V tomto článku bych se ráda věnovala další hračce ze svého fotoarzenálu. Minulý rok jsem zatoužila po středoformátu. I začala jsem hledat na internetech. Nechtěla jsem žádný stroj ruské výroby, či flexaret. Chtěla jsem spolehlivější kousek, kde budu mít jistotu kvalitních snímků, něco víc profi. Určující byla také cena - do koupě stroje jsem byla ochotná investovat max. 8 tisíc. Všechny tyhle požadavky splňovaly výrobky značky Mamiya. Kvalitní foťáky, skvělý poměr cena/výkon. Do nejužšího výběru postoupila Mamiya 645 a Mamiya 645 1000s. První zmíněnou uvedli na trh v roce 1975. O rok později přišli s verzí 1000s, kterou vylepšili o 1/1000 sekundy rychlejší závěrku, samospoušť a páčku na zjištění hloubky ostrosti. Nakonec jsem se rozhodla pro vylepšený model. K mé smůle se na ebay nejvíc objevovala ta ranější verze :-). Když už jsem objevila vysněný model 1000s a zúčastnila se aukce, vždycky mě někdo přehodil o pár eur či liber. Pazderu jsem zavrhla (fotoaparáty dost často obsahují skryté vady, o nichž Pazdera ví, ale nepoví + je nehorázně předražený - za Mamiyu chtěl 35 tisíc! - to musela minimálně létat), u Škody v bazaru neměli, takže zbýval Paladix. Kontrolovala jsem ho každý den a po čase se na mě usmálo štěstí. Mamiya na mě čekala ve Zlíně. Prodávající byl moc fajn kluk - stejně starý jako já, takže počáteční e-mailové a telefonické vykání jsme hned vyměnili za tykání. Dostalo se mi základní instruktáže, prohlídky opuštěných baťovských závodů (tam by se fotilo, škoda, že je to tak daleko), pohoštění u Dominika doma a svačinky na cestu do Prahy. Luxus. O takovém prodávajícím se mi ani nesnilo. Ze Zlína jsem jela s úsměvem na rtech - mělo to dva důvody - konečně jsem měla vysněný středoformát a strávila jsem báječný den ve společnosti spřízněné duše.
Tak, to byl příběh o tom, jak Anička přišla k Mamiyi. Teď k užívání. Přístroj je to těžký, zvlášť pro slabé stvoření jako jsem já :-D, ale váha je ještě pořád v mezích únosnosti. Tíha se projevuje jako nedostatek pří focení shora (tj. objektivem koukáte dolů) - pro ruce je to velmi náročné - držet foťák, štelovat clonu, ostřit, a pak zmáčknout spoušť. Takhle jsem fotila dýně a myslela jsem, že mi upadnou ruce. V těhle chvílích by se grip opravdu šiknul. Co se týče samotného ovládání - kdo umí s kinofilmovými přístroji, zvládne hravě Mamiyi. Mamiyi jsem zakoupila s měřícím hranolem, takže nepotřebuji externí expozimetr. Hranol měří dobře.
Zdroj: Ebay by theparkhills Formát obrázků je 6 cm x 4.5 cm. Z 120 roličky svitkového film dostanete 15 snímků. Manipulace s filmem je snadná - navíjení filmu je velice návodné a vychytané. Filmy kupuju u Škody, ale nechávám je vyvolávat v Ultralabu. Je to dražší než u Škody, ale zas mi film nepoškrábou či nějak nepoškodí. Negativy mi skenuje Petr na Canon CanoScan 8800F.
Fotoaparát má výměnné objektivy a kompatibilní se stále objevují na trhu. Mamiyu jsem koupila s Mamiya Sekor C 55 mm a na Vánoce jsem si naježila Mamiya Sekor C 110mm.
Zdroj: ebay by rpirghibi
Zdroj: Ebay by shueidoMamiyu mám doma skoro rok a jsem s ní nadmíru spokojena. Lezou z ní dobré fotky, posuďte sami.
No comments:
Post a Comment