Kočičí reflexy

Žasnu, jaké podmíněné reflexy si naše kočka postupem času, co s námi žije pod jednou střechou, vytvořila.

Nevím, jak to dělá, ale pozná, kdo stojí za dveřmi od bytu. V případě, že je to máma, rychle běží ke dveřím a loudí (ví, že na 99% od ní vydyndá syrové, nejlépe hovězí, maso). Když vchází brácha, nehne ani brvou. Když přicházím já, přicupitá si pro pohlazení. U táty si stěžuje. Mňoukáním si snaží vyloudit kapsičku. A daří se jí to. Ví, že táta povolí. Mrška pak vylízá jen štávu, maso nechá. Ale to jen tak na okraj.

Maso skladujeme v igelitových sáčcích ... Slyší-li kočka šustění, okamžitě letí do kuchyně. Jaké zklamání, když se v sáčku skrývá zelenina.

Dalším podnětem je prkénko. Obvykle se na něm krájí maso, ne?

Naše kočka má fobii z vysavačů. Zlý lux sídlí - spolu s kabáty - v zrcadlové skříni. Takže jakmile někdo posune křídlo skříně, kočka zpozorní, svěsí ocas a rychle se běží schovat do peřin. Co na tom, že se zrovna luxovat nebude.