Pissed off flickr

Flickr members are so narrow-minded! Somebody reported my photo as inappropriate and the flickr team banned my account. WTF?   

"A good rule of thumb is, bare breasts and bottoms are moderate. Full frontal nudity is restricted."

 

I had no idea that tits can shock people. Honestly I hope that someone who sued me will die from his/her shock or at least the breasts will frighten him/her in dreams.

The last breath of autumn

All the wonderful moments of autumn I spent at work or at school or on the way from school to work. I missed a lot of nice shots. This is from the last weekend when I said no to studying and I tried to catch the last beauty of autumn.

Decadence now! aneb mnoho povyku pro nic

V Praze můžete na Decadenci narazit v Rudolfinu, Uměleckoprůmyslovém muzeu a DOXu. Podtitul "Za hranicí krajnosti" je teda vedle, jak ta jedle. Výstava není šokující, ale nudná. V celém Rudolfinu mě zaujalo pár věcí, spočítala bych je na prstech jedné ruky. Pokoj č. 13 (UPM) byl malý, ale zajímavých kousků tam bylo víc než v celém Rudolfinu. Do DOXu nemá vůbec cenu chodit. Ale popořádku. Na výstavu jsem vyrazila se Standou a nejenže jsme viděli dekadenci v umění, ale zažili jsme i dekadenci (čti: úpadek) kavárenských zařízení.

Orlan: L´Origin de la Guerre

Václav Jirásek - Květomluv

Z Rudolfina jsem si odnesli asi nejsilnější zážitek v podobě dídžejování. V jedné zatemělé místnosti běžely projekce. První jsme si mysleli, že se jedná o nějaký video art, ale když se tam objevilo "přehrát znovu", byli jsme doma. Youtube! Objevila jsem informační stojan s přístupem na internet, naladěný na kanál Galerie Rudolfinum "Decadence NOW! Visions of Excess". Chopili jsme se příležitosti a stali se z nás dj´s. Bylo vtipné pozorovat lidi, jak přicházejí a pozorují to, co jsme jim namixovali, a když se tam objevila lišta z youtube, odešli. Bylo příjemné to mít to v režii. Naše radost však netrvala dlouho. Asi za pět minut za námi přišla kustodka, ať to ztišíme, že si lidé v sále stěžují. Asi nemají rádi Marilyna Mansona. Paní kustodce jsme aspoň ukázali, jak se to ovládá a šli jsme dál.

Gottfried Helnwein: The Golden Age

Yasumasa Morimura - Exchange of Devouring

 Standu tlačili boty, tak jsme si šli sednout do kavárny Uměleckoprůmyslového muzea, ve kterém pokračovala výstava Decadence now. V kavárně začal první dekadentní kavárenský zážitek. Standa si objednal cappuccino, já čokoládu. V lístku bylo napsáno čokoláda a dvě různé ceny. Myslela jsem si, že se to odvíjí podle velikosti. Ale jak mi obsluha (s notně velkým výstřihem, že mi - nám - tam ujížděly oči) vysvětlila, rozdíl tkvý v tom, že levnější (česká) je vodová a dražší (italská) je hutná jako pudink. Dala jsem si tu "italskou", ale slíbenou konzistenci teda neměla. Nechci vědět, jak moc vodová je ta česká, protože ta italská byla dost. Standovo cappuccino taky prý nic moc.

Po těchto luxusních drincích jsme se vydali do Pokoje č. 13. Ten nás nadchnul z celé Decadence nejvíc. Co mě zaujalo?

Zahradní trpaslík - toho bych si hned postavilo do zahrady; bavila mě představa, jak by z poza keře trčela červená čepice, člověk by odkryl větve a tam by dřepěl nasraný lilipután.

Lego koncentrační tábor - morbidní, zároveň vtipné.

Zbigniew Libera: LEGO Concentration Camp

Zbigniew Libera: LEGO Concentration Camp

Zbigniew Libera: LEGO Concentration Camp

Hlavy z včelího vosku - se Standou jsme vymysleli, že bychom je nasadili na dřevěnou plaketu - jako trofej - a udělali si z toho věšáky.

DOX snad ani nemá cenu zmiňovat, nebo má, aspoň nevyhodíte za jeho návštěvu peníze. V rámci Decadence Now! jsou tam k vidění díla dvojice Gilbert & George. Nůdá. Nejvíc jsme kroutili hlavama nad sérií fotek z hospodského prostředí. Rozostřené fotky, černé fotky, fotky s bílým flekem. Kdybych tohle vyfotila já, tak by to šlo rovnou do koše, jakožto nepovedené fotky. Když už jsme byli v DOXu, tak jsem si šli projít i zbylé výstavy. Těšila jsem se na  Metropolis - streetart a graffiti projekt, který byl součástí českého pavilonu na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji - ale ta mě zklamala.

Zdroj: http://dox.cz/cs/exhibition?40/abou

Instalace mi přišla dost odfláknutá, jedině videa byla zajímavá. Video o "automatu na spreje" mělo nápad a na dokumentu z čínské Šanghaje jsme se zasekli až do zavíračky. Přišla za námi slečna, že za 5 minut zavírají, abychom už šli. Tak jsem si ještě v rychlosti prohlídli socialistickou Planetu Eden. Ještě, že jsme se na ni nevykašlali, Standa tam za vitrínou objevil lunochod a byl z něj naprosto nadšen. To víte, nostalgie. Docela jsem mu záviděla, že měl jako malý tuhle hračku. Já ne. Bůůů. 

Tyhle kulturní zážitky jsme museli zapít a abychom byli styloví, šli jsme do Cafe Decada. Tenhle podnik mám ráda, ale ten večer se teda nevytáhli. Úpadek, úpadek, úpadek. Obsluha si nás vůbec nevšímala, raději si prohlížela fotky na notebooku. Lepší by bylo, kdyby se víc zaměřili na osazenstva kavárny. Nejenže by dostali dýško, ale taky se mohly bavit na účet lososího muže. Tuto přezdívku jsme vymysleli jednomu hostu na základě jeho Lacoste košile v lososí barvě. Italský metrosexuál se slizkou pěšinkou. O téma hovoru bylo postaráno.

Nu, a to je všechno. Dobrou noc, ať vás dekadence (a lososák) nestraší celou noc ;-).

Fashion blogy - reklama zadarmo

Včera jsem si listovala přílohou Hospodářských novin proč ne?! a zastavila jsem se na článku "Mladí, slavní, mocní". Článek byl věnovaný tématu, kterého jsou teď plná média - fashion blogům. Níže uvedený odstavec  mě popíchl k příspěvku o módních blozích jakožto marketingovém nástroji, který má velký potenciál.

"Sedí v prvních řadách přehlídek nejvýznamnějších návrhářů, designéři jim posílají své nejnovější modely, vlivné časopisy s nimi dělají rozhovory a oni často nemají dostudovanou ani střední školu. A to všechno jenom proto, že si bloggeři na internetu píšou o módě deník."

Samozřejmě, že to návrháři, designéři nebo prodejci oblečení nedělají z čistého altruismu, je to skvělá reklama a za hubičku! Asi nejviditelnějším hráčem v ČR je na tomto poli H&M. "Významné" blogerky si pozve do svého showroomu, ty o tom napíší (s patřičnou foto ilustrací) na svých blozích a H&M má reklamu zadarmo. Desítky čtenářek zatouží po stejném oblečení a vyrazí do nejbližšího obchodu. Skvělá marketingová strategie.

Co by se stalo, kdyby blogová celebrita Sandra Leopardová začala hanit H&M? Jak velký vliv by to mělo? Přestaly by tam čtenářky blogů nakupovat? Protože když můžou blogerky přilákat zákazníky, můžou je i odradit.

Heaven vs. Hell

Thanks Petr for sending me this.

Designblok 2010

Kolem designbloku bylo zase velký haló. A zbytečný. Chodit a zajímat se o design je teď v kurzu (soudě podle blogískového světa, kde se to hemží příspěvky o letošním designbloku) a protože jdu samozřejmě s dobou, nesměla jsem na "svátku dizajnu" chybět. Muhehe. Teď vážně. Po minulém slabém ročníku se mi tam moc nechtělo, ale říkala jsem si, že tomu dám ještě jednu šanci, třeba budu příjemně překvapená. Pragmatické já mi říkalo, že ne. Umělecké já na to "aspoň si tam zafotíš a podíváš se do té pěkné budovy" a někde v zapadlých částech mozku se ozývalo egoistické já se svým "napíšeš vo tom článek na svůj blog".

Na celém Designbloku byly nakonec nejzajímavější prostory - bývalá budova Elektrických podniků hl. města Prahy - ve kterých se nacházelo Superstudio. Zajímavého a originálního designu tam bylo pomálu. Příští ročník si asi odpustím.

Vděčný fotografický objekt, ale jinak je to neforemný pytel

Za tuhle skleněnou instalaci palec nahoru

Krysí lampa byla taky pěkná

Hipster kitty advises

Z dnešní cesty MHD

"Dámy a pánové, doufejte, že ty dveře zavřu, protože jinak vás tady všechny do jednoho vysadim." pravil řidič metra. Dveře se mu naštěstí podařilo opravit a my cestující jsme mohli zůstat "pohodlně" (paní zleva mě utiskovala svými kily navíc) sedět na svých sedačkách.

Smolíkovi

To byl bozi serial, co? Taky jste koukali?

No es un tumor, es mi papada!

Papada - bylo jedno z prvních španělských slov, které jsem se naučila. Kdysi dávno jsem náhodně listovala stránkami slovníku s tím, že na které slovo mi padne prst, naučím se ho. Prst spočinul na výrazu papada. Tenhle výraz se mi natolik zalíbil, že se z něj stalo mé internetové alterego. 

Co se tedy skrývá pod slůvkem papada? Dvojitá brada!

P.S. Žena na obrázku v záhlaví blogu je majitelkou Turnerova udělátka. Zajímalo by mě, zda to opravdu fungovalo. Inu, i ženy na začátku 20. století trápila dvojitá brada.

-----------------------------
Update:

Před chvílí jsem narazila v online bulváru na komentář "Někdo má dvojitou bradu, někdo má zdvojená ňadra i bradu." Haha.

A vintage feel

V sobotu obyčejně vyspávám do dvanácti. Přes týden toho moc nenaspím, takže si to o víkendech vynahrazuju. Táta mi vždycky nadával, že celý den prospím a promarním. Inu, minulou sobotu jsem "neprobendila".

Z postele jsem vylezla před osmou a vyrazila s bráchou na blešák v Kolbence. Do turniketu jsme vhodili dvacku a byli jsme propuštěni do areálu. Bylo to rozsáhlé. Taky jsme tam strávili 2,5 hodiny. Co se týče sortimentu, najdete tam od každého něco. Nové zboží typu Kik, pneumatiky (ty tam prodávalo nejmíň 5 prodejců), starou bižuterii, korálky, sladkosti, vajíčka (ty byly stejně jako pneumatiky v kurzu), knížky, vinyly, lebky zvířat, obrazy, skleničky, oblečení, ledničky, televizory ... Jednu takovou vobrovskou plazmu prodávali cikáni - jsme si s bráchou říkali, že je lepší nepátrat, jak k ní přišli. 

Na blešák jsem šla s cílem najít nějakou bižu. Bylo toho tam spousta - ale prodávající se o to vůbec nestarají. Všechno je to naházené a smotané v jedné krabici. Hledajíc nějaký ten poklad jsem se několikrát  nabodla na sichru z broží. Ještě, že jsem očkovaná proti tetanu. Nakonec jsem našla to, pro co jsem přišla. Byla to náhoda. Už jsme byli znavení, vypravili jsme se směr východ, když tu mé oko spočinulo na zem a tam byly dva starožitné náramky po 20 korunách. Po pár metrech jsme narazili na stánek, který se specializoval na starou bižuterii. Z něj jsem si odnesla další starožitný náramek, štrasovaný.

Tyhle používané, většinou staré, věci mám ráda. Vyzařuje z nich historie. Věci mají svůj příběh, jsou něčím výjimečné. Rýhy, škrábance pro mě neznamenají vady na kráse, já to beru jako devizu, patinu minulosti.

Taky mám radost z vinylu boogie woogie (za 30 Kč). Staré americké nahrávky ze 30. & 40. let.

Tenhle blešák se mi zamlouvá víc než ty na Míráku nebo na Náplavce. Prodejci tolik nerejžují, v areálu najdete i něco k zakousnutí a k pití.

Když už jsme bylina druhé straně města, spojili jsme blešákování s plaváním. Sjeli jsme o stanici dál a šli jsme si protáhnout naše těla do Hloubětína. Když jsme vycházeli z bazénu, říkali jsme si s bráchou, že touhle dobou bychom vylejzali z postele :-D.

THIS is the art

It´s called BREAKFEST

We bought this postcard in Berlin museum Martin Gropius Bau. I guess it was printed for some exhibiton which was held in the museum. So it must be art :-).

Seriously. This is not art, this is just a dick.

We had to buy and post it to our friend Michal because we play a game "post the worst postcard ever". I think we won.