Farmářský trh na Jiřáku

Další farmářský trh! Tentokrát na Jiřáku. To kvituji s radostí, z práce to mám totiž co by kamenem dohodil. Středeční snídaně a odpolední svačinky mám tím pádem vyřešeny.

Dnes jsem si tam po obědě skočila pro svatební koláčky (to by byl jediný důvod, proč pořádat svatbu, protože jsou moc dobrý) a pro cukrem obalené tvarohové bulky (pozor, cukr pak budete mít všude) z Držkovské pekárny. Kolegyně z práce mě nalákala na maliny (mistička za 39 Kč), takže ty jsem taky koupila. Jsou yummy yummy. Přemýšlela jsem i o moštu, ale  vidina toho, jak sama (po boku žádný urostlý muž) vláčím 5kg krabicí domů mě odradila.

Na trhu nechybí stánky se zeleninou, uzeninami, mošty ... a stejně jako na Náplavce si můžete nakoupit ryby. Otevřeno každou středu a sobotu od 8:00.

P.S. Fronty se netvořily, takže nakupování bylo velmi příjemné. Snad ta "poklidná" atmosféra vydrží.

To není svíčková, to je mouková

Tahle historka je už drahně let stará. Byli jsme s kamarádkou a mými rodiči navštívit hrad Rabí a po prohlídce jsme se stavili na oběd v restauraci v "podhradí". Já a táta jsme si dali svíčkovou. A v  tom byl ten problém. Táta s ní nebyl vůbec spokojen a dával to notně najevo.

"To není svíčková, to je mouková!"

Číšníkovi pak poradil, že by měli psát do jídelního lístku mouková a ne svíčková, protože by to bylo výstižnější.

"Vyřidtě kuchaři, že by měl jít znova do učení, protože tohle není svíčková!"

"Tady dceři to sice chutná, ale ta neví, co je dobrý."

"To u nás v kantýně, tam dělaj výbornou svíčkovou, to bys viděla, Aničko."

Táta řval na celé kolo, furt slovně rejpal do svíčkové a ostatní hosté na nás vrhaly pohledy. Já (jakožto máma) jsme mohly hanbou propadnout. Jedině kamarádka se bavila, no jo, není to její táta. Je zajímavé, že když měl s jídlem takový problém, proč ho komplet snědl a nevrátil ho?! Stěžovat si, že jídlo není dobré, a pak ho celé sníst? To jaksi nedává smysl. Dodám, že mně "mouková" chutnala, nebylo to nejhorší.

Korunu tomu nasadil táta o pár týdnu později. Volal mi z práce, ať rychle přijedu, že maj v kantýně svíčkovou! Že ochutnám konečně dobrou svíčkovou a pochopím svůj tehdejší chuťový omyl. Je jasný, že jsem musela jet k tátovi na oběd. Řeknu vám, nijak extrovní nebyla. Máma dělá 100x lepší.

Předsevzetí - předem odsouzena k zániku?

V pondělí si to frajer v rámci Erasmu odfrčí do Portugalska a já tak přijdu na rok o spřízněnou duši. S kým budu chodit do kina? Divadla? Kdo se ode mě nechá kibicovat při focení? S kým budu o víkendech zevlovat? Kdo se mnou stráví víkend nicneděláním a bude ho to bavit? Kdo mi bude dělat tanečního partnera na tangu? Napadá mě fůra dalších věcí, u kterých přijdu o skvělého parťáka. Najednou na telefonu nebude nikdo, kdo by měl čas z minuty na minutu a podnikl by se mnou něco neplánovaně.

S vidinou "volného" roku mi přišla na mysl různá předsevzetí, kterým bych se mohla během Petrovi nepřítomnosti věnovat. Vypiluju si španělštinu, budu víc fotit, zveřejním všechny své dobré fotky, co mám v archivu, budu víc sportovat ... Jako kdybych se k tomu dokopala, bylo by to úžasný, ale takovýhle předsevzetí bylo, hlavně minulý rok, kdy jsem skončila bakalářská studia a na magisterská studia jsem se nedostala a měla spoustu času na "osobní rozvoj", hehe. Rozvíjet jsem chtěla i tu španělštinu. Zapsala jsem se do kurzů, chodila jsem tam cca 2 měsíce, pak jsem kvůli přesčasům v práci nestíhala lekce a když už byl čas, bylo mi trapné se tam ukázat při mojí předchozí absenci. Takhle neslavně skončily všechny moje plány.

Uvidíme letos, třeba se k tomu dokopu, ale vidím to bledě. Práce, na dveře klepají školní povinnosti ...