Bižu z blešího trhu na Náplavce

Když už jsem si myslela, že odejdu s nepořízenou (krom několika kil ovoce a zeleniny ze sousedního farmářského trhu), narazila jsem na stánek, kde pán rozprodával starou bižuterii. Ukořistila jsem 3 starožitné brože po 30 Kč a sadu "zlatých" knoflíků za 20 Kč. Pochlubím se tu jen s psími brožemi - ty jsou nejkouzelnější.

Ve tmě svítící foxteriér - v 60. letech prý velký hit

a jeho zlatý brácha

Mamiya 645 1000s

V tomto článku bych se ráda věnovala další hračce ze svého fotoarzenálu. Minulý rok jsem zatoužila po středoformátu. I začala jsem hledat na internetech. Nechtěla jsem žádný stroj ruské výroby, či flexaret. Chtěla jsem spolehlivější kousek, kde budu mít jistotu kvalitních snímků, něco víc profi. Určující byla také cena - do koupě stroje jsem byla ochotná investovat max. 8 tisíc. Všechny tyhle požadavky splňovaly výrobky značky Mamiya. Kvalitní foťáky, skvělý poměr cena/výkon. Do nejužšího výběru postoupila Mamiya 645 a Mamiya 645 1000s. První zmíněnou uvedli na trh v roce 1975. O rok později přišli s verzí 1000s, kterou vylepšili o 1/1000 sekundy rychlejší závěrku, samospoušť a páčku na zjištění hloubky ostrosti. Nakonec jsem se rozhodla pro vylepšený model. K mé smůle se na ebay nejvíc objevovala ta ranější verze :-). Když už jsem objevila vysněný model 1000s a zúčastnila se aukce, vždycky mě někdo přehodil o pár eur či liber. Pazderu jsem zavrhla (fotoaparáty dost často obsahují skryté vady, o nichž Pazdera ví, ale nepoví + je nehorázně předražený - za Mamiyu chtěl 35 tisíc! - to musela minimálně létat), u Škody v bazaru neměli, takže zbýval Paladix. Kontrolovala jsem ho každý den a po čase se na mě usmálo štěstí. Mamiya na mě čekala ve Zlíně. Prodávající byl moc fajn kluk - stejně starý jako já, takže počáteční e-mailové a telefonické vykání jsme hned vyměnili za tykání. Dostalo se mi základní instruktáže, prohlídky opuštěných baťovských závodů (tam by se fotilo, škoda, že je to tak daleko), pohoštění u Dominika doma a svačinky na cestu do Prahy. Luxus. O takovém prodávajícím se mi ani nesnilo. Ze Zlína jsem jela s úsměvem na rtech - mělo to dva důvody - konečně jsem měla vysněný středoformát a strávila jsem báječný den ve společnosti spřízněné duše.

Zdroj: Flickr by BlurDotBlog (@dave)

Tak, to byl příběh o tom, jak Anička přišla k Mamiyi. Teď k užívání. Přístroj je to těžký, zvlášť pro slabé stvoření jako jsem já :-D, ale váha je ještě pořád v mezích únosnosti. Tíha se projevuje jako nedostatek pří focení shora (tj. objektivem koukáte dolů) - pro ruce je to velmi náročné - držet foťák, štelovat clonu, ostřit, a pak zmáčknout spoušť. Takhle jsem fotila dýně a myslela jsem, že mi upadnou ruce. V těhle chvílích by se grip opravdu šiknul. Co se týče samotného ovládání - kdo umí s kinofilmovými přístroji, zvládne hravě Mamiyi. Mamiyi jsem zakoupila s měřícím hranolem, takže nepotřebuji externí expozimetr. Hranol měří dobře.

Zdroj: Ebay by theparkhills

Formát obrázků je 6 cm x 4.5 cm. Z 120 roličky svitkového film dostanete 15 snímků. Manipulace s filmem je snadná - navíjení filmu je velice návodné a vychytané. Filmy kupuju u Škody, ale nechávám je vyvolávat v Ultralabu. Je to dražší než u Škody, ale zas mi film nepoškrábou či nějak nepoškodí. Negativy mi skenuje Petr na Canon CanoScan 8800F.

Fotoaparát má výměnné objektivy a kompatibilní se stále objevují na trhu. Mamiyu jsem koupila s Mamiya Sekor C 55 mm a na Vánoce jsem si naježila Mamiya Sekor C 110mm.

Zdroj: ebay by rpirghibiZdroj: Ebay by shueido

Mamiyu mám doma skoro rok a jsem s ní nadmíru spokojena. Lezou z ní dobré fotky, posuďte sami.

Mrkvové muffiny

"Mrkvový? Chutnalo to vůbec dobře?" Tento komentář jsem našla na facebooku pod fotkou mého nového kuchařského výtvoru, tj. mrkvového muffina. Myslím, že to dobře ilustruje představu (některých) lidí o nevalné chuti mrkvového těsta. Řekla bych, že tyto mylné obavy má na svědomí králíček a jeho mrkvová zmrzlina. Mrkvová zmrzlina je možná hnusná, ale mrkvové muffiny jsou mňamózní.

A tady je recept na tuhle dobrotu...

Ingredience (vychází to spíš na 13, než 12 muffinů - košíčky o průměru 7 cm):

Mrkvové muffiny:

* 1/2 hrnečku oříšků (lískových nebo vlašských)
* 2 hrnečky nastrouhané mrkve
* 260 g hladké mouky
* 250 g cukru krupice
* 3/4 lžičky jedlé sody
* 1 a 1/2 lžičky prášku do pečiva
* 1/2 lžičky soli
* 3 velká vejce
* 180 ml slunečnicového oleje
* 1 lžička vanilkového extraktu

Sýrová poleva:

* 60 g másla
* 120 g žervé (doporučuji Gervais original)
* 3 lžíce moučkového cukru
* 1 lžíce vanilkového cukru

Postup:

Mrkvové muffiny:

Opražte ořechy. Po vychladnutí je nahrubo nasekejte. Oloupejte a na jemno nastrouhejte mrkev.

Ve velké míse smíchejte mouku, cukr, jedlou sodu, prášek do pečiva, sůl a oříšky.

V další míse smíchejte vajíčka, olej a vanilkový extrakt. Přidejte tuto směs - spolu s nastrouhanou mrkví - do té první moukové. Lehce promíchejte (tak aby byly všechny ingredience "navlhčené").

Předehřejte troubu na 180°C. Rovnoměrně rozdělte těsto do připravených košíčků

a šup s nimi do trouby na cca 25 minut. Zda jsou muffiny hotové, zjistíte klasicky pomocí špejle.

Poleva:

Rozmixujte žervé spolu s máslem. Do hladka. Přidejte moučkový a vanilkový cukr. Všechno to promíchejte a máte hotovo. Touto polevou můžete ozdobit upečené muffiny. Doporučuju. Byla jsem překvapená, jaká dobrota se dá udělat z těhle ingrediencí.

Mrkvové muffiny jsou zatím nejlepší muffiny, které jsem kdy jedla/pekla. Rozhodně si je musíte udělat, jsou vynikající.