Lisabon: přílet

Diky Petrovi, ktery travi Erasmus v Portugalsku, jsem momentálně v Lisabonu. Ale nemuselo tomu tak být,  díky prochlastnaé noci. Den před mým odletem jsem pařila s kamarádkama. Ze začátku to vypadalo nevinně, takové vánoční posezení nad vínem.  Většina z nás nechtěla moc pít. Zuzka byla po očkování, Lucka byla nemocná, já druhý den odlítala a neměla ještě zabalíno. Jediná Dominika mohla "normálně" pít. Samozřejmě, že se to zvrhlo a jeden džbánek vína střídal další. Se Zuzkou jsem zodpovědně stihly metro, ale již nezdopovědně zapadly do místní herny. Tam jsme to rozjely. Poctivé panáky tuzemáku s colou, jukebox (do kterýho jsem naházela asi 2OO Kč!) = zábava, ale i kocovina. Netuším, jak a v kolik jsem se dostala domů, ale prej jsem se potkala ve dveřích s bráchou a byla jsem "společensky unavena" :-D. Ráno jsem se probudila s pěknou kocovinou. Snažila jsem se zmátořit ledovou srchou, ale moc to nepomohlo. Hrozný to bylo. Vyžehlit si věci, zabalit si kufr, dokoupit potřebné věci v supermarketu  a dopravit se na letiště. Nakonec jsem to zvládla a zdárně dojela na Ruzyň. Tam jsem si sedla a čekala na Petra, který byl v Praze na Vánoce a spolu se mnou se vracel do Lisabonu.

Na letišti nás odchytla redaktorka z Radiožurnálu, chtěla s námi udělat krátký rozhovor na téma "Znáte svoje práva v letecké dopravě?". Mně zrovna nebylo do zpěvu, tak to padlo to na Petra. Bohužel to nebyl poslední konatkt s médii. Za pár minut na nás mířila kamera Český televize a reportérka se mě ptá: "Můžu vám nabídnout leták o právech cestujících?" Strká mi to a já jsem hrozně zabržděná. Po trapném chvíli řeknu: "Ano, proč ne". Retard. Ale co byste chtěli od člověka s kocovinou!

Audio záznam s Petrem tu. Moc se teda nepředvedl :-D.
Video s mojí zpožděnou reakcí tu. Čas 00:47 - 00:50.

 

 V letadle jsem měla na mále, chvíli jsem si řikala, že asi využiju jejich sáček na airsickness. Ale můj žaludek se s tím nakonec vypořádal. S chutí jsem si dala i servírovaný meal. To bylo na letadlový poměry dost dobrý. Holt TAP Portugal není žádná nízkonákladovka.

Po příjezdu jsem se cítila celkem fit. Ale stejně jsem se těšila, až budeme u Petra na bytě. Netrvalo to dlouho, u Petra "doma" jsme byli za 25 minut.

Pokojík má hezký, celkem útulný a tak akorát velký. Navíc mu z pokoje vedou francouzská okna přímo na balkon. Jedinou nevýhodou (celého PT) je neexistence centrálního vytápění. Když je venku 10 stupňů, tak vevnitř je taky. Ale štěstí tu není taková zima  - oproti aktuálním teplotám v Čechách - takže si stačí oblíknout mikinu navíc.

Petrův domácí nám udělal večeři, což nám vytrhlo trn z paty, neměli jsme nakoupíno. Henrique (pan domácí) se podivoval, proč nepiju víno, tak jsem se "pochlubila" se svoji kocovinou. Chtěli jsme to brzo zalomit, ale dokopali jsme se do postelí (tedy - já do postele, Petr do spacáku) až v půl jedný. Doma by bylo půl druhý...