Pohodové odpoledne

Včera jsme byli na koncertě FM Belfast (mimochodem skvělá show), nebylo tedy divu, že po pořádném skákání a tancování jsem ranní hodinu nemčiny zaspala. Druhou - odpolední - hodinu jsem už nechtěla zazdít. Do tašky jsem si dala učebnici makroekonomie a namířila si to do školy. Ještě v tramvaji jsem byla pevně rozhodnutá navštívit tuhle vzdělávací instituci. Jenže cestou se bolest, kterou mi způsobovaly nově pořízené boty z blešáku, nedala vydržet. Takže, když nás tramvaj vyhodila před Rossmannem, protože nějaký pako blokovalo koleje, brala jsem to jako znamení, že si mám opatřit něco na ty rozedřené paty a na včasný příchod do školy kašlat.... A víte, jak to chodí, pak už bylo pozdě na to chodit na přednášku. Byla jsem ve městě a domů jet byla blbost. Rozhodla jsem se pro požitkářské odpoledne vyplněné nějakou tou kulturou.

V poledne jsem se odbyla polévkou, zamířila jsem si to tedy do fast food "risottárny" na pořádný oběd. Je kousek od mé fakulty, takže nelžu, když píšu, že jsem měla do školy opravdu namířeno. Podávají tu jen a jen risotto - denní nabídka se skládá z 6 jídel, plus jedna specialita. Ceny se pohybují v rozmezí 5,50 až 7,50 EUR. Obsluha je hrozně milá a svižně jí to odcejpá. Když si chcete dát rychlý a kvalitní oběd, tohle místo je dobrou volbou.

Ulice Berlína jsou polepené plakáty s ochlupeným dámským klínem. Když jsem nedaleko "risottárny" uviděla onen klín ve velkém, prostory galerie C/O Berlin, řekla jsem si, máš chuť na kultůru, půjdeš tedy očíhnout, kdo to ten Larry vlastně je.

Larry Clark je fotograf, jehož nejčastější objektem je americká mládež, které drogy ani sex nejsou cizí.

Nikdy jsem nebyla fanda kávy - mnou vypitá kafe by se dala spočítat na prstech jedné ruky - proto mě překvapilo, když mě náhle přepadla chuť na tenhle černý mok. Asi za to může berlínské klíma, tady pije kafe každý.

Zapadla jsem do blízké kavárny Zosch, uvelebila se na gauči a uspokojila svoji touhu. Četla jsem si, upíjela ze šálku a bylo mi hrozně dobře.

Kniha od Markéty Pilátová : Žluté oči vedou domů / DOPORUČUJU

P.S. Hned vedle kavárny je malá, ale vybavená, komiksová knihovna. Komiksy jsou nejvíce zastoupeny v německém, francouzském a anglickém jazyce. I když mě v Berlíně čekají už dva necelé měsíce, bez rozmýšlení jsem si zařídila člentsví (13,50 EUR). Holt budu muset číst o 106, abych to roční členství využila.