Fam. Dang

A Vietnamese restaurant in Berlin where you can eat really well for a fair price? Fam. Dang. The restaurant is located directly on Rosenthaler Platz.

We found the restaurant by chance. We were starving, freezing and looking for some nice not expensive restaurant (with proper food not only snacks etc.) around Rosenthaler Platz. And this is a really good place!

Service is nice and fast. Especially the young waitress is really amazing. She really enjoys it (at least she seems to enjoying it) and you will be infected by her enthusiasm.

During the first visit we tried Cha goi re - net spring rolls and some rice paper roll (I forgot the name) for the beginning. First one won. Yummy yummy. Sauce is very suited to the rolls. As the main course we took Phở Bo. Delicious and large as usual. One remark on amnout of beef meet. There could be more.

During second visit we picked something from their weekly menu. Also delicious. And for drink? I always take Zitronengras-Tee. Btw. do you know where can I buy Zitronengras?

People are going for take away "across the street". This is always a good sign. You have to definitely try it!

Source of pics: http://famdang.de/en/

Diarrhea

Na minulý víkend jsem si naplánovala výlet do Prahy. Potřebovala jsem se nechat ostříhat a sešly se mi dvě skvělé akce - koncert Neon Indian v Meet Factory a Cinema Royal. Těšila jsem se, jak si to všechno užiju, potkám se s kamarády, navštívím babičku, která bude mít co nevidět narozeniny ... Místo bohatých zážitků jsem si odnesla střevní chřipku.

Pátek jsem zvládla s čistým štítem, protože za moji nepohodu může jídlo, co jsme měly s mamkou (ta taky lehla) k pátečnímu obědu. Ovšem o sobotní večeru - večeru patřícím Cinema Royal - se to rozjelo. Během promítání mě rozbolela hlava a začalo mi být na zvracení. Prášek nepomohl, můj stav se horšil. Nedalo se jinak, musela jsem domu. MHD to nešlo, vypadala jsem jak vágus, co přebral. Vzala jsem si radši taxíka. V něm jsem se modlila, aby to nešlo horem, ni dolem. Donesla jsem to domu, ale jen tak tak. Tam to dostalo grády. 

Tohleu uspořádání bych ocenila

Víkend jsem tedy proležela v deliriu a užila si kulový. Myslela jsem si, že se ani nedopravim zpátky do Berlína, ale to jsem zvládla. Teď tu vylehávám tu skvělou vzpomínku na Prahu. Když se to sere, tak se to sere. A doslova :-D.

Zapékané brambory s jablky

Německá spolubydlící Cathérine mi přinesla jablka z jejich zahrádky. Co s nimi? Inspiraci jsem našla ve vegetariánské kuchařce a teď si to vařím furt (jednak proto, že je to dobrý, druhak proto, že brambor a cibule tu mám hafo).

Ingredience:

* 2 větší brambory

* 2 jablka

* 1 červená cibule

* 6 plátků čedar sýra (občas úspěšně nahradím plátkovým "rahmkäse")

* 200g smetany ke šlehání

* 1/4 lžičky nastrouhaného muškátového oříšku

* čerstvě umletý pepř

* špetka soli

Postup:

Předehřejte troubu na 180 stupňů. Zapékací misku vymažte máslem. 

Brambory a jablka nakrájejte na tenké plátky, cibuli nakrájejte na kolečka a rozeberte na kroužky. Postupně vrstvěte brambory - cibuli - jablka - brambory. Vše zalijte smetanou, do které jste vmíchali muškátový oříšek, pepř a trochu soli. Navrch rozložte plátky sýra.

Pečte 45 minut - dozlatova.

Stravování v menze

Nikdy bych neřekla, že mi kdy bude v nějakém stravovacím zařízení vedeném školou chutnat. Jako malá jsem chodila na obědy do školní jídelny jen na prvním stupni. Kvalita nic moc. Zařízení trpělo klasickými neduhy školních jídelen. Pro ilustraci mohu přihodit historku, kterak paní kuchařky vracely netknuté jídlo zpět do oběhu (když jsme to zjistili, radši jsme všechno jídlo roznimrali a pokrájeli, aby to dělat nemohly). V šesté třídě jsem to vzdala a na oběd chodila domů. Tahle nechuť k jídlu vařenému ve školách mi vydržela až do konce bakalářských studií (tady nutno dodat, že naše vysoká škola menzu nevedla). Návrat ke školnímu jídlu jsem učinila na zemědělce. Nu a nebyl to šťastný návrat, ale sem tam jsem si tam na oběd zašla.

A tady v Berlíně? To se nedá vůbec srovnávat. Hlavně Mensa HU Nord, to je královna mezi zdejšími menzami. Do jiné už ani nechodím. Velký výběr jídla, několike druhů příloh (mimochodem, přílohy si nandáte kolik chcete a platíte stejně). Široká nabídka pití, ovoce, zeleniny, pudinků, kompotů, koláčů a jiných dezertů. Cenově to vychazí také víc než dobře - průměrně se tu najíte za 2,50 E.

interfilm FESTIVAL 2011

Momentálně probíhá v Berlíně 27th International Short Film Festival. Pokud se tu ocitáte/octnete, zajděte si na aspoň na jeden blok filmů. A nemusíte se bát, že nebudete rozumět, když "nešprechtíte" - všechny filmy jsou s anglickými titulky.

Včera jsme byly s dánskou kamarádkou na animovaném soutěžním bloku Rendezvous Fatale. Zítra budou set v kině Babylon opakovat. Doporučila bych: Vie d'enfer, Flamingo Pride, Galeria, Overcast a En La Opera.

A pro ty, kteří to do Berlína mají daleko, vygooglila jsem mé dva top filmy ze zmíněného bloku.

Zítra se chystáme na Sound & Vision promítání. K filmům budou na místě vymýšlet nové ozvučení. Zní to zajímavě, doufám, že ještě budou lístky. A protože jsem trošku bike addicted (v Berlíně to ani jinak nejde), dám si v neděli Bike shorts.

UPDATE

Projekt Sounds & Vision bohužel nesplnil očekávání. Vybrali fakt divný filmy, moc alternativní. Kamarád na to odvětil "Nemusíš říkat alternativní, můžeš rovnou říct blbý". Na druhou stranu, hudební doprovody byly skvělý (až na nás moc alternativní Susie Asado). Nejlepší a nejvíc sedící muziku do klipu (filmem bych to nenazvala) vytvořil Bitgewitter.

Řekla bych, že nový soundtrack je lepší než ten originální. Posuďte sami.

Helmut Newton: POLAROIDS

 

My mom is in Berlin. For holidays. Because we both are interested in the photography we visited Museum für Fotografie/Helmut Newton Foundation.

The first floor is related to Helmut Newton´s Private Property. It shows the photographer’s personal life. We both think that is the best what you can see from the HN Foundation. What I found interesting were Helmut Newton´s cameras. I want them. And also I want Louboutin shoes from one of his shooting ;-). We liked the posters for exhibition. But what is not worth waiting for? Videos "how it´s made". Boring stuff. Don't wait for something interesting as us. 

The temporary exhibition "POLAROIDS" is in the second floor. There are plenty of polaroids but you will go through it quickly. The small polaroid formats would suit pictures, no blowups. I would choose just few pictures which I liked it. Nevertheless I enjoyed the exhibition. It gave me a new perspective on HN´s work.

INFO:
Museum für Fotografie
Helmut Newton Foundation
Jebensstrasse 2, Berlin
Opening hours: Tu - Su 10 a.m. - 6 p.m., Th 10 a.m. - 10 p.m.
Entrance fee: 8 € / 4 € student

TILL 20 MAY 2011

Flohmarkt / Flea market / Blešák

Berlín je pro "blešákování" rájem na zemi. Každou neděli (a někdy i sobotu) vyrážím za úlovky. Nikdy neodcházím s prázdnou. Jestli to půjde takhle dál, tak se v červenci neodstěhuji!

Mezi mé nejoblíbenější blešáky patří Nowkoelln a Kreuzboerg Flowmarkt. Nekonají se pravidelně, proto doporučuju sledovat FB, kde upozorňují na nadcházející termíny. Hodně se tu prodává oblečení, ale samo, že tu najdete možné i nemožné. Jak kdysi zmínila Markéta "každý zboží má svýho kupce" a koupila si prošlou bavu na vlasy, kterou ji přestali vyrábět. Jsem zvědavá, zda ji po užití zůstanou nějaké chlupy na hlavě. V létě je tu nádherně - procházíte se podél řeky, vychutnáváte si Chai Latte a prohrabujete se druhoručkovými věcmi. Já tam strávím klidně tři hodiny.

Další skvělou záležitostí jsou noční blešáky, tzv. Nachtflohmärkt. Byli jsme včera a to byly žně. Ceny lidové, příjemná atmosféra, lidí tak akorát. Nejlepší mix zboží - od každého něco. Škoda, že se to v Berlíně koná tak sporadicky. Byli jsme i v Lipsku - tak obří halu a tolik lidí jsem ještě na blešáku neviděla. Kupodivu jsem si toho moc neodnesla. Dalším vnitřní blešák najdete v klubu Huxley´s. Tady to mám taky ráda.

Teď o slavném blešáku v Mauerparku. Bohužel se z něho stává turistická must see záležitost, což vede k návalu lidí. Pokud chce tedy člověk  - ten, co nesnáší prodírání se lidma, přeplněné uličky stejně jako já - přežít, musí vyrazit ráno. Nejlépe na osmou hodinu ranní.

Další známý blešák je na  Boghagener Platzu. Není to tu marný, ale víc se tu vyřádí lidé, co si chtějí vybavit byt. Když budete v okolí, nazapomeňte navštívit blešák na Revaler strasse.

A kam nechodit? Na Straße des 17 Juni. Ten jsem si ze svého blešákového seznamu po první návštěvě vyškrtla. To není blešák, to je normální stánkový prodej. Stánky zaměřené na konkrétní zboží (kožešinové kabáty, nábytek, lustry), zboží působí nově, je to všechno předražené. Tady atmosféru klasických blešáků nenajdete. Odcházela jsem zhnusená.

P.S. Smlouvejte, smlouvejte, smlouvejte!

The best kebab in Berlin

Prvně jsem ho ochutnala minulý týden. To jsem si ho dávala s Michalem a Luckou, kteří se přes Berlín vraceli z Islandu. Michal o kebabu básnil a opětovnou návštěvu Mustafova bistra měl poznamenanou v diáři. Tomu se nedalo odolat.

Michal nekecal, kebab byl vážně dobrej. Poctivé maso, grilovaná zelenina, opečené brambory, na vrchu pokapané citronem ... Mňam, mňam!

Podruhé jsem na něj pozvala bráchu. Byl tu přes víkend na návštěvě a já ho o tenhle gastro zážitek nemohla ochudit. Bohužel sláva Mustafových kebabů se dostala do průvodců jako must see záležitost, takže jsme si vystáli asi 30 minutovou frontu. Ale jeho výtečná chuť nám to čekání vynahradila.

Approved by me!

P.S. Doporučuji si to dát bez pálivé omáčky - pálí po ní moc huba.