U Barcelona Head se naše cesty rozdělily. Holky mě opouští a já mířím do La Barceloneta. Cesta podél přístavu je moc přijemná. Užívám si to. Jsem pánem svého času, nemusím nikam spěchat a můžu se jen tak procházet podél pláže a sledovat "život". Poté, co minu Homenatge a la Barceloneta, se vydávám do uliček La Barcelonety.
Přes molo si to štráduju k Monument a Colom. Na začátku La Rambly koupím poslední pohled - pro Kubu s fotbalovým stadionem FC Barcelona, který mu zaručeně udělá radost - a vydávám se do postranních uliček. O čtvrti El Raval průvodce píše, že je domovem rostoucí přistěhovalecké komunity a stále ještě oblíbeným místem pro životní ztroskotance, prostitutky a příležitostné drogové dealery. Na první pohled je vidět, že tu žije početná komunita přistěhovalců - zejména z Pakistánu a ze severní Afriky. Atmosférou mi tahle čtvrť připomíná Porto. Líbí se mi to, protože tu nenatrefím na turisty. Proplétám se uličkami, nemám žádný cíl a najednou stanu u zadního vchodu do tržnice La Boqueria. Mám štěstí, na pultech mají ještě ryby. Fotím si jednu pěkně rostlou rybu, když tu mi prodavač schválně nacáká vodu na objektiv. Raději odcházím a přemísťuji se k jedné postarší prodavačce ryb, která je hrozně vstřícná a ihned si se mnou povídá.
Z tržnice vyjdu na La Ramble a jdu směrem k Placa de Catalunya. Chtěla bych si na chvíli odpočinout, ale všechny lavičky jsou obsazené. Naštěstí se na mě štěstí usměje a jedne pán se právě zvedá. Pán z vedlejší lavičky se se mnou dává do řeči. Tohle se mi v cizině líbí. Když se s někým dáte do řeči, nekoukají na vás jako na cvoka. Když se v Praze snažím s někým cizím jen tak konverzovat, většinou na mě koukají jako na blázna. Zjišťuji, že moje španělština není tak špatná, a tak se s Javierem zakecáme skoro na dvě hodiny. Probíráme literaturu, muziku, Katalánsko, Barcelonu a její přesycenost turistama ... Javier mi rozšiřuje hudební obzory - pustil mi kapelu Los Delinqüentes - do které jsem se ihned zamilovala.
Mým dalším cílem je Casa Batlló a La Pedrera. Vstup do Cas Batlló zavrhuji - vstpné 13, 50 EUR se mi zdá příliš. Ale další dny mě to hlodá, ty prostory vypadaly nádherně. Možná příště. Vstup do La Pedrery za 5, 50 je ucházející. Fronta žádná, jít tam později se vyplatilo. V šatně se zbavuji báglu a vydávám se na střechu. Na střeše řeším logistický problém - kam s krytkou, číslem od šatny, vstupenkou? Mám jen šaty, kapsy žádné. Nakonec si to všechno strkám pod šaty, za lem kalhotek. Není se kam schovat, takže jsem byla atrakcí pro návštevníky. Z La Perdery je nádherný výhled na celou Barcelonu. La Perdera není jen terasa, ale i Apartmán - dobově vybavený byt. Úžasné prostory. Takový byt bych chtěla mít.
Ještě můžu stihnout večeři v hotelu, vyrážím na vlak. Vlak má bohužel zpoždění. Večeři jsem o pár minut nestihla. Na pokoji se dojídám jablkem a bebe sušenkami.
P. S. Na Placa de Catalunya jsem narazila na Pull & Bear, návštěvuju jsem si nemohla odpustit. S prázdnou jsem neodešla. Navíc ty ceny! Jak je známo - v Portugalsku a Španělsku nasadí vždycky nižší ceny než ve zbytku Evropy - to nejde nekoupit!
No comments:
Post a Comment