Mandarinky

V zimním období mi táta vždycky kupuje pomeranče. Každý den povinně jeden. Není divu, že mi to leze krkem a pomeranče pravidelně nechávám v ledničce jejich biologickému osudu.

Já: "Nemám na něj chuť."
Táta: "Nevíš, co je dobrý, jen ho sněz!"

Táta: "Já Vám to nebudu kupovat, tady to akorát hnije."
Já: "Tak je nekupuj." ... a stejně je nakoupí.

Teď jsou na pořadu dne mandarinky. A táta přišel s geniální myšlenkou: "Každou mandarinku, která zplesnivý, mi proplatíš." Musela jsem se smát.

Cafe Imperial

Navštívit Café Imperial jsem chtěla už od doby, co začal pořad Ano, šéfe!, ale odskočit si tam jen tak na oběd mi nepřišlo vhodné. Chtělo to nějakou speciální událost. Babiččiny osmdesáté narozeniny a opožděná oslava mé promoce byly ideální.

Jídlo, to je oč tu běží, takže Vás nebudu zbytečně zahlcovat informacemi o bezchybné obsluze.

Jako předkrm jsem si dala Francouzkou cibulačku - tak poctivou cibulačku jsem snad nikdy nejedla. Zápolila jsem tedy se sýrem, který né a né namotat na lžičku.

Ač byl výběr hlavních jídel střídmý (a tak to má být) - nemohla jsem si vybrat. Nakonec jsem se - na radu číšníka - rozhodla pro Chilský Sea Bass s pórkem, cuketou s glazé z limet a zázvor. Mňamka. Báječné skloubení chutí - chuťové pohárky si to užívaly a ani oči nestrádaly - na talíři to vypadlo moc pěkně.

Na vytrávení - abych si udělala místo na něco sladkého - jsem si objednala čaj z pravé máty. K tomu med v roztomilé mističce (ve tvaru úlu).

Jako sladkou tečku jsem si dala Čokoládový fondant s pistáciovou zmrzlinou a malinovou omáčkou.

Ostatní členové rodiny si taky pochutnáli. Co si tak vybavím, na stole nám přistál Tatarský biftek s topinkami, Salát se zapečeným kozím sýrem a akátovým medem, Confit z kachny s červeným zelím a bramborovým knedlíkem s cibulkou, Svíčková, Zmrzlinový pohár Imperial, Créme Brulée.

Prostředí Café Imperial je nádherné - zdi zdobí rakovnické kachličky z roku 1914, hudba je decentní, nijak neruší. Oblsuha je perfektní. Dávám deset cuketek z deseti :-).

P. S. Na záchodech mají opravdu zlaté kohoutky ve tvaru labutí :-)

Designblok 2009

Nuda, nuda, šeď, šeď ... i takovými slovy by se dal vyjádřit letošní jedenáctý ročník.

Superstudio Classic 7 nabídlo pár zajímavých kousků, ale v Holešovickém pivovaru se moc nepředvedli. Vystavující nepřišli vesměs s něčím novým - spousta věcí se opakovala. Originální kousky bych spočítala na prstech ruky. Žádná bouře mozků se nekonala.

Letošní přehlídka designu ve mě zanechala pocit rozpačitosti - kdybych měla soudit právě podle designbloku, tak český design ustrnul na místě. Kdo letos nebyl, nemusí si nic vyčítat, o nic nepřišel.

BOADESIGN Petr Mikošek / Michaela Vrátníková

Lucis