Módní serepetičky

Na fleru jsem hledala náramek. Klikala jsem a klikala až jsem se doklikala na profil jarosa. V první vlně euforie jsem tam chtěla zkoupit skoro všechno. Ale pak zvítězil rozum. Nebudu přece tolik marnotratná! Z náramku jsem upustila a pořídila si náhrdelník a šáloboa.

Zdroj: http://www.fler.cz/jarosa

Narozeninové překvapení z Anglie

Poštovní výzva ve schránce. Zásilka nadměrných rozměrů. Co to může být? Nic jsem nečekala, a tak jsem se mírně naštvaná vydala na poštu. Vystojím si frontu a jaké je mé překvapení, když mi paní za přepážkou opravdu vydá zásilku nadměrných rozměrů. Běžnou praxí naší pošťačky je totiž to, že vypíše výzvu na nadměrnou zásilku, ale ve skutečnosti se jedná o obálku velikosti A5.

Royal Mail. Pomalu mi to začíná docházet. To bude od Elišky! Otočím krabici a čtu vzkaz. Eliška mi posílá k narozeninám zásilku octových chipsů. Z pošty odcházím s úsměvem na rtech.

Co vám budu povídat, už jsem je celé zpucla :-).

Berlin bitte

Nalila jsem si portského vína a jala se vypořádat se všemi blogerskými resty. První, na co se vrhnu, je příspěvěk o Berlíně. Srpen 2009.

....

Na Berlín jsem byla hrozně natěšená. A musím říct, že mě Berlín naživo nezklamal. Byla jsem z něj naprosto unešená. Dokonce uvažuji o tom, že se naučím německy, abych tam mohla jednou žít. I když ... možná bych si tam vystačila se svoji španělštinou, protože ta je slyšet odevšad a někdy se s ní lépe dorozumíte i s personálem v restauraci :-D.

Berlín byl taková last minute akce - na poslední dny v srpnu jsem neměla plány a když se mě máma zeptala, zda bych s ní nechtěla jet do Berlína, nebyla jsem proti. Čapla bráchu a jelo se.

Ze začátku si máma myslela, že je jediný geront v hostelu, potažmo v Berlíně. Byla z toho trošku nesvá, ale když jsme druhý den potkali u výtahu pár v důchodovém věku, její obavy zmizely. Ty se znovu objevily, když jsme stály před squatem KØPI. Měly jsem v plánu si sem zajít na film Milk. Tma jak v pytly, kolem vchodu se potulují samá pochybná individua a máma si připadá velmi nepatřične. Říká, ať jdu klidně na film bez ní, že ona dál nepůjde, že je na tohle moc stará. Samotné se mi moc nechtělo, tak jsem šla obhlédnout situaci a přemýšlela, jak mámu přemluvím. Nakonec se mi to podařilo a s mámou jsem se vrhly do útrob squatu. Daly jsme si českou Plzeň a usadily se do zatuchlých křesel. Všude byla cítít plesnivina a máma si dělala srandu, že se druhý den probudíme se zelenými houbičkami na kůži. Celý film se mi honilo hlavou, kam jsem to mámu zatáhla, že mě bude proklínat, ale mile mě překvapila. Byla nadšená a ráda, že jsem ji tam dokopala.

Na Berlíně se mi líbí, že je tam spousta věcí pro lidi, za každou cenu se nesnaží něco přestavět na obchoďák a nehoní si jen svoje zájmy. Vím, je to trošku naivní, ale oproti Praze to platí stoprocentně. U nás by byl squat Tacheles ihned srovnám se zemí a místo něj by postavili obchodní centrum.

Berlínské sekáče si žádají vlastní odstavec. Snaha zakoupit nějaké pěkné levné kousky do mého šatníku vzala hned za své. Proč? 1. Kvanta oblečení z let osmdesátých - to opravdu není můj šálek čaje. 2. Ceny. Například šusťákovou bundu, kterou v sekáči na Hlaváku pořídíte za 5 Kč, jsem tam viděla s cenovkou 40 EUR!!!

Všechny tyhle 80´s hadry - speciálně v Berlíně - hrozně letí. Na každém kroku šusťákovky, mrkváče, plísňáky, flanelové košile atp. Recyklace toho nejhoršího z let osmdesátých. Zajímalo by mě, kdy začnou být in všemi nenáviděné kamaše :-).

Z potulování berlínskými sekáči

Vanity fair vohoz, 10 EUR

Potulování se městem, kavárenské vysedávání, pozorování života v ulicích, šmejdění po obchodech (hlavně vinyl shopech a sekáčích) a focení. Tak by se daly shrnout mé dny v Berlíně.

Našla jsem si čas i na hudbu. Vyrazila jsem do Café Zapata na koncert Chico Trujillo. Tam jsem se pořádně vytancovala a opila :-). Druhý den jsem měla slušnou kocovinu.

Mise Berlín by nebyla kompletní bez návštěvy blešáku. Strávili jsme tam skoro celý den, ale já si odnesla jen jeden úlovek, zato pořadný! Úplně novou sukni, ještě s vysačkou, za 2 eura!

Jo a taky jsem tam udělali pár fotek, díky kterým jsme vyhráli 3 noci zdarma v berlínském hostelu, spoustu slevenek na vše možné a takové ty reklamní serepetičky. Takže, Berlíne, brzy na viděnou!