Na skok do Vídně

Každý rok na podzim vyrážím do Vídně. Hlavním bodem návštěvy jsou výstavy. Vedlejším produktem cesty je koupě kabátu :-). Ani letos tomu nebylo jinak.

Tentokrát jsem do Vídně jela s mámou - dostala ode mě tuhle cestu k narozeninám.V plánu jsme měly výstavu Michelangela a Picassa v Albertině a výstavy v Leopoldově muzeu.

Máma nikdy nebyla ve Vídni, fungovala jsem tedy jako její průvodce. Je to fajn vyskytovat se po několikáté ve městě a víte, jak to chodí, kde co je, co stojí za vidění, kde se máte najíst... Je příjemný mít takový jistoty.

Ve středu jsme vyrazily z Prahy brzo ráno a ve Vídni jsme byli kolem půl jedné odpoledne. Zamířily jsme si to do hostelu, kde jsem se zbavily nepotřebné zátěže v podobě nesesérů, třiček na spaní a kalhotek na druhý den a vydaly se do víru města.

Pohybovala jsem se po městě sebevědomě a ukazovala mámě Vídeň. Zavedla jsem ji do restaurace, kterou jsem si pamatovala z předchozích návštěv. Tam jsme ukojily náš hlad. S plnými břichy jsme si to štrádovaly po Mariahilfer Strasse  a nakukovaly do obchodů. V Benettonu jsem si vyhlídala kabát!

Po "menší" procházce po části vídeňských pamětihodností jsme dorazily do Albertiny. Ač bylo po šesté, na Michelangelovi byly tři prdele lidí. Nejhorší byly skupinky s průvodcem - totálně zabarikádovaly několik kreseb a nikdo další si je neměl šanci prohlídnout. Snažily jsme se předbíhat tyhle skupinky, ale moc to nešlo. Když jsme se zbavily jedné, hned se objevila další. Zabít je je málo! Michelangelovy kresby byly moc pěkné. Prencizní, dokonalé. Když jsem viděla úžasně vykreslené záda, ihned jsem zatoužila po tak pěkném svalstvu, jako měl model na obrázku. Znovu jsem se utvrdila v tom, že Michelangelo byl bravůrní kreslíř (a sochař), ale kýčovitý malíř.

Po dokonale řemeslně odvedených dílech Michelangela jsme zavítaly mezi Picassova díla. Po prohlídce si člověk pomyslí "Picasso, ten se s tím nijak nesral". Frkal jeden obraz za druhým. Vzal štětec s barvou a tah sem a tah tam (aspoň takhle tvořil na filmech, které doprovázely exhibici). Na téhle výstavě se mi zalíbily  všehovšudy 3 obrazy a dvě sochy. Hm. Každopádně to byl jiný pohled na Picassa.

Kulturně obohaceny jsme se opět vydaly do ulic města. Byly jsme očíhnout Rathaus, kde už běžel vánoční trh. Samotné krámky hlásily zavřeno, ale to nás nemrzelo, šly jsme tak kvůli fotkám osvětlené radnice.

Naši rychlou večeři přeskočím a přesunu se rovnou do hostelového baru, kde jsem "musely" využít naše vouchery na 4 welcome drinky. Posadily jsme se na vysoké stoličky a pozorovaly osazenstvo. Je vtipný, jak se v hostelech vyskytují stejný typy lidí. Vždycky narazíte na vožralou holku, co leze po všem, co má pinďoura; osamělé cestovatele, co sedí na báru a pozorují TV; kluky, kteří do sebe hází jedno za druhým, pořvávaj a jsou vůbec hrozně kůl; intelektuálská dvojice, která si vyměnuje cestovatelské postřehy ze své big tour po Evropě... Máma říkala, že mi šlape po štěstí, že mě v její přítomnosti žádnej kluk neosloví :-D. Ale žádnej, kterej by stál za hřích, tam nebyl.

Druhý den jsme si zbalily svý saky paky a vyrazily za kulturou do Leopoldova muzea. Co tam stojí za vidění? Jednozančně The Leopold Collection - Schiele & Klimt. Leopold muzeum se právem chlubí, že vlastní nejrozsáhlejší sbírku Egona Schieleho. Jóó, kam se na ně hrabe Český Krumlov. Vyzdvihovaná výstava Cézanne - Picasso - Giacometti vás možná zklame. Za chvíli si to projdete a říkáte si "Tohle je všechno?". Aspoň z toho nemáte v hlavě galimatijáš. Ač tisk tvrdí něco jiného, kvůli tomuhle rozhodně nemá cenu jezdit do Vídně. Koho si však nesmíte nechat ujít? Otto Muehla! Je to hravý, vtipný, má to nadhled. Nejlepší je jeho série inspirovaná Van Goghem. Čůrala jsem tam smíchy. Gogh jako úchylák, co číhá na mladý pár / Ježíš na kříži, co střílí ze všech svých otvorů tělní tekutiny po nepřátelích / Gogh, který obcuje s kozou a v pozadí je Goghův typický most v Arles ... Nemá to chybu.

 Vidíte ten kozy vyděšený výraz? Úžasný, jak se mu ho tam podřilo jedním tahem dostat.

Otto Muehl byl příjemnou tečkou za všemi těmi muzejními zážitky. Autobus nám jel pozdě večer, takže jsem stihla mámě ještě něco málo z Vídně ukázat. Byl to moc pěkně strávený čas. Na shledanou za rok.

Hundertwasserhaus

P.S. Na kabát se nazapomnělo, už mi visí ve skříni :-).