Život s Ruskou

Bydlení na Kosmonautech by bylo dokonalé, kdybychom neměli ruskou spolubydlící, velmi divnou spolubydlící. No je to prostě kráva!

Maria je pojem. Každý ji zná. Buď se s ní setkal naživo, nebo ji zná z vyprávění. Předminulý víkend jsem trávila s Cathérine (moje výborná německá spolubydlící) a jejími rodiči. Při sobotní vánoční večeři došla řeč na Mariu. Všichni u stolu věděli o koho jde, dokonce i sousedi. Je prostě slavná.

Než začnu popisovat naše peripetie s Ruskou, je důležité, abyste věděli, jak je náš byt dispozičně řešen. Tři pokoje (tři holky) a společná kuchyň s koupelnou. Můj pokoj je vedle koupelny, Rusky pokoj je vedle kuchyně a zbylý pokoj je u vchodových dveří.

První měsíc nás otravovalo její neustálé "pššššt". Stačilo vejít do kuchyně a Ruska hned vybíhala z pokoje a okřikovala nás. Nebyly to ovšem žádné noční hodiny, to byla osmá, devatá hodina. Měly jsme návštěvu, seděli jsme v kuchyni a v jedenáct se ve dveřích objevila Maria, že teda konec zábavy, že je už pozdě. A to jsme prosím pili ve třech čaj, žádné orgie se nekonaly. Čekala mezi dveřmi, dokud naše návštěva neodešla.

Po necelém měsíci si nás vzala na slovíčko, že prej musíme stanovit pravidla. Respektive, že musíme přijmout její pravidla. Mezi hlavní patřila:

• nepoužívat kuchyň po 23. hodině
• psát ji o našich večerních plánech (v kolik se budem vracet atp.)
• dávat nějaké znamení, že jsme doma
• stanovit plán používání koupelny - kdo může v kolik hodin používat wc či sprchu

Na to jsme jí řekly, že se zbláznila a že ji na to kašlem.

Ustavičně si stěžuje na hluk z kuchyně. Na to mám jedinou odpověď, každej máme něco. Mě zas ruší zvuky z koupelny (zvlášť její fén). Je to prostě panelákový byt, kde je všechno slyšet. Ale já s tím umím žít. Když se ji to nelíbí, nemá bydlet na kolejích a má si najít vlastní bydlení.

Ruska káže vodu a sama pije víno. Cathérine vyčetla, že nesmí sušit prádlo v kuchyni, že se jí nelíbí pohled na její trička! Ale ona tam může mít lux a v předsíni kolo (na kterém mimochodem nikdy nejezdila, protože nemá ráda sport), protože byla první, kdo se nastěhoval, tudíž má takovýhle práva.

Pokračování příště ...

Fam. Dang

A Vietnamese restaurant in Berlin where you can eat really well for a fair price? Fam. Dang. The restaurant is located directly on Rosenthaler Platz.

We found the restaurant by chance. We were starving, freezing and looking for some nice not expensive restaurant (with proper food not only snacks etc.) around Rosenthaler Platz. And this is a really good place!

Service is nice and fast. Especially the young waitress is really amazing. She really enjoys it (at least she seems to enjoying it) and you will be infected by her enthusiasm.

During the first visit we tried Cha goi re - net spring rolls and some rice paper roll (I forgot the name) for the beginning. First one won. Yummy yummy. Sauce is very suited to the rolls. As the main course we took Phở Bo. Delicious and large as usual. One remark on amnout of beef meet. There could be more.

During second visit we picked something from their weekly menu. Also delicious. And for drink? I always take Zitronengras-Tee. Btw. do you know where can I buy Zitronengras?

People are going for take away "across the street". This is always a good sign. You have to definitely try it!

Source of pics: http://famdang.de/en/

Diarrhea

Na minulý víkend jsem si naplánovala výlet do Prahy. Potřebovala jsem se nechat ostříhat a sešly se mi dvě skvělé akce - koncert Neon Indian v Meet Factory a Cinema Royal. Těšila jsem se, jak si to všechno užiju, potkám se s kamarády, navštívím babičku, která bude mít co nevidět narozeniny ... Místo bohatých zážitků jsem si odnesla střevní chřipku.

Pátek jsem zvládla s čistým štítem, protože za moji nepohodu může jídlo, co jsme měly s mamkou (ta taky lehla) k pátečnímu obědu. Ovšem o sobotní večeru - večeru patřícím Cinema Royal - se to rozjelo. Během promítání mě rozbolela hlava a začalo mi být na zvracení. Prášek nepomohl, můj stav se horšil. Nedalo se jinak, musela jsem domu. MHD to nešlo, vypadala jsem jak vágus, co přebral. Vzala jsem si radši taxíka. V něm jsem se modlila, aby to nešlo horem, ni dolem. Donesla jsem to domu, ale jen tak tak. Tam to dostalo grády. 

Tohleu uspořádání bych ocenila

Víkend jsem tedy proležela v deliriu a užila si kulový. Myslela jsem si, že se ani nedopravim zpátky do Berlína, ale to jsem zvládla. Teď tu vylehávám tu skvělou vzpomínku na Prahu. Když se to sere, tak se to sere. A doslova :-D.