Happy Saint Patrick's Day!

Včera jsme opět slavili  St. Patrick's Day. Je to jedinečná příležitost dát si Guinness za rozumnější cenu. Aspoň minulý rok tomu tak v "naší" hospodě bylo. Letos zdražili o celou dvacku - 0,5l nás vyšlo na 70 Kč! Dopadli jsme ale ještě dobře. Eliška si objednala horkou čokoládu, pravděpodobně nejdražsí čokoládu v životě. Stála totiž 100 Kč! Valili jsme oči, když to na nás servírka vybafla. Ale není se čemu divit, vždyť v Čechách je pivo levnější než nealko :-).

Rty jsme smáčeli v lahodném moku, mlátili do stolu v rytmu irských odrhovaček a štípali Standu, protože na sobě neměl nic zeleného.

Andy Warhol a Československo

S Evou nějak nemáme štěstí na výstavy, nejdřív tragická výstava Schileho v Českém Krumlově, teď Andy Warhol a Československo. Obě výstavy měly jedno společné - děl od samotných autorů tam bylo pramálo. Aspoň, že jsme za tuhle výstavu neplatily :-).

To nejhezčí na výstavě - Eva a portrét Andyho Warhola

Ušetřily jsme za vstupné, tak jsem si řekly, že zaskočíme na něco dobrého. Do cesty nám přišla vegetariánská restaurace Maitrea. Eva ji už nejednou navštívila, já jsem zase párkrát zavítala do sesterského podniku Lehká hlava. Ač nejsem vegetarián a maso miluju, na tamějších jídlech jsem si tam pochutnala. Tyhle dva podniky jsou důkazem, že vegetarináská jídla lze připravit nápaditě a chutně. 

Z restaurace jsem sice neodcházela přehnaně nadšená, ale ani nespokojená. Jídlo a pití bylo dobré (i když Eva říkala, že salát bejval lepší. Asi to má co dočinění s cedulkou "Přijmeme kuchaře".), interiér pěkný, obsluha svižná a restaurace nekuřácká! Co ubíralo Maitreiře na kráse, byly stoly moc blízko u sebe - není to příjemné, když pár centimetrů od vás sedí cizí pár. A taky si myslím, že letáčky na meditativní kurzy (pořádané stejnojmenou organizací) na stůl nepatří.

Navzodry nepovedené výstavě bylo odpoledne povedené, protože jsem ho strávila v příjemné společnosti. Nezáleží kde jste, ale s kým jste :-).

Budapešť

Být spontánní a akční - to je heslo nového semestru. A tak jsem se jednoduše domluvila s kamarádkou a vyrazila na prodloužený víkend od Budapěště. Shodou náhod to byl víkend, kdy jsem měla narozeniny, takže to byl takový narozeninový výlet.

Cesty se Student Agency neutíkaly vůbec rychle, zvlášt když nám pouštěli filmy, které stále omýlají dokola. Můj soused zabiják (na cestě tam i zpět) už nechci nikdy vidět!!! Btw. SA nasadila nový film - který aspiruje na to stát se jejím filmovým postrachem - Dragon Hunter. Větší blbost jsem snad neviděla. To i Kněžna Libuše je lepší :-D.

Víkend jsem pojaly spíše požitkářsky:  jídlo, pití a lázně. Taky bych neměla zapomenout na příjemné vyspávání do dvanácti hodin (bydlely jsme v hrozně super hostelu, spíš apartmánu, dvoulůžkáč za pouhých 11 EUR).

Lucka si omylem objednala pekelně drahý (a nedobrý)  roasted goose liver slices served with grilled fruits.

V lázních Széchenyi jsme se potkali s kamarádem Michalem, co tu studuje přes Erasmus u nás na zemědělce, a pořádně si prohřáli naše čím dál starší kosti. 

V sobotu večer jsme šly oslavit moje narozeniny. Na doporučení jsem se vydaly do sedmé čtvrti, kde se to prý hemží bary pro normální smrtelníky (rozuměj bary, kde naše peněženka nevykrvácí). Z jednoho se vypotácel přiopilý pán a povídá, že to tam je fakt dobrý a levný. Daly jsme na jeho radu a vkročily dovnitř. Úžásný bar/kavárna. Byly jsme tam ještě dlouho po oficiální zavíračce. Odcházet se nám nechtělo - komu by se chtělo, když tam měli tak dobré (a levné - v přepočtu dvě deci za 29 Kč) tokajské - takže nás museli "vyhazovat". Jóóó, do tamějšího tokajského jsem se zamilovala a musely jsem tam jít i druhý den.