Jak chtěl táta uplatnit cashback

Nějaký ten týden máme novou pračku od LG. Dnes chtěl táta využít možnosti cashbacku. Aby získal zpětnou slevu na výrobek, musel získat mimo jiné i sériové číslo. Hledal ho všude možně. Rozčiloval se, nadával ... rozebral zadní víko u pračky (ano, je přece logické, že sériové číslo ukryjí někam do útrob pračky, ne?). Když už se pomalu vzdával vidiny na slevu, otevřel dvířka pračky a tam ho přímo do očí trknul žlutý štítek s oním číslem :-D.

Po odeslání cashback formuláře táta pronesl velmi zákeřným hlasem na adresu LG:

"Oni žili v domněnce, že už to neuplatníme a my jsme je teď přečůrali a nenechali je vydělat."

Jojo, přesně tohle žere LG ;-).

Boty pro páže

Na Colours jsem si odrovnala oblíbené sandály (déšť je mrcha), které jsem koupila letos v zimě v Deichmannu za pouhých 149 Kč! Jak říká kolegyně z práce, mám ohromné štěstí na zlevněné oblečení a obuv. Důvod je prostý: mám malou nohu a drobnou postavu a ve zlevněném zboží se nejčastěji objevují malé (a extrémně velké) velikosti. Za ty prachy by mě nemuselo trápit, že jsem si je zničila, ale když oni byly tak pohodlný... navíc to znamenalo vydat se do obchodů pro nové a já tak nesnáším nakupování bot.

Včera jsem se po práci vydala do obchodů, ale nikde nic. Žádný sortiment pro mě. V krámech mají samé žabky (ty nosím jedině do bazénu, neb při delší chůzi v nich má noha trpí), gladiátorky (nelíbí se mi) nebo sandálo-kozačky (který blázen by to nosil v létě? vždyť se v tom musí noha šíleně pařit). A když už jsem nějaké ucházející boty našla, byly nepohodlné a vždycky někde dřely. Sandály jsem tedy nepořídila. Zato jsem si odnesla z H&M momentálně naprosto zbytečné podzimní/zimní boty. Ale za 70 Kč (původně stály 799 kč - tomu se říká sleva) jsem je tam nemohla nechat :-D. Jsou srandovní - vypadají jako boty, co nosily pážata - a taky hrozně pohodlný. Prostě další výhodná koupě! Co na tom, že se na ně bude pár měsíců prášit :-).

Egon Schiele v Českém Krumlově

Po přečtení recenzí o "atraktivní expozici sestavené z originálů zapůjčených z významných světových sbírek" jsem nabyla dojmu, že výstava Egon Schiele 120 bude mimořádná a senzační. Bohužel nebyla.

Výstava nese podtitul "k poctě životu a dílu". Nápň výstavy to velmi vystihuje. Spíš než Schieleho obrazy tam jsou k vidění fotografie Schieleho rodiny, Schieleho nábytek, tvorba jeho současníků a uměleckých přátel ... Samotná Schileho tvorba ustupuje do pozadí, možná to byla znouzecnost, kurátoři prostě víc obrazů od Schieleho nesehnali. Jako snahu zaplnit výstavu by se dalo chápat oslovení módní návrhářky Heleny Fejkové, aby realizovala podle Schieleho kreseb šaty. Myšlenka hezká, ale provedení už tolik ne. "Na modely použiji techniku patchwork (rozuměj vezmu různý cáry látek a sešiju je, jak mi to půjde pod ruku) a udělám je civilní, ne jako divadelní kostýmy, aby se daly nosit" - já bych si je na sebe vzala, kdybych se chtěla blísknout v módním pekle.

Dobový nábytek. V pozadí model od Fejkové.

Zdroj: www.schieleartcentrum.cz

Když jsem byla minulý rok ve vídeňské Albertině na Munchovi, současně tam probíhala výstava obrazů od Egona Schieleho. Tam bylo na co koukat. Kurátoři z Egon Schiele Art Centra se moc nepředvedli. Je to chudá exhibice. Kdyby aspoň všude po Krumlově nevisely plakáty, lákající na SCHIELEHO! Člověk pak očeká, že uvidí desítky Schieleho obrazů a ono prd.

Něco málo z Schieleho tvorby

Výstavu doplňuje tvorba současných mladých umělců. Namátkou zmíním Skandál v ráji - instalaci vídeňské umělkyně, ve které "parafrázuje vztah Schieleho k ženám a ke Krumlovu." - a Aloise Mittera a jeho hlavonožci (znáte ty dětské malůvky, kde má panáček malou hlavu, trup a dlouhatánské nohy? tak to je ono) nabitou exhibici. Tahle výstava mi vnukla nápad, že bych mohla vystavit své dětské čmáranice, vyšlo by to nastejno.

Skandál v ráji
Ano, nešálí vás zrak. Jsou to francouzské hole a na nich namontovaná dámská obuv. Co tím asi paní umělkyně chtěla říct?

Českou tvorbu tu zastupuje Roman Týc se svojí Křížovou cestou. To není umění, to je masochismus! Video mluví za vše. Upozornění: jen pro otrlé. Proto jen linkem.

Chystáte-li se do Českého Krumlova, návštěvu Schiele art centra klidně vypusťte. Český Krumlov je sám o sobě pěkný dost.

Evolution of the HIPSTER

Tohle jsem našla na frajerovým fejsbuku. Je to tak výstižné. Nejtrefnější se mi zdá VINTAGE QUEEN: She shops at retro boutiques and posts Holga photos on her blog. Na kolik takových holek jsem na internetu natrefila? Nespočítaně.

Hahaha, já se bavím.

Jahodovo-borůvkové muffiny

S muffiny se na internetu rozthl pytel, jsou trendy. A co je trendy, to mě přestává bavit. Takže tohle bude na dlouhou dobu poslední muffinový recept. Tím závěrečným bude recept na jahodovo-borůvkové muffiny.

Ingredience:

* 240 ml bílého jogurtu
* 1 vejce
* 60 ml slunečnicového oleje
* 1/2 lžičky vanilkového extraktu (ano, konečně jsem ho pořídila - resp. brácha sehnal a zapůjčil)
* 260 g mouky
* 100 g cukru krupice
* 1 lžička kypřícího prášku
* 1/2 lžičky jedlé sody
* 1/4 lžičky soli
* cca 1 a 1/2 hrnečku jahod a 1/4 hrnečku borůvek - množství je orientační, já jsem to odhadovala baj voko, přidávala jsem a přidávala, dokud jsem měla z čeho a zdálo se mi to do 12 muffinů adekvátní. Suma sumárum, záleží na vaší chuti.

Postup:

V jedné míse smíchejte jogurt, vajíčko, olej a vanilkový extrakt. Do této směsi přisypte (prosátou) mouku, cukr, kypřící prášek, jedlou sodu a sůl. Navrch přidejte jahody a borůvky. Všechno jemně promícheje (zase dejte pozor, abyste to s mícháním nepřehnali).

Předehřejte troubu na 180°C. Těsto rozdělte do 12 košíčků a dejte do trouby na 20 minut. Po cca 15 minutách prověřte muffiny špejlí, zda už nejsou hotové.

P.S. Nejlepší jsou čerstvé, ještě teplé.

Bižu z blešího trhu na Náplavce

Když už jsem si myslela, že odejdu s nepořízenou (krom několika kil ovoce a zeleniny ze sousedního farmářského trhu), narazila jsem na stánek, kde pán rozprodával starou bižuterii. Ukořistila jsem 3 starožitné brože po 30 Kč a sadu "zlatých" knoflíků za 20 Kč. Pochlubím se tu jen s psími brožemi - ty jsou nejkouzelnější.

Ve tmě svítící foxteriér - v 60. letech prý velký hit

a jeho zlatý brácha

Mamiya 645 1000s

V tomto článku bych se ráda věnovala další hračce ze svého fotoarzenálu. Minulý rok jsem zatoužila po středoformátu. I začala jsem hledat na internetech. Nechtěla jsem žádný stroj ruské výroby, či flexaret. Chtěla jsem spolehlivější kousek, kde budu mít jistotu kvalitních snímků, něco víc profi. Určující byla také cena - do koupě stroje jsem byla ochotná investovat max. 8 tisíc. Všechny tyhle požadavky splňovaly výrobky značky Mamiya. Kvalitní foťáky, skvělý poměr cena/výkon. Do nejužšího výběru postoupila Mamiya 645 a Mamiya 645 1000s. První zmíněnou uvedli na trh v roce 1975. O rok později přišli s verzí 1000s, kterou vylepšili o 1/1000 sekundy rychlejší závěrku, samospoušť a páčku na zjištění hloubky ostrosti. Nakonec jsem se rozhodla pro vylepšený model. K mé smůle se na ebay nejvíc objevovala ta ranější verze :-). Když už jsem objevila vysněný model 1000s a zúčastnila se aukce, vždycky mě někdo přehodil o pár eur či liber. Pazderu jsem zavrhla (fotoaparáty dost často obsahují skryté vady, o nichž Pazdera ví, ale nepoví + je nehorázně předražený - za Mamiyu chtěl 35 tisíc! - to musela minimálně létat), u Škody v bazaru neměli, takže zbýval Paladix. Kontrolovala jsem ho každý den a po čase se na mě usmálo štěstí. Mamiya na mě čekala ve Zlíně. Prodávající byl moc fajn kluk - stejně starý jako já, takže počáteční e-mailové a telefonické vykání jsme hned vyměnili za tykání. Dostalo se mi základní instruktáže, prohlídky opuštěných baťovských závodů (tam by se fotilo, škoda, že je to tak daleko), pohoštění u Dominika doma a svačinky na cestu do Prahy. Luxus. O takovém prodávajícím se mi ani nesnilo. Ze Zlína jsem jela s úsměvem na rtech - mělo to dva důvody - konečně jsem měla vysněný středoformát a strávila jsem báječný den ve společnosti spřízněné duše.

Zdroj: Flickr by BlurDotBlog (@dave)

Tak, to byl příběh o tom, jak Anička přišla k Mamiyi. Teď k užívání. Přístroj je to těžký, zvlášť pro slabé stvoření jako jsem já :-D, ale váha je ještě pořád v mezích únosnosti. Tíha se projevuje jako nedostatek pří focení shora (tj. objektivem koukáte dolů) - pro ruce je to velmi náročné - držet foťák, štelovat clonu, ostřit, a pak zmáčknout spoušť. Takhle jsem fotila dýně a myslela jsem, že mi upadnou ruce. V těhle chvílích by se grip opravdu šiknul. Co se týče samotného ovládání - kdo umí s kinofilmovými přístroji, zvládne hravě Mamiyi. Mamiyi jsem zakoupila s měřícím hranolem, takže nepotřebuji externí expozimetr. Hranol měří dobře.

Zdroj: Ebay by theparkhills

Formát obrázků je 6 cm x 4.5 cm. Z 120 roličky svitkového film dostanete 15 snímků. Manipulace s filmem je snadná - navíjení filmu je velice návodné a vychytané. Filmy kupuju u Škody, ale nechávám je vyvolávat v Ultralabu. Je to dražší než u Škody, ale zas mi film nepoškrábou či nějak nepoškodí. Negativy mi skenuje Petr na Canon CanoScan 8800F.

Fotoaparát má výměnné objektivy a kompatibilní se stále objevují na trhu. Mamiyu jsem koupila s Mamiya Sekor C 55 mm a na Vánoce jsem si naježila Mamiya Sekor C 110mm.

Zdroj: ebay by rpirghibiZdroj: Ebay by shueido

Mamiyu mám doma skoro rok a jsem s ní nadmíru spokojena. Lezou z ní dobré fotky, posuďte sami.

Mrkvové muffiny

"Mrkvový? Chutnalo to vůbec dobře?" Tento komentář jsem našla na facebooku pod fotkou mého nového kuchařského výtvoru, tj. mrkvového muffina. Myslím, že to dobře ilustruje představu (některých) lidí o nevalné chuti mrkvového těsta. Řekla bych, že tyto mylné obavy má na svědomí králíček a jeho mrkvová zmrzlina. Mrkvová zmrzlina je možná hnusná, ale mrkvové muffiny jsou mňamózní.

A tady je recept na tuhle dobrotu...

Ingredience (vychází to spíš na 13, než 12 muffinů - košíčky o průměru 7 cm):

Mrkvové muffiny:

* 1/2 hrnečku oříšků (lískových nebo vlašských)
* 2 hrnečky nastrouhané mrkve
* 260 g hladké mouky
* 250 g cukru krupice
* 3/4 lžičky jedlé sody
* 1 a 1/2 lžičky prášku do pečiva
* 1/2 lžičky soli
* 3 velká vejce
* 180 ml slunečnicového oleje
* 1 lžička vanilkového extraktu

Sýrová poleva:

* 60 g másla
* 120 g žervé (doporučuji Gervais original)
* 3 lžíce moučkového cukru
* 1 lžíce vanilkového cukru

Postup:

Mrkvové muffiny:

Opražte ořechy. Po vychladnutí je nahrubo nasekejte. Oloupejte a na jemno nastrouhejte mrkev.

Ve velké míse smíchejte mouku, cukr, jedlou sodu, prášek do pečiva, sůl a oříšky.

V další míse smíchejte vajíčka, olej a vanilkový extrakt. Přidejte tuto směs - spolu s nastrouhanou mrkví - do té první moukové. Lehce promíchejte (tak aby byly všechny ingredience "navlhčené").

Předehřejte troubu na 180°C. Rovnoměrně rozdělte těsto do připravených košíčků

a šup s nimi do trouby na cca 25 minut. Zda jsou muffiny hotové, zjistíte klasicky pomocí špejle.

Poleva:

Rozmixujte žervé spolu s máslem. Do hladka. Přidejte moučkový a vanilkový cukr. Všechno to promíchejte a máte hotovo. Touto polevou můžete ozdobit upečené muffiny. Doporučuju. Byla jsem překvapená, jaká dobrota se dá udělat z těhle ingrediencí.

Mrkvové muffiny jsou zatím nejlepší muffiny, které jsem kdy jedla/pekla. Rozhodně si je musíte udělat, jsou vynikající.