Tak to byla ta nejhloupější věta, kterou jsem mohla říct. Jaká je šance, že se znovu potkáme? V Berlíně? I když, události posledních dní mě přesvědčují, že Berlín je jedna velká vesnice a o náhody tu není nouze.
Stalo se to tak před čtyřmi týdny. Koukala jsem u kamarádů na Fußball. Tuším, že hrálo Polsko proti Rusku. Po zápase jsem se mírně přiopitá rozloučila a vyrazila domů. Cestou jsem se zastavila u pouličních muzikanů, kteří hráli na Frankfurter Allee. Hráli moc pěkně. Poslouchám, vláčně se pohupuju do rytmu. Mezi posluchači byl i jeden docela zajímavej kluk, tak jsem se rozhodla prověřit funkčnost jedné balící techniky, to jest vyhledat oční kontakt a usmát se. Musím říct, že to funguje. Germán mě oslovil a nabídl lahváče (to teda nezní moc romanticky, ale ke koloritu Berlína to patří :)). Slovo dalo slovo a vyrazili jsme do jednoho friedrichshainského báru. Pak mě šel chlapec doprovodit na tramvaj, kde jsem na žádost o telefon pronesla tu osudnou větu. Tím jsem tenhle noční Spaß odsoudila k zániku.
Ale kdybych jó kór chtěla, možná bych ho našla na oficiálních webových stránkách berlínského dopravního podniku. Tam si totiž můžete podat inzerát a najít ztracený flirt. Jít tomu štěstíčku naproti. Přijde mi to jako dost dobrý nápad. Že by něco takového zrealizoval i Dopravní podnik hl. m. Prahy?
No comments:
Post a Comment