1 Jul 2009

18. 6. 2009 / Barcelona

Dneska mě čeká poslední den v Barceloně. Kdybych mohla, strávím tu klidně měsíc.

Vlak mě vyhodí na Plaza de Catalunya. Pešky se vydávám ke Casa Batlló, abych si ho vyfotila za příznivého světla. Po pár cvacích mizím v utrobách metra. Nefungujeme jim turniket, ne a ne se dostat na druhou stranu. Musím ho přeskočit, naštěstí mě nikdo nepokáral. Vystoupím na Vallcarce. Následuji značky směr Parc Güell. Co mě pobavilo, k vrcholu (k parku) vedou eskalátory. Svezu se, aspoň si zkrátím ten dlouhý kopec.

Následujích několik hodin trávím v Güellově parku. Snažím se něco vyfotit bez turistů, ale musím rezignovat, všude se to hemží lidmi. Na Banc de Trencadís mě americký pár poprosí o vyfocení. Máme oba Canony, což se stane námětem hovoru. Můj L-kový objektiv vyvolal otázku, zda jsem profesionální fotograf. Bohužel jim to musím vyvrátit. Po pár cvacích mi poděkují za profesionální fotky, že je to pro ně čest se nechat mnou vyfotit. Hrozně mě to potěšilo. A kdo ví, třeba ty fotky budou mít jednou cenu zlata :) .

Začínám mít velký hlad. Procházím se ulicemi čtvrti Grácia a pokukuji po příjemné restauraci. Úzké uličky, na sebe navazující náměstíčka a to vše bez turistů. Malebná zákoutí. Nádhera. Do hospody, do které jsem zapadla, jsem z hostů suverénně nejmladší. Je to příjemná restaurace, kde se v době obědů nekouří. Super. Vybírám si z denního menu paellu. Za chvíli přiběhne čísník, že už není. Druhou volbou jsou calamares v omáčce. Jsou prvotřídní. Mňam. K jídlu automaticky dostávám pečivo, nápoj a dezert dle výběru. Mám chuť na třešně, ale radši to nebudu pokoušet, když jsem do sebe nalila celé pivo. Dávám si melón. Luxusně mi ho nakrájeli. Celá tahle paráda mě stála jenom 8 EUR.

Pešky dojdu až k La Sagrada Família. U vchodu se rozmýšlím, zda má cenu platit vstup do chrámu za 9 EUR. Ale pak jsem si řekla, že za zdokumentování stavby (pro budoucí generace :) ) mi to stojí. Návštěva se vyplatila. Hlavně stála výstava, která se nachází v suterénu chrámu, osvětlí symboliku skrytou v celé stavbě. Až potom jsem pochopila, jak moc je to vymakaná budova a musela jsem se na některé detaily podívat znova.

Jsem pěkně unavená, klíží se mi oči. Zavrhuji návštěvu Parc de Joan Miró a na Barcelona-sants nasedám do vlaku. Ve vlaku se hádá máma s dcerou o to, zda je jiná holčička fea či bonita.

Po večeři - kterou jsem jen tak tak stihla - jdeme oslavovat = popíjet na pláž. Zde jsem byli svědky krádeže. Přiběhla za námi jedna Ruska, zda jsem neviděli někoho s baťohem. Chvíli nechala svůj batoh bez dozoru a už ho neměla. Pitomost, navíc, když měla v batohu životně důležitý inzulín. Bohužel jsme nikoho neviděli. Měli jsme však podezření na chlápka, co si k nám přisednul a bojoval o naši pozornost. Mezitím, co jsem se ho snažily s Bárou zbavit, jeho komplic ukradl Rusce batoh. Kuba se ho vydal hledat. Za pár minut se vrátili s batohem, zloději ho ve spěchu pohodili a sebrali jen peníze. Inzulín i kreditku tam nechali. Kuba je hrdina. Smutné je, že Kubovi poslední den v Barceloně ukradli tašku s foťákem, doklady i penězi :( .

No comments:

Post a Comment