky, a to proto, že to bylo moc roztahané. Filmu by slušela kratší stopáž. Ovšem celkově se mi film líbíl. Cainovy rozumy a hlášky byly úchvatné.

White Night Wedding/Svatba za bílé noci 

•  Film zhlédnut v rámci Oka naslepo. Severský humor mám ráda, navíc pro islandský film mám slabost - za mě dobrý.

Singin' in the Rain 

•  I'm singin' in the rain, just singin' in the rain .... Skvělé!

Mutující médium: Fotografie v českém umění 1990–2010

Ivan Pinkava: Vanitas (2008, černobílá fotografie na želatinovém papíru, 58 x 77 cm

Z výstavy v Rudolfinu mám takový nijaký pocit - bylo to nemastné neslané. Expozice má být průřezem novodobé české fotografie, což je trochu zneklidňující, protože některá díla si prostě nezaslouží viset v galerii. Zajímalo by mě, zda je na tom současná český fotka tak bledě, nebo měl jen kurátor špatnou ruku při výběru...

Když byste se mě zeptali, zda bych vám výstavu doporučila, řekla bych, že ne.

Filip Turek: Josef Sudek Revisited, 1995

Camden Town

 

I saw the Queen

Touching the queen´s boobs. Naughty girl!

Myslela jsem si, že tohle bude mé jediné setkání s královnou, ale mýlila jsem se. Druhý den sedím u Buckinghamského paláce a čekám, až vyjde sluníčko, abych si mohla vyfotit jednu sochu. Když tu od paláce vyjede auťák a v něm královna z masa a kostí. To byla ale náhodička.

Majn taktik zkusit šušn lajne

 

 Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.

London calling

Na příšpěvek o Londýně jsem kompletně zapomněla - skončil nedokončený v konceptech. Nadešel čas oprášit virtuální prach a hodit článek online. Vzhledem k množství fotek to asi rozdělím do vícero článků.

Po neslavné au-pair dráze a návštěvě Corku jsem se rozhodla podívat do Londýna. Protože letadlo z Corku mělo zpoždění, dorazila jsem do Gatwicku ve 22:20. Rychle jsem běžela pro svoje zavazadlo a snažila se chytnout vlak Southern Railway (jízdenky se SR jsou nejlevnější) ve 22:38. Rovnou jsem si to zamíříla k paní za přepážkou, protože jsem se nechtěla zdržovat naklikáním toho nejvýhodnějšího tarifu v automatu. U pokladny jsem byla ve 22:34. Čapla jsem lístek (s výhodnou off-peak fare) a letěla po eskalátorech k nástupišti. Vlak akorát vjížděl na nástupiště. Stihla jsem to na minutu přesně, oddechla jsem si, protože pozdějším SR vlakem bych horkotěžko stíhala poslední metro.

Za cca 30 min jsem dorazila na Victorii. Rychlými kroky jsem vyrazila k metru. To jsem našla v pohodě, všechno je krásně značené. Před vstupem do podzemí jsem si pořídila Oyster card - kartičku na MHD - a mohlo se jet, resp. utíkat na poslední metro. Metro jsem stihla a hostel našla hned.

Na druhý den jsem byla domluvená s Eliškou, že se potkáme v Londýně a mrknem se do Madame Tussauds. Doporučuju si koupit lístky online - je to levnější a vyrazit brzo ráno - vyhnete se tak frontám na vstup. Bohužel se nevyhnete frontám na focení se s celebritami. 

Me and Superman

The best wax figure

Madame T. byla pro nás zklamáním. Za ty prachy bych čekala něco víc. A tu kýčovitou jízdu "Spirit of London" v závěru si mohli strčit za klobouk. Navzdory tomu, je to furt nejlepší muzeum voskových figurín, který znám.

The most expensive photo ever

  

Happy Saint Patrick's Day!

Včera jsme opět slavili  St. Patrick's Day. Je to jedinečná příležitost dát si Guinness za rozumnější cenu. Aspoň minulý rok tomu tak v "naší" hospodě bylo. Letos zdražili o celou dvacku - 0,5l nás vyšlo na 70 Kč! Dopadli jsme ale ještě dobře. Eliška si objednala horkou čokoládu, pravděpodobně nejdražsí čokoládu v životě. Stála totiž 100 Kč! Valili jsme oči, když to na nás servírka vybafla. Ale není se čemu divit, vždyť v Čechách je pivo levnější než nealko :-).

Rty jsme smáčeli v lahodném moku, mlátili do stolu v rytmu irských odrhovaček a štípali Standu, protože na sobě neměl nic zeleného.

Andy Warhol a Československo

S Evou nějak nemáme štěstí na výstavy, nejdřív tragická výstava Schileho v Českém Krumlově, teď Andy Warhol a Československo. Obě výstavy měly jedno společné - děl od samotných autorů tam bylo pramálo. Aspoň, že jsme za tuhle výstavu neplatily :-).

To nejhezčí na výstavě - Eva a portrét Andyho Warhola

Ušetřily jsme za vstupné, tak jsem si řekly, že zaskočíme na něco dobrého. Do cesty nám přišla vegetariánská restaurace Maitrea. Eva ji už nejednou navštívila, já jsem zase párkrát zavítala do sesterského podniku Lehká hlava. Ač nejsem vegetarián a maso miluju, na tamějších jídlech jsem si tam pochutnala. Tyhle dva podniky jsou důkazem, že vegetarináská jídla lze připravit nápaditě a chutně. 

Z restaurace jsem sice neodcházela přehnaně nadšená, ale ani nespokojená. Jídlo a pití bylo dobré (i když Eva říkala, že salát bejval lepší. Asi to má co dočinění s cedulkou "Přijmeme kuchaře".), interiér pěkný, obsluha svižná a restaurace nekuřácká! Co ubíralo Maitreiře na kráse, byly stoly moc blízko u sebe - není to příjemné, když pár centimetrů od vás sedí cizí pár. A taky si myslím, že letáčky na meditativní kurzy (pořádané stejnojmenou organizací) na stůl nepatří.

Navzodry nepovedené výstavě bylo odpoledne povedené, protože jsem ho strávila v příjemné společnosti. Nezáleží kde jste, ale s kým jste :-).

Budapešť

Být spontánní a akční - to je heslo nového semestru. A tak jsem se jednoduše domluvila s kamarádkou a vyrazila na prodloužený víkend od Budapěště. Shodou náhod to byl víkend, kdy jsem měla narozeniny, takže to byl takový narozeninový výlet.

Cesty se Student Agency neutíkaly vůbec rychle, zvlášt když nám pouštěli filmy, které stále omýlají dokola. Můj soused zabiják (na cestě tam i zpět) už nechci nikdy vidět!!! Btw. SA nasadila nový film - který aspiruje na to stát se jejím filmovým postrachem - Dragon Hunter. Větší blbost jsem snad neviděla. To i Kněžna Libuše je lepší :-D.

Víkend jsem pojaly spíše požitkářsky:  jídlo, pití a lázně. Taky bych neměla zapomenout na příjemné vyspávání do dvanácti hodin (bydlely jsme v hrozně super hostelu, spíš apartmánu, dvoulůžkáč za pouhých 11 EUR).

Lucka si omylem objednala pekelně drahý (a nedobrý)  roasted goose liver slices served with grilled fruits.

V lázních Széchenyi jsme se potkali s kamarádem Michalem, co tu studuje přes Erasmus u nás na zemědělce, a pořádně si prohřáli naše čím dál starší kosti. 

V sobotu večer jsme šly oslavit moje narozeniny. Na doporučení jsem se vydaly do sedmé čtvrti, kde se to prý hemží bary pro normální smrtelníky (rozuměj bary, kde naše peněženka nevykrvácí). Z jednoho se vypotácel přiopilý pán a povídá, že to tam je fakt dobrý a levný. Daly jsme na jeho radu a vkročily dovnitř. Úžásný bar/kavárna. Byly jsme tam ještě dlouho po oficiální zavíračce. Odcházet se nám nechtělo - komu by se chtělo, když tam měli tak dobré (a levné - v přepočtu dvě deci za 29 Kč) tokajské - takže nás museli "vyhazovat". Jóóó, do tamějšího tokajského jsem se zamilovala a musely jsem tam jít i druhý den.

 

Efterklang @ MF

Dánští  Efterklang jsou zodpovědní za můj před včerejší skvělý hudební zážitek. Jejich koncert jsem si náramně užila. Fakt pecka.

Před samotným koncertem proběhla projekce dokumentu An Island. Ze začátku to vypadalo na pěkně alternativní snímek o kapele, ale po pár minutách se to obrátilo v čistě hudební záležitost, což mě potěšilo. Nejvíc mě dostaly v písničkách zakomponované zvuky, jako třeba trefné propíchnutí balónků či  zametání smetákem. Pro fanoušky kapely dost příjemná záležitost.

 

Káťa se dotýká hvězd

Flight Of The Conchords

Stala jsem se závislou na Flight Of The Conchords. Každý pátek kolem 23 hod na ČT2.



Nejlepší jsou právě tyhle hudební vložky.

The world needs Jon Lajoie´s day

 Tenhle chlápek mě už hodně dlouho baví.