29 Jan 2011

Australian Open

Táta žije tenisem. Bohužel. V televizi neběží nic jiného. Z obývacího pokoje jsou slyšet pouze tátovy procítěné výkřiky či komentáře.

"Uz je to zase v prdeli, voni si neumej vyhrat svoje podani. Ted to ta cinanka urcite vyhraje."
"Ta cinanka hraje vyborne, nemuzu si pomoct. Ted musis dat svoje podani a srovnat to, devce! No. no."
 "Mas sanci konecne vest. Jezis, neee. Vona ti to vratila."

"Jezis, to jsou vymeny, to je bozi. Bozi, bozi."

"Vedes 5:3, vynikajici. Mas sanci."

Lu-hillský sekáč

Nikdy jsem nebyla na nakupování bot v sekáči - málokdy jsem našla svoji velikost a vždycky je to tak neuspořádané. Takže obuv jsem v sekáčích víceméně prehlížela. Ale včera jsem si ve svém oblíbeném sekáči řekla, že bych se mohla podívat i do té vedlejší "obuvní" místnosti. Ještěže jsem to udělala! Sice jsou mi o chlup větší, ale neměla jsem to srdce je tam nechat. Při nejhoršim budu nosit silnejší punčocháče.

25 Jan 2011

Moje druhá bábovka

První bábovka měla úspěch, navíc jsem se potřebovala odreagovat od učení ... inu, bylo rozhodnuto, upeču další bábovku. Poupravila jsem trošku ingredience a hned to má jinou chuť. S bráchou jsme se shodli, že lepší.

Ingredience:

* 80 g nahrubo nasekané hořké čokolády
* 80 g nahrubo nasekaných vlašských ořechů
* 300 g hladké mouky
* 8 g prášku do pečiva
* 300 g změklého másla
* 300 g moučkového cukru
* 1 lžíce vanilkového extraktu
špetka soli
* 6 vajec pokojové teploty

Postup:

Mísa č. 1
Nahrubo nasekanou čokoládu a ořechy smíchejte  s moukou a práškem do pečiva.

Mísa č. 2
Máslo smíchejte s moučkovým cukrem,  vanilkovým extraktem a solí. Promixujte do krémova.

Mísa č. 3
Vyšleháme vajíčka.

Do mísy č. 2 postupně lijte vyšlehaná vajíčka a míchejte. Když máte dobře zapracovaná vajíčka, přisypte do směsi obsah mísy č. 1. Opět pořádně promíchejte. Výsledná hmota je pořádně hutná a lepí se. 

Hmotu nakydejte  do formy a pečte na nejmenší stupeň 55 minut. 

Nechte vychladnout, poté vyklopte bábovku z formy a pocukrujte.

22 Jan 2011

Slevy

Z toho, co je k vidění ve slevách v obchodech, by jeden blil. Krásně to vystihla kamarádka: "Chcete si nakoupit hnusné a drahé oblečení? Využijte letošních zimních "slev".". V kamenných obchodech žádná sláva, obrátila jsem se tedy na zahraniční e-shopy. Udělala jsem dobře. Navíc, kdo by odolal free international delivery a slevovým kódů? Hehe.

Tu jsou mé úlovky:




Photos by asos.com, dorothyperkins.com

Jak mě málem zneužil taxikář

Kamarádka Jana říká, že mám extravagantní zážitky. A taky že jo! 

Tuhle jsme se s lidmi ze školy sešli nad pivem v Brusce, a pak jsme pokračovali nad malinovkou s rumem (dobrota, to mi věřte) v Crossu. Večer to byl povedený - dobrá muzika; fajn společnost; jeden Amík (pracující u Air Force a nyní cestující po Evropě) mě zval furt na pití, takže o přísun pitiva bylo postaráno; pak mi jiný chlap pochválil krátké vlasy ("Ti to musím říct, ale ty krátký vlasy ti hrozně sluší.") - chňo, chňo, to si nechám líbit. Tak to byly pěkné zážitky s mužskými...

Kolem půl třetí jsem si říkala, že bych teda mohla jet domů. Rozloučila jsem se a vypravila se na tram zastávku. Tramvaj mi ujela před 5 minutami. Kurva! Tak jsem se z Holešovic vypravila pěšky směr Strossmayerák . Štráduju si to po chodníku, když tu vedle mě zastaví taxi. Jestli nechci svézt. Tak říkám za kolik. Po nacvakání cílové destinace do GPS mě prej sveze za 300 Kč. Z Holešovic fér cena. Tak jsem nasedla a jelo se. Ze začátku jsme vedli nevinnou konverzaci, ale někde u Hůrky se to zvrhlo. "Máte ráda sex?" "Já z vás začínám bejt vzrušenej." To jsem začala bejt nervozní a doufala, že nezabočí do nějaký temný uličky (ale v tuhle hodinu by nemusela být tak temná, nikde ani živáčka). Zajeli jsme k nám před panelák, já zaplatila a už jsem se jala vystupovat, když tu ... mi taxikář začal osahávat "pěkná kolínka" a zajíždět na parkoviště "že tam nás nikdo nebude rušit". Jako hustý! Rázně jsem odmítla a rukou se sápala po klice. V hlavě mi šrotovali všechny ty scény z filmů, kde násilník zamkne dveře a já budu lidově řečeno v prdeli. Taxikář zastavil (asi se bál, aby se mu neodřel lak na karoserii, nebo aby se mu neurvala dvířka :-) ). Urychleně jsem vystoupila z taxíku a svižným krokem pádila dom. 

Naštěstí se nic nestalo, takže se z toho stane zajímavá historka, ale ... nikdy by mě nenapadlo, že tohle se může stát a že cesta noční MHD je bezpečnější. Asi si pořídím pepřák.

20 Jan 2011

Moje první bábovka

Pod stromeček jsem dostala silikonovou pečící formu na bábovku, ale protože jsem byla hned ze začátku roku nemocná, nemohla jsem ji hned ozkoušet. A to jsem tolik chtěla vyzkoušet recept - zveřejněný na cuketkovým blogu - na Plachuttovu císařskou bábovku aka Kaisergugelhupf. Tento týden jsem formu odpanila a pustila se do své vůbec první bábovky!

Ingredience:

* 50 g plátků mandlí
* 80 g nahrubo nasekané hořké čokolády
* 80 g nahrubo nasekaných lískových oříšků
* 300 g hladké mouky
* 8 g prášku do pečiva
* 300 g změklého másla
* 300 g moučkového cukru
* kůra z jednoho citronu
* 1 lžíce vanilkového cukru
špetka soli
* 6 vajec pokojové teploty

Postup:

Mísa č. 1
Nahrubo nasekanou čokoládu a oříšky smícháme s moukou a práškem do pečiva.

Mísa č. 2
Máslo smícháme s moučkovým cukrem, citronovou kůrou, vanilkovým cukrem a solí. Promixujeme do krémova.

Mísa č. 3
Vyšleháme vajíčka.

Do mísy č. 2 postupně lijeme vyšlehaná vajíčka a mícháme. Když máme dobře zapracovaná vajíčka, přisypeme do směsi obsah mísy č. 1. Pořádně promícháme. Výsledná hmota je pořádně hutná a lepí se. 

Formu na bábovku vymažeme máslem a vysypeme mandlemi - páč mám silikonovou formu, nemusela bych to vůbec vymazávat, ale plátky mandlí by mi tam bez másla nedržely.

Hmotu nakydáme do formy a pečeme na nejmenší stupeň cca 1 hodinu. Testujeme špejlí, když se na ni těsto nelepí, bábovku vyndáme.

Až forma vystydne, vyklopíme bábovku (z toho silikonu to jde náramně dobře) a pocukrujeme. Kalorická bomba je na světě.



15 Jan 2011

Pepparkakor

Za inspiraci děkuji blogu Chez Lucie.

Steve Jobs by ze mě mel radost
Ingredience:

* 150g změklého másla
* 1 lžíce mleté skořice
* 1/2 lžíce mletého zázvoru
* 1/2 lžíce mletého hřebíčku
* 1/2 lžičky mletého kardamomu (sháněla jsem ho po všech čertech, nikde nic, nakonec mi ho přinesla kamarádka Katka, která pracuje ve fair tradovém obchodě NaZemi)
* 1/4 lžičky mletého nového koření
* 1/2 lžičky soli
* 1/2 lžíce jedlé sody
* 200 g třtinového cukru
* 1 vejce
* kůra z 1 citrónu
* 150 ml golden syrupu (nakoupila jsem v Marks&Spencer)
* 150 ml smetany ke šlehání
* 550g hladké mouky

Postup:

V míse jsem si utřela máslo s cukrem a přidala prosáté koření, sodu a vejce. Dále jsem si do mísi nastrouhala kůru z citrónu, přidala golden syrup, smetanu a mouku. Vypracovala jsem těsto a nechala ho dvě hodiny odpočívat v ledničce. Na pomoučené lince jsem si rozválela kus těsta a vykrajovala jablka, jezevčíky, motorky, autíčka, houby, kočičky ... Pekla jsem - v předem předehřáté troubě - na nejnižší stupeň cca 10 minut. Tahle metoda, péct všechno na nejnižší stupeň se mi vyplatila, nikdy se mi nic nepřipeče. Ale doma máme starou, plynovou, s ní to jinak nejde :-). Po dvou plechách sušenek jsem se na to vybodla a znovu vrazila těsto do ledničky. Druhý den jsem se k těstu vrátila a upekla další dopravní prostředky a zvířata. 

Sušenky jsou žrací, mizí to rychle.

Adeus, Lisboa

Inverze v neděli zahalila Lisabon, což mi připomělo Prahu a krutou skutečnost, že odpoledne odlétám. Kristýně jsem slíbila přivézt Pastéis de Belém, vyrazili jsme tedy do té mlhy a v nejbližší pekárně je nakoupili ( i pro mě :-) ).

Petr mě varoval před "dochvilností" autobusů, vyrazili jsme tedy na zastávku se značným předstihem. Úplně zbytečně. Autobus jel na čas. Co ale "nejelo" na čas, bylo letadlo. Měla jsem z Lisabonu odlétat v 15:30, ale nakonec jsem odletěla po 18. hodině. V Praze jsem byla místo osmé hodiny v půl jedenácté.

TAP se při zpáteční jízdě moc nevytáhnul - k jídlu bylo jen pár sucharů a pár plátků pomeranče. Aspoň jsem si dala víno - narozdíl od mých spolucestujících, já mohla. Cestovala s námi početná grupa puberťáků. Patrně školní zájezd. Bylo to děsný. Jako bych se ocitla ve školním autobuse, navíc na velice lukrativním místě. Vždycky, když vidím nějakého problémového cestujícího a přeju si "ať si nesedne ke mně, prosím, ne ke mně", je jasné, že si sedne vedle mě. Takhle jsem seděla mezi dvěma štěbetajícími kluky, kteří mi kecali přímo před obličejem. Když jsem jim nabídla, aby si sedli vedle sebe, nechtěli :-(. Nebo mi jedna holčina furt strkala svý nohy mezi sedadla, tedy na mé opěrátko. Po vzepření se proti tomuto "fuseklovému teroru" se mi dívka pouze vysmála. K tomu se přidaly návaly horka (příznaky "rýmičky", kterou jsem chytla od Petra) ... prostě parádní let. Po těch třech hodinách letu jsem toho měla fakt dost a byla jsem ráda, že už jsme na Ruzyni.

Snažila jsem se co nejdřív vypadnout z letadla, ale portugalští tínejdří totálně zablokovali uličku. Najednou se za mnou ozve "Excuse me" - někdo chce projít. Říkám, že bych je ráda pustila, ale není kam, vždyť sami vidí ty lidi. Takže pokud neumí lítat, nikam se nedostanou. Po chvíli slyším slečnu, jak slovensky a velmi ostentativně komentuje můj "laxní" přístup. "Slečinka nepospíchá na vlak, ta se nebude nikam drát." Nuž tak jsem česky odpověděla, že teda drát se nikam nebudu, že jestli chtěj, tak je před sebe pustím a můžou se zkusit prorvat. Ještě jsem dodala, že jsou stejně zavřené dveře, takže to jejich rvaní nemá cenu. Jóó, příště by si měli hlídat pusu, protože je velká pravděpodobnost, že v letadle, co letí do Prahy, jim někdo bude rozumět. Slováci mě přelezli a samozřejmě, že se zasekli přede mnou. Pousmála jsem se. Komu není rady, tomu není pomoci. Nevím, proč tak zbytečně honili, stejně museli čekat na svá zavazadla.

Domu jsem se dopravila s máminou pomocí a nadopovaná acylpirinem rovnou ulehla do postele. Rýmička iz goin 2 kill me.

8 Jan 2011

Výlet do Cascais

Na  Nový rok jsme si udělali výlet do přímořského města Cascais. Nachází se 30 km od Lisabonu, je to asi hodina jízdy vlakem. 

K obědu jsem uvařila novoroční čočku a již odpoledne přinesla první plody - Petr našel na ve vlaku do Cascais pěti eurovou bankovku, za kterou jsme si při cestě na zpátek nakoupili dobroty v pastelarii.


Byl to skvělý výlet. Čistý vzduch, moře, vobrovský vlny, západ slunce. Někdy mi je líto, že fotím, neprožiju ten okamžik. V honbě za dobrým snímkem cvakám a cvakám a neužívám. Tak jsem se na to zaměřila a po sérii fotek jsem si  řekla dost a kochala jsem se  .... a pro změnu zapisovala do lidské paměti a  ne na kartu :-). 

1 Jan 2011

Silvestr

Odpoledne jsme vyrazili do Belému. Petr mě chtěl vzít nahoru na Padrão dos Descobrimentos (Památník objevitelů), ale měl zavříno. Tak třeba příště. Na Torre de Belém jsme potkali Petrova kámoše Erica, který nás pozval na silvestrovskou krabí večeři. Můžu vám říct, že kraba jsem jedla poprvé a zřejmě i naposled. Krabí tyčinky jsou stokrát lepší. Asi proto, že s krabem toho mají pramálo společného.
Torre de Belém
Kolem půl dvanácté jsme se všichni sebrali a vypravili jsme se směrem k Praça do Comércio, kde měl o půlnoci začít velký ohňostroj. Byl opravdu monstrózní. Mrzelo mě, že jsem fotila a sledovala ho vesměs skrz hledáček objektivu. Ale to je úděl fotografů :-D.
Po ohňostroji začala hrát na náměstí portugalská verze Olympicu, takže jsme se raději rozloučili a šli domů. 

Feliz Ano Novo!